Daleko do nebe
Far from Heaven
Loin du paradis
Réžia:
Todd HaynesScenár:
Todd HaynesKamera:
Edward LachmanHudba:
Elmer BernsteinHrajú:
Julianne Moore, Dennis Quaid, Dennis Haysbert, Patricia Clarkson, Viola Davis, James Rebhorn, Bette Henritze, Michael Gaston, Ryan Ward, Lindsay Andretta (viac)Obsahy(1)
Cathy je dokonalou manželkou a matkou a žije dokonalým životom 50.rokov - má zdravé deti, úspešného manžela, spoločensky významné postavenie. Jedného dňa však prichytí Franka s cudzím chlapom a jej krehký svet sa zrazu začne rúcať. Je zmätená a zlomená a útechu nachádza vo vzťahu s černošským záhradníkom Raymondom, pričom veľmi dobre vie, že takýto krok jej ešte viac rozleptá život a môže ju spoločensky zlikvidovať. Napriek tomu, že Cathy a Frank sa usilujú, aby ich manželstvo fungovalo ďalej, jeho homosexualita a jej vzťah s Raymondom znamenajú začiatok bolestnej - aj keď možno otvorenejšej kapitoly ich života (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (1)
Recenzie (141)
+3* načančané hollywoodské drama o předsudích v 50. letech v Americe. Retro styl je dokonalý i příběh, v kterém se divákovi nabízí hned dva problematické vztahy není špatný, ale jako by všechno plynulo po povrchu a nešlo do hloubky - asi by to ani v té stopáži nešlo. Takže film jen nastíní situaci jak to tehdy vypadalo a buďme rádi, že žijeme teď a tady a chraňme si to! Podobných filmu je kvanta - tento patří k mírně lepším, ale není důvod se k němu vracet. [ PŘÍBĚH: 2 /// ATMOSFÉRA: 1 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 1 /// NÁLADA: 1 /// ART: 0 /// STYL: 3 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] ()
50 léta. Perfektní americká rodina. Až do chvíle, kdy otec rodiny v sobě shledává homosexuální sklony, a život Cathy (Julliane Moore) se začíná hroutit. Také její projevená náklonost k svému černošskému zahradníkovi nenechává okolí moc klidným... Překrásně natočený snímek (vše je úžasně barevné, podzimní listí, ulice) .. na druhé straně odpor místních proti každému, kdo nějak vystupuje ze stereotypu... Docela dost drsná realita ... Jen filmu něco chybělo, nějaký závěr nebo tak... ()
Naprosto nádherný film o rasismu, homosexuálech a lidské zalepenosti a netoleranci.Retro tak krásně udělané, že jsem si myslela, jak je to starý film, dokud se neobjevila Julianne Moore (mimochodem výborná). Nemám ráda filmy s námětem rasismu, ale tady je to podáno krásným a citlivým způsobem a scény mezi Julianne Moore a Dennisem Haysbertem jsou naprosto úžasné, přirozené a uvěřitelné. Mně osobně se velmi líbily nejvíc ty milostné scény mezi nimi . Dennis Quaid podal svého homosexuála velmi přesvědčivě, ve chvílích , kdy brečí nebo vzteky vybuchne je naprosto úžasný. ()
Nápad natočit po roce 2000 melodrama jak z 30.–50. let, jen na módní témata homosexuality a rasové (ne)tolerance, dopadl jako solidní melodrama z 30.–50. let, kultivované až hygienicky nezávadné, ve vedlejších postavách ukrutně schematické a navzdory vřelému herectví ústřední trojice citově rezervované. ()
Jako retro je to vynikající, výprava a to všechno se podařilo. Ale jinak mi to přijde dosti přeceňované - Dennis Quaid sice svého homosexuálního manžela zahrál přesvědčivě, ale co proboha Julianne Moore, to podala podle mě spíše průměrný výkon a to byla nominovaná na Oscara. A ty dialogy mi přišly mega jak z porna nebo telenovely, ale tak to tehdy možná bylo. ()
Galéria (31)
Zaujímavosti (13)
- Modrá barva je ve filmu často použita jako symbol upadajícího manželství Franka (Dennis Quaid) a Cathy (Julianne Moore), například ve scéně, kdy Cathy obdrží telefonát od hartfordské policie ohledně Franka a jeho „potulování“, a později, když Frank a Cathy opouštějí ordinaci psychiatra po první návštěvě, aby se pokusili omezit Frankovy homosexuální sklony. Právě ve druhém z těchto okamžiků je použito jediné sprosté slovo v celém filmu, a to Frankem na adresu Cathy, což ještě více demonstruje chlad a hořkost, kterou vůči své ženě cítí, a dokonale to ladí s barevnou paletou, která je během této scény obklopuje. (classic)
- V komentáři k filmu Todd Haynes poznamenal, že ho ovlivnil film Rainera Wernera Fassbindera Strach jíst duše (1974). Oba filmy zobrazují pocity odcizení a trapnosti, které jsou zprostředkovány například tím, že se někdy na postavě zdrží o několik vteřin déle, než je divákovi příjemné, než přejde k další scéně. (classic)
- Kameraman Edward Lachman pomohl vytvořit odpovídající „look“ použitím stejných typů osvětlovacích technik a filtrů na objektivu, jaké by se použily při natáčení melodramatu v 50. letech, a hudba Elmera Bernsteina připomíná ty skladby, které složil o 40 a 50 let dříve. Také vedoucí střihač zvuku Kelley Baker použil ruchy, aby zvuky věcí ve filmu, jako je šustění oblečení a kroky, zvýraznil podobně jako ve filmech z 50. let. (classic)
Reklama