Ako som balil učiteľku

Bizardní. Slovo, které se s Wesem Andersonem omílá pořád dokola, ale takový jeho svět prostě je. Tak krásně bizardní. Jako sny. Rushmore přesně jeden takový sen je. Kdybychom ho rozebírali v hodinách češtiny, tak se budeme určitě zmiňovat i o tom, že je to film plný kontrastů (student, který dostal stipendium, je jedním z nejhorších žáků ročníku) i řady jinotajů (poznámka v závěru filmu o "Maxově poslední hře", která se neodehrává ani tak na divadelních prknech jako v životech hlavních postav). Ale dost vědeckýho rozebírání... Rushmore je prostě jiný film. Úplně jiný než jste třeba očekávali, že může být. Je jako ten sen, který se vám mění před očima, ale ve zpětném pohledu nedává logicky vůbec smysl. Jenže co na tom záleží, když jste se ve spánku usmívali a klidně byste si ho hned po probuzení dali znova. (14.09.2007)

Ďalšia s typických Andersonových komédií. Vo svojej najväčšej počestnosti a divnosti. Príbeh 15 ročného chlapca, ktorý píše a režíruje až priveľmi realistické hry, člena a spoluzakľadatela rôznych mimoškolských krúžkov a hlavne chlapca, ktorý sa zamiluje do profesorky. Typická schéma, lásky, priateľstva a rodiny, ktorú Anderson tak obľubuje je v tomto smere generačná a o to zábavnejšia. Každá jedna figurka pasuje do Andersonového vesmíru a pohybuje sa tam s typickou noblesnosťou - to značí, že každá jedna postava je pamätná a pre príbeh dôležitá a vôbec nezáleží že sa tam len mihne. Herecké výkony fantastické, bez jediného zaváhania, alebo chybičky. Schwartzman a Murray si doslova privlastnujú film a obidvaja predvázdajú neskutočné majstrovstvo, či už Murray to osvedčené a svojské, alebo Schwartzman to živšie a zaujímavejšie. Plus typické dialógy, ktoré sú zmysluplné aj keď pôdobia hlúpo, plus je to všetko podfarbené krásnou hudbou rokov minulých. Nakoniec ešte spomeniem skvelú roličku Luka Wilsona. Komédia, ktorá rozhodne nie najlepšia ani najzábavnejšia, ale najitneligentnejšia a najpríjemnejšia ako ostatne všetky Andersonové filmy. A Olivia Williams je naozaj kus. (20.06.2009)

(1001) Ze všech filmů Wese Andersona tomuhle rozumím nejméně, a to i po opakovaných sledováních v odstupu mnoha let. U jeho ostatních filmů (Život pod vodou, Darjeeling a Až vyjde měsíc) jsem to měla tak, že se mi nejprve líbily hlavou a postupem času jsem se do nich zamilovala i srdcem. Ale u Rushmore zatím nenastala ani ta první fáze. Nejspíš je to kvůli tomu, že se nejsem schopna napojit na hlavního hrdinu a sama pro sebe si identifikovat, čím si v průběhu filmu prochází. Jeho emoce jsou pro mě absolutní a kompletní záhada. Nepoznám rozdíl mezi jeho upřímnými reakcemi a naplánovanými akcemi. Dělá to, co si myslí, že by měl dělat, nebo dělá to, co doopravdy chce dělat? V tom ten můj problém nejspíš vězí. Mám pocit falše ze všeho, co udělá. A když nemám žádný záchytný bod, ze kterého bych se se na film mohla podívat s odstupem, tak jsem ztracená. (13.02.2017)

Je to sice netradiční komedie, ale to neznamená, že to je zábavný, spíš by se dalo říct, že sem při sledování jen přežíval, kdy mě to nenudilo, ale ani nebavilo. Nicméně Schwartzman s Murrayem dobrý a to závěrečný divadelní představení se mi líbilo, dokonce bych byl ochotnej na něj po několikadenním přemlouvání(aby se neřeklo, že jdu dobrovolně do divadla) i zajít. (12.07.2008)

druhý Andersonův celovečerák sice už nese typické znaky jeho tvorby včetně pro něj typické poetiky a zvláštních figurek, ale dohromady to ještě není tak vyladěné a funguje to pouze z části. Na doplnění restu v rámci jeho kinematografie nelituji, že sem viděl, ale narozdíl od ostatních jeho kousků tohle už znova neuvidím. I když kdo ví...70% (27.11.2022)