Temná pasáž

Dokážu pochopit výchozí motivaci H.Bogarta, jež ho vedla k herecké účasti na tomhle v dílčích ohledech jistě zajímavém projektu. Fakt, že za jednu celou hodinu (!) účinkování na plátně diváci nezahlédnou jeho tvář mu musel zřejmě přijít jako velmi originální nápad hodný realizace. Bohužel první půlhodina (!), v níž jsme doslova nuceni sledovat dění na scéně pouze z jeho perspektivy (subjektivní kamera = tzn. pohled první osoby = tzn. "já"), není ani náhodou pro diváka lehce stravitelná, a pro počáteční potřeby filmu se nejedná o nejšťastnější řešení, poněvadž na sebe poutá nepatřičnou pozornost - na úkor rozvíjení příběhu a ztotožnění se s postavami. I přesto, že je nejistota a strach z dopadení, jež zažívá v průběhu děje hl. hrdina (uprchlý "trestanec") líčena poměrně přesvědčivě, dostává se film do žádoucího tempa až po Bogieho "odmaskování" - forma ustupuje obsahu a příběh se stává celistvějším a záživnějším. "Neúčast" Bogieho po většinu filmu naštěstí umně kompenzuje vynikající L.Bacall, která se se svým neopakovatelně zastřeným hlasem řadí mezi největší femme fatale čtyřicátých let. Slabší 4*. (06.02.2005)

První půlka filmu je velmi dobrá, netradičně působící scény z pohledu první osoby, které vyplňují její značnou část, jsou slušně zvládnuté. Mnoho scén v druhé půli filmu však překvapuje svou naivitou, některé občas působí až amatérsky a nechtěně vtipně. Film by si také zasloužil lepší konec, takovýhle se mi k filmu noir nějak moc nezamlouvá. (10.05.2007)

Takže po Dámě v jazeře máme tady další noir s výraznou subjektivní kamerou z pohledu hlavní postavy – tentokrát však jen během první třetiny do zásadního zvratu, kdežto i tam jsou občas vloženy záběry z jiných úhlů pohledu. Což je ale určitě fajn, pokud se s originálním filmařským prvkem napodruhé pracuje již jinak, postup se tudíž nestává tak repetitivním, navíc tato volba snímání má zde i svůj hlubší smysl, když tvář hlavní postavy spatříme až ve chvíli po plastické operaci se změnou identity. Úvodní třetina s útěkem z vězení a několika střety oplývala skvělou atmosférou (včetně zdařilé surrealistické sekvence!), s propuštěním pacienta s novou identitou „na svobodu“ rostla očekávání, ale pak napětí jaksi zamrzlo ve spleti vztahů a romantiky a přes hezkou černobílou estetiku, která tomu v této chvíli však dodávala spíše mírný chlad, mě to jaksi nebralo. Dech plně pro mě nabrala Temná pasáž až v poslední třetině s odchodem nejednoznačného hrdiny Vincenta za hledáním a objasňováním pravdy, kde se napětí doplňovalo s mírným ironickým nadhledem... Nakonec jsem dost dobře bavil, vzhledem k zmíněné prostřední části na mě nefungoval film po celou dobu. Některé scény (např. setkání s policistou v baru), černobílé záběry, vedlejší postavy i ten výkon Humphreyho Bogarta jsou zde přímo ikonické, ale celkový zážitek z noirové dobovky tady vidím spíše jen na lepší 3 hvězdičky: [70%] (10.05.2024)

Bogartovka - o něm, s ním, ale bez něj. Filmařsky je Temná pasáž nápaditá, Bogartovsky chlapácká, Baucallovsky odměřená, vzájemně jiskřivá, ale proboha co ten scénář? Něco tak podivně hypnotického, nebo možná spíše pouze neskonale hloupého, aby člověk (nejen) v rámci žánru pohledal. Rozhodně vám nehrozí, že byste po pár desítkách minut věděli na čem jste. To ostatně nebudete vědět ani v závěru. Temná pasáž je buďto stupidita na n-tou umně zakrytá do noirového hávu či naopak velmi promyšlená záležitost. Záleží jen na vás jak si to přeberete. Stejně jako mnozí ostatní jsem si celou dobu pokládal otázku zda se to skutečně děje nebo ne. Raději jsem si řekl, že neděje. Představa, že je to totiž myšlené celé vážně je děsivá. Přiklonil jsem se tedy k druhé možnosti, ale jist v kramflecích si tím fakticky nejsem. Pro konečný verdikt by to chtělo znát předlohu Davida Goodise. (19.04.2008)

Při sledování této krimi jsem nabyl dojmu, že v Kalifornii jsou všichni lidé ochotni ihned pomoci každému uprchlému vězni, protože jsou přesvědčeni o jejich nevině. K větší reálnosti mě tam chyběla už jen scéna, jak náhodný kolemjdoucí pozná marně se maskujícho uprchlýho trestance a zvolá "Jéééé, vy jste ten, co včera utekl, ta plastika Vám, ale moc nesluší. Můžu se s Vámi vyfotit a dostat autogram ? Kolik ode mě budete chtít peněz ? Pojdte k mě domů, já vám dám najíst a dám vám své nejlepší oblečení, že nebudu mít co na sebe mi nevadí. Budete chtít opíchat mou manželku, klidně. Bude chtít opíchat mou dcreu, není problém. Co bych pro Vás ještě mohl udělat, pane uprchlej trestanče ? Že mě můžou zavřít, za to, že jsem Vám pomáhal ? Nevadí, bude mě ctí si kvůli vám zkurvit život, jsme přece v San Franciscu a co může být tedy větší čest než pomáhat uprchlým zločincům. Navíc jste u soudu řekl, že jste těch 150 lidí nezabil a já vám věřím i když vás chytli na místě činu z nožem v ruce." Bohužel tato scéna mě ve filmu dost chyběla, nechápu proč ji nakonec z toho filmu vystřihly. Zcela jistě by to vygradovalo na ještě větší reálnosti příběhu. Největši hvězda filmu pro mě byla bezesporu jeho neskutečná demence. Od horšího hodnocení Temnou pasáž zachránila dobrá kamera, šmrcovní Lauren Bacall, chlupaté ruce Bogarta, protože první část byla natáčená z pozice jeho pohledu, takže jediný co jsem viděl, byly jeho pazoury, který v pravidelných intervalech strkal před kameru. Otázkou je, jestli to byly ruce Bogarta a ne třeba nějaký opice, když byly tak chlupatý. Sice se blbost v tomhle filmu chytla natažené ruky s velkou grácií, ale nějaké to napětí i přes tuto skutečnost zůstalo a to se také cení. (27.01.2008)