Úsmev Mony Lízy

Film o tom, jak se osvícená kantorka snaží přesvědčit své studentky o tom, že pro ženu neexistuje přímá úměrnost mezi štěstím a manželstvím, ale že správnou ženušku nelze najít ve Stepfordu, ale spíš ve skriptech a knihách. Víc se mi líbily Trhliny s menšinově zaměřenou slečnou Green než uťunťaná Mona Julia, která horko těžko maskuje třeskutý temperament maskou fádní sufražetky. Mám-li použít přirovnání v rámci konzervativního kontextu, řekla bych, že Úsměv je přednáška o sexuální výchově a Trhliny jsou fajn sex. (23.10.2017)

3 a pol *. Zaujímavé a zároveň obyčajné. Príjemné. Čím? Zaujímavé kombináciou 50-te roky, postavenie žien v tej dobe, umenie, škola. Obyčajné príbehom, kedy sa zo zatracovaného stane hviezda, občasnými obohratými rečami o umení, hľadaním "vlastnej cesty životom".. Ale asi potrebujeme časť klišé aby sme film prijali, pozerali, mali radi charaktery, takže tiež príjemné. Je zaujímavé sledovať z povzdálí probém, pred akým stáli vtedy dievčatá, navracať sa do 50-tych rokov. __Čo sa mi ešte páčilo - zopár pôsobivých záberov, super kľúčová scéna 1. hodiny, občasný šarm Dominica Westa a fajn babinec známych herečiek... (03.07.2010)

V dnešní době, kdy si Julia Roberts může vybírat z hromad scénářů je dost překvapující, že ji do oka padl zrovna tento nevypracovaný a z diváckého pohledu hodně průhledný kousek. Julia působí hodně utlumeným dojmem a jen těžko lze říci zda je viníkem „černobílý“ scénář bez šťavnatých dialogů, nebo samotná Julia. Hereckým podáním mě daleko více dostala Kirsten Dunst, ta své postavě dala alespoň působivou prokreslenost a charakter. Úsměv Mony Lisy hodně balancuje mezi dvou a tří hvězdičkovém hodnocení, když ale uvážím klidnou a příjemnou kameru zachycující takřka dokonalou atmosféru padesátých let společně s neodbytou výpravou, tak si tři hvězdy určitě zaslouží. (04.08.2004)

Prestižní dívčí univerzita Wellesley. Babyboom konzervativních 50.let. Ideálem nastrojená ženuška z předměstí-motorová myš domácí, obletující svého manžílka po příchodu z roboty. V akademickém světě i za hranicemi campusu se střetává tradiční schematický svět předurčených rolí s liberálním smýšlením, které by chtělo zatuchlé škatulky provětrat. Svobodomyslná učitelka Katherine brojí proti vládnoucímu světu ženské závislosti v pokusu Mikea Newella o protipól Společnosti mrtvých básníků. Výsledný obraz je jemnější, uhlazenější, ale plošší. Newell maluje svou líbivou krajinku Žena v kruhu dívek za pomocí hvězdné stáje hollywoodských klisen. Julia Roberts je překvapivě nejmatnější, žákyně předčily svou učitelku a vyznamenání by si zasloužily Kirsten Dunst a Maggie Gyllenhaal. Scénář je nenápaditý, režijně Newellovi chybí tah na branku, ale klade silný důraz na dva motivy. Úsměv. Člověčí schopnost, za kterou se skrývá tisíce příčin, tvarů a odstínů. A Mona Lisa? Nejznámější umělecké dílo světa. Tváří v tvář Da Vinciho portrétu překvapuje, jak je za skleněnou ochranou malý, nahý a bezbranný pod blesky zuřivě fotografujících japonských turistů. Jakoby se jeho krása rozplývala pod tíhou očekávání. Snad proto, že před spatřením originálu jsme ho viděli stokrát v reprodukcích? (01.06.2007)

Najviac ma zaujalo prve vyucovanie novej ucitelky Julii Roberts, kde sa nedostala ani k slovu, kedze na vsetky obrazky poznaly ziacky hned odpovede. Na dalsej hodine im to vsak vratila. J. Roberts podala opät dobry vykon, K. Dunst tu dokazala byt presvedcivo nesympaticka a chvilami ma prestal film uplne bavit. Takze taky priemer 50%. (19.06.2007)