Daleko do nebe
Far from Heaven
Loin du paradis
Réžia:
Todd HaynesScenár:
Todd HaynesKamera:
Edward LachmanHudba:
Elmer BernsteinHrajú:
Julianne Moore, Dennis Quaid, Dennis Haysbert, Patricia Clarkson, Viola Davis, James Rebhorn, Bette Henritze, Michael Gaston, Ryan Ward, Lindsay Andretta (viac)Obsahy(1)
Cathy je dokonalou manželkou a matkou a žije dokonalým životom 50.rokov - má zdravé deti, úspešného manžela, spoločensky významné postavenie. Jedného dňa však prichytí Franka s cudzím chlapom a jej krehký svet sa zrazu začne rúcať. Je zmätená a zlomená a útechu nachádza vo vzťahu s černošským záhradníkom Raymondom, pričom veľmi dobre vie, že takýto krok jej ešte viac rozleptá život a môže ju spoločensky zlikvidovať. Napriek tomu, že Cathy a Frank sa usilujú, aby ich manželstvo fungovalo ďalej, jeho homosexualita a jej vzťah s Raymondom znamenajú začiatok bolestnej - aj keď možno otvorenejšej kapitoly ich života (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (1)
Recenzie (141)
Nápad natočit po roce 2000 melodrama jak z 30.–50. let, jen na módní témata homosexuality a rasové (ne)tolerance, dopadl jako solidní melodrama z 30.–50. let, kultivované až hygienicky nezávadné, ve vedlejších postavách ukrutně schematické a navzdory vřelému herectví ústřední trojice citově rezervované. ()
Zlatá padesátá. Krásná auta, nablýskané hospodyně a jejich ještě nablýskanější domácnosti. Pod tím vším maloměšťácká omezenost, rasismus a předsudky. Bohužel, film jaksi plně nevyužívá možností, které daná doma a dané téma nabízí a chvílemi mám pocit, že jde o jakési povrchní nakouknutí na problém. Ale to díky přesvědčivé Julianne ani tak nevadí, pokud si pouze chcete užít smutný film o nenaplněné lásce v podzimních barvách. ()
Naprosto nádherný film o rasismu, homosexuálech a lidské zalepenosti a netoleranci.Retro tak krásně udělané, že jsem si myslela, jak je to starý film, dokud se neobjevila Julianne Moore (mimochodem výborná). Nemám ráda filmy s námětem rasismu, ale tady je to podáno krásným a citlivým způsobem a scény mezi Julianne Moore a Dennisem Haysbertem jsou naprosto úžasné, přirozené a uvěřitelné. Mně osobně se velmi líbily nejvíc ty milostné scény mezi nimi . Dennis Quaid podal svého homosexuála velmi přesvědčivě, ve chvílích , kdy brečí nebo vzteky vybuchne je naprosto úžasný. ()
Jediné s čím mohu s ostatními hodnotiteli souhlasit je, že se jedná o velmi stylový film (i když těch červených listů na stromech už chvílemi bylo až moc). Ale to je taky všechno. Jak píše Cinema já vlastně nevím přesně proč tenhle film vzniknul.... Po skončení jsem si položil otázku - a to je hergot všechno ?! Co tím básník chtěl říct ? Že byla v americe doba předsudků o "negrech" a o "buzících" ? To snad víme a byly o těch tématech natočeny desítky lepších filmů. Film měl evidentně obrovské ambice, ale nenaplnil je. Takže - pokud na konci cítím, že jsem byl okraden o čas (byť "hezkými" obrázky a místy výbornými hereckými výkony), nemůžu hodnotit naprůměrně. P.S.- a nominace za scénář je asi vtip .... ()
Julianne Mooreovou a Dennise Quaida jsem přesvědčivěji zahrát ještě neviděl žádnou z jejich dosavadních rolí. Snímek nádherně ukazuje poměry v Americe v polovině dvacátého století, jak se společnost stavěla k homosexualitě a osobám barevné pleti. Režisér Todd Haynes obsadil do hlavních rolí již zmíněné Julianne Mooreovou, která se role starostlivé matky a manželky ujala s přehledem a předvádí svůj dosud nejlepší herecký výkon. To samé se dá řici o Dennisu Quaidovi, který se nezalekl role homosexuála, a věříte mu absolutně vše. Dennis Haysbert zahrál přesvědčivě roli ponižovaného černého otce a tak nezbývá než dát plné hodnocení. Navíc skladatel Elmer Bernstein složil dobrý soundtrack, na dnešní poměry originální. ()
Galéria (31)
Zaujímavosti (13)
- Kromě barevného schématu Todd Haynes použil záběry a úhly odpovídající Sirkovým filmům a době vzniku a scénář využívá přehnaně melodramatické dialogy. Ve scénách jízdy autem tvůrci použili zadní projekci, která se běžně používala ve starších filmech, a pro jeden záběr, kdy Cathy (Julianne Moore) jede na baletní představení své dcery, dokonce znovu použili desku ze Sirkova filmu Psané ve větru (1956). (classic)
- V komentáři k filmu Todd Haynes poznamenal, že ho ovlivnil film Rainera Wernera Fassbindera Strach jíst duše (1974). Oba filmy zobrazují pocity odcizení a trapnosti, které jsou zprostředkovány například tím, že se někdy na postavě zdrží o několik vteřin déle, než je divákovi příjemné, než přejde k další scéně. (classic)
- Film využívá nostalgické mechanismy vybroušeného dobového melodramatu a zpochybňuje typickou sangvinickou povahu tohoto žánru ve snaze vyzdvihnout ústřední konflikty hlavních postav, Cathy (Julianne Moore) a Franka (Dennis Quaid) Whitakerových, a zároveň nabourává zdravý obraz amerického života v tomto období, který je v americké kultuře obvykle romantizován. Haynes používá tyto a další taktiky, jako je osvětlení a hudba, aby zdůraznil tyto klíčové události a nejen posunul děj příběhu, ale vytvořil pro diváky smyslový zážitek, který je ukolébá a zdánlivě zobrazuje idealizovanou verzi života americké rodiny na předměstí 50. let, ale ukáže se, že tomu tak zdaleka není. (classic)
Reklama