Bílý bizon

Když se Bronsonovi s Thompsonem dařilo, tak to obvykle stálo za to. Sedmdesátá léta jsou toho dobrým příkladem a tenhle Bílý Bizon asi tím největším. Western s prvky londonovské dobrodružné romantiky a makabrózního přírodního horroru, který zde ztělesňuje berserkující bizon, jenž Bronsonově postavě Billa Hickoka (skutečně žijící pistolník) přinaší nelibé noční můry, při nichž se ze spaní chápe svých koltů a zběsile pálí všude kolem (dost překvapivě u toho nikoho nezabije). Westernový vliv se zde neodkazuje ke klasickému americkému stylu, ale překvapivě je zde citit hodně spaghetti westernu (viz. scéna přestřelky v zasněženém údolí s naechovaným řevem zůčastněných). Jakousi epiku filmu pak dodává skvělá kamera Paula Lohmanna, ale především skladatelské angažmá Johna Barryho, který celý kousek posouvá o něco výš. V jádru je to sice jenom béčko, ale s hodně ačkovou fasádou a mimochodem, Bronson tu funguje skvěle. (22.02.2019)

Zajímavý western, který se ani tam moc neopírá o staré dobré taháky barových rvaček a nahánění lupičů dostavníků, jak spíš o lov legendárního bílého bizona. Na jedné straně je tu běloch, který ho chce ulovit pro peníze a na druhé Indián, který jej loví pro pomstu. Vcelku nenáročný film, který pobaví, ale nijak moc nezaujme. Odpočinková klasika z dob starého západu. 60% (25.08.2010)

„Nechci ma naštvať, Frank.“ – „Teba som sa nikdy nebál, Bob.“ Zvláštny film, svojím spôsobom jedinečný. Bohužiaľ aj troška nudný, na čom má najväčší podiel asi to, že je naraz o mnohých veciach, ktoré k sebe skôr nepasujú, ako pasujú... aj keď sa mi zdá pozoruhodné, že niekto mal odvahu vmiešať ich do jedného filmu a vyskúšať, čo z toho bude. Dodnes je z toho prekvapivo dobrý film o slávnom pištoľníkovi Divokého Západu Billom Hickokovi (Charles Bronson), ktorý sa vracia na horúcu pôdu, kde mu na každom kroku hrozí zabitie, aby si vybavil účty so svojou nočnou morou – krvilačným legendárnym bielym bizónom, údajne posledným kusom, žijúcim v indiánskej divočine. Mnohé motívy a postavy sú načrtnuté v troch scénach, aby sa na ne následne zabudlo (bradatý zloduch so snežnicami). Inokedy sa od skvelého nápadu s vraždiacim bizónom (spolu s KOSATKOU ZABIJAKOM, v ktorej tiež hral Will Sampson, je to jedna z najbizarnejších kópií ČEĽUSTÍ... zasa z produkcie Dina De Laurentiisa) snáď na celé desiatky minút oddelíme a prejdeme k inej téme (vzťah Indiánov a belochov). Spolu to tvorí zaujímavý, originálny ale aj dosť čudný a nekompatibilný mix motívov a myšlienok. (28.05.2011)

Akčné scény s Bizónom sú určite highlightom tohto snímku. Je ich však málo a dá sa povedať, že pre odchovancov CGI, ktorí čakajú monštrum v celej kráse, budú tieto sekvencie na smiech ( samozrejme, že v tej dobe sa zábery na animatronické modely museli točiť s prihladnutím na ich pomernú nedokonalosť ). Tá vata medzi tým ma veľmi nezaujala a je smola, že sa radšej tvorcovia neodhodlali na viac zábavy s rohatým bielym diablom. (19.09.2017)

"Hezčí než pohled na svini s devíti ceckama, co ?!" ;) To rozhodně ano !! ;) Bílý bizon je totiž natolik bizarní a rozporuplný film, že nejsem vlastně schopen říct, zda se mi líbil nebo ne, on je totiž skoro stejně tak špatný jako zajímavý.. Pokusíme-li se nepřihlížet skutečnosti, že právě Bílý bizon patřil mezi ty zásadní snímky, spolu s paradoxně výbornou Nebeskou branou, které vlastně pohřbily zlatou éru westernu, stále zůstává minimálně snímkem, po němž velký Charles Bronson vlastně už mířil rovnou cestou do filmového pekla, za což mu zřejmě lze jen těžko děkovat.. Nicméně v Bílém bizonovi se střetávají dvě poměrně podstatné de Laurentiisovy snahy, totiž jednak resuscitovat, či spíš udržet ještě chvíli při životě, western, coby uvadající žánr, a pak rovněž svézt se na úspěchu ecohororu s o zhruba dva roky mladšími Čelistmi na čele, když se vlastně tvůrci snaží oba dva plány studia spojit v jeden tím, že jeden žánr druhým ozvláštňují a posouvají mimo letité žánrové konvence, jichž se však naopak alespoň co do typizace charakterů drží zuby nehty.. Upřímně řečeno potíž tkví už v samotném scénáři, který všechny ty nesourodé motivy nedokáže uspokojivě spojit v jeden konzistentní celek, když Richard Sale naznačuje svoji zálibu v absurdních situacích a postavách a talent pro šikovné a vtipné dialogy, leč jinak příliš invence a talentu nepobral.. Je mi ovšem velkou záhadou, jak se k filmu přimotal právě režisér Lee Thompson, jinak docela machr, který dává tomuhle kousku punc hodně velkého braku, byť nesmírně v jistém smyslu zábavného, soudím však i dík tomu zcela zřejmému technickému opisování od Spielberga, že ne zrovna cíleně.. Ať se již budeme bavit o těch nešikovných zadních projekcích, směšném mechanickém bizonovi, zjevně studiových kulisách či tricích obecně.. Bílý bizon je zkrátka ohromný brak, z mého pohledu ovšem nesebeironický a nezáměrný, zároveň však ohromně zábavný, podobně jako naprosto až nonsensově (sebe)parodická scéna, při níž se setkává Bronsonův Hickock se Sampsonovým Divokým koněm.. Sledovat desperáda, jak hovoří s indiánem, když oba používají jakýchsi posunků pseudo znakové řeči a zároveň přitom mluví oba srozumitelně anglicky, mi působilo opravdu nepopsatelnou rozkoš..;) Jsem na vážkách, co se té cílenosti týče, ostatně Díno byl vždycky liška podšitá, a zde mi silně asociuje Flashe Gordona a podobnou situaci kolem něj, nicméně spíš se přikláním k možnosti s dokonalým propadákem, z něhož však čas učinil velikou a místy značně, to si přiznejme, atmosférickou filmovou raritku.. (09.01.2016)