Úsmev Mony Lízy

Ďalšie utrpenie, do ktorého som sa pustil len kvôli tomu, že sa dej odohráva v päťdesiatych rokoch minulého storočia. Bola to určite zaujímavá téma, ktorá ale nebola vôbec dobre prevedená. Bola to nuda a žiadna postava nebola dobre napísaná. Nesklamala ma jedine Maggie Gyllenhaal, i keď jej postavu som si tiež veľmi neobľúbil. Skoro presne dve hodiny plné nudného klábosenia a nezáživných rozhovorov medzi mnohými ženami. Hudba tiež nič nezachránila a to sa na hudbu týchto rokov vždy teším. Sklamanie, i keď veľa som od tohto filmu tiež nečakal. (17.02.2015)

O ženě, která "nezapadla" - ani se o to nesnažila. O ženě, která byla emancipovanější, než bylo její okolí schopné akceptovat. Vážení přátelé, zdá se, že i TOHLE byla padesátá léta osvíceného dvacátého století. Konkrétně akademický rok 1953/1954 na prestižní dívčí univerzitě Wellesley College v Massachusetts. Naštěstí mě od něho dělí dostatečná vzdálenost, a to z hlediska času - i prostoru, neboť "Země neomezených možností" se nachází daleko za oceánem. P.S.: TV Nova se OPĚT projevila a podle svých nejnovějších zvyklostí odstřihla závěrečné titulky. Tentokrát se jí spolu s nimi podařilo částečně zlikvidovat i pointu. Pokud se dobře pamatuju, zajímavé postřehy provázely i předmětné titulky, ale TV Nova má evidentně jiné priority nežli v hlavním vysílacím čase "odvysílat" film až do konce. A tak podala jen další důkaz, že by mohla aspirovat na titul "Největší buran roku 2011". Nezbývá mi než doufat, že se její zvyky nerozšíří mezi ostatní komerční televizní stanice, neboť blbé nápady bývají občas vysoce nakažlivé. (23.12.2011)

Film o tom, jak se osvícená kantorka snaží přesvědčit své studentky o tom, že pro ženu neexistuje přímá úměrnost mezi štěstím a manželstvím, ale že správnou ženušku nelze najít ve Stepfordu, ale spíš ve skriptech a knihách. Víc se mi líbily Trhliny s menšinově zaměřenou slečnou Green než uťunťaná Mona Julia, která horko těžko maskuje třeskutý temperament maskou fádní sufražetky. Mám-li použít přirovnání v rámci konzervativního kontextu, řekla bych, že Úsměv je přednáška o sexuální výchově a Trhliny jsou fajn sex. (23.10.2017)

Nepotěšilo mě to, nepotěšilo. Námětově i obsazením to mělo navíc než na vybledlý barvotisk padesátých let, kde jedno klišé přebíjí druhé. Ono se dá pracovat i se stokrát provařeným námětem, když to člověk umí, jak dokazuje zde již mnohokrát zmiňovaná Společnost mrtvých básníků. Její obdobou v sukni by Úsměv rád byl, ale scénáristicky ani herecky na to prostě nemá a Julia Roberts není Robin Williams, zvláště když ji její mladší kolegyně zastiňují jak šarmem, tak hereckými vlohami. Tudíž se místo revoluce dočkáme rozpačitého pokašlávání. (01.07.2007)

Konzervativní padesátá léta v Americe a jejich dopad na výchovu dívek na školách - tak nějak bych parafrázoval tenhle film..... O padesátých letech jsem nedávno viděl tolik vychvalované "Daleko do nebe" a kupodivu se mi tenhle líbil daleko víc. Možná proto, že Julii odjakživa miluju (hvězdička navíc :) a taky muzika (kdo by hned od prvních tónů nepoznal stejnou skladatelskou ruku jako v "Moštárně").... Chybí sice trošku hlubší prokreslení postav, ale vyvažuje to výborný casting.... O vzahu učitele a žáků už byly určitě natočeny lepší filmy, ale tenhle mě - k mému překvapení - ani trochu neurazil (a to fakt nejsem ženská !)..... 70% (30.06.2004)