Ako som balil učiteľku

Film o podivínovi, kolem kterého všichni chodí po špičkách, přestože on nevykazuje jiné kvality, než že se žene za uznáním, i když k tomu nemá jiné předpoklady než vlezlost a podrazáctví. Podivný film, který nemá, co by mohl říct. Snad kromě prapodivného a nevtipného pobíhání Billa Burrayho. /13. 10. 12./ (13.10.2012)

O novou mladou učitelku tvrdě soupeří patnáctiletý student (podivuhodný Jason Schwartzman) s vyhaslým milionářem (dokonalý Bill Murray). Dobře namíchaný humor i smutek. Zajímavý kontrast: na jedné straně hyperaktivní organizátor a rozumbrada Max Fisher a na druhé všichni ostatní, v porovnání s ním jakoby zpomalení. Vtipné, zábavné, originální...a ten soundtrack! 80%. (01.10.2008)

Typický film Wese Andersona, plný nezaměnitelných postav a situací. Právě tenhle specifický styl vyprávění může být pro někoho kamenem úrazu. Anderson totiž vytváří světy, které mají své vlastní zákonitosti a realita se zde vyskytuje ve značně pozměněné podobě (jednoduše řečeno - je to úlet). K dobru musím přičíst výkon mého oblíbence Billa Murrayho a také dobře poskládaný písničkový soundtrack. 8/10 (11.07.2009)

(Anderson má na české distribuční názvy opravdu smůlu.) Svět s vlastními pravidly nevcucl tak jako v Tennenbaumových, asi proto, že Rushmore je ještě o něco odtrženější od reality, jako bychom se z toho úvodního puberťáckého snu o nadpřirozených matematických schopnostech až do konce tak úplně neprobudili, jenom matiku vystřídají nadlidské social skills (dle scenáristické libovůle prokládané okamžiky naprosté sociální zabedněnosti, přičemž trapnohumor není můj oblíbený typ humoru) a inscenování divadelních koláží poskládaných z profláknutých filmů, což je sice legrace, leč toho, co je jenom jako, je na mě tentokrát zkrátka příliš. Nepotěšilo vypiplaným formálním hračičkovstvím až tak jako Grandhotel, zajímavě vybraná muzika jako by stála tak trochu mimo film, Murrayho dojemný milionářský taťka to úplně nedohonil. Takže přes nepopiratelné mimoňské kouzlo oproti zmíněným dvěma o hvězdičku míň. (13.09.2017)

Andersonova poetika bizarných postavičiek žujúcich svoj "iný" život v "reálnom" prostredí na mňa vždy spoľahlivo funguje, rovnako ako jeho svojský druh humoru a až smutno melancholické ostrenie na svoje postavy a porozumenie ich charakterom. I keď v porovnaní s neskoršími jeho filmami mi Rushmore pripadal o málinko menej kompaktne uzavretý v svojich vlastných pravidlách a vytvorenom mikrosvete. (25.08.2005)