Noci s nepriateľom

Kdo je děsivější padouch, Blofeld, Darth Vader nebo Martin Burney? Jednoznačně ten třetí. Ti první dva možná chtějí vyhubit lidstvo, přesto stále zůstávají jen zábavnými filmovými figurkami. Zatímco takových Martinů je v každém okresním městě minimálně tucet. Opravdových, byť postrádají charisma Patricka Bergina, který toho svého dokázal proměnit ve skutečného ďábla. Zdvořilého, ledově klidného, inteligentního psychopata, ze kterého jde skutečně strach. Dobře obsazená Julia Roberts sice hraje druhé housle, ale dohromady dokázali s Berginem pod taktovkou Josepha Rubena rozehrát brilantní drama, při jehož sledování divák ani nedýchá, přestože tuší co a jak bude následovat. Svým způsobem je to taková Pretty Woman naruby. A rozhodně patří mezi komorními psychothrillery devadesátých let k těm nejlepším. (02.03.2018)

Další z „manželských“ thrillerů zlatých devadesátek, který se příliš nezaobírá logikou, ale zato pracuje na husté atmosféře strachu a nejistoty. Mladičká Julia Robert musí čelit zlu s tváří Patricka Bergina, který po ní jde s šíleným leskem v očích a terminátorovskou zarputilostí. Nejde o žádnou výpověď o domácím násilí (jako třeba Neviditelný od Whannella) – tady se jedná spíše o hallmarkovskou recepturu, která se v rukou schopného Josepha Rubena mění v napínavou naháněčku s intermezzy jako vystřiženými z románů Nicholase Sparske nebo Danielle Steel. Ideální pro sledování s vaší drahou polovičkou, která i díky tomu docení, jaký poklad vlastně doma má. (11.07.2022)

Laura z Bostonu žije s chorobne žiarlivým manželom. Hoci Martin vyzerá pre svoje okolie ako starostlivý a milujúci manžel, je to v svojej podstate úchylný puntičkársky magor a násilník. A to ma desí. Vieme aký manžel je náš sused? Čoho všetkého je schopný? Dá sa z takéhoto vzťahu vôbec vzpamätať? Tvorcom sa podarilo pomocou overených postupov rozohrať napínavý triler. (03.01.2004)

Mnoho ľudí považuje atmosféru a spracovanie látky domáceho násilia v tomto filme za podpriemerné. To môže ale iba človek, ktorý sa nestretol s domácim násilím v priamom kontakte. Ale ak ste vyrastali tak, že ste svoju mamu videli ráno krvavú a bez zubov len preto, že sa nejaký zamindrákovaný kokot ožral a následne žiarlil aj na vlastný tieň, dívate sa na to inak. Áno, dalo sa pritvrdiť a áno, nikto netvrdí, že je to tu based on true story. Muselo to proste spĺňať znaky hollywoodskeho psychologického thrilleru s dobrým koncom, ale násilie v akejkoľvek podobe nie je sranda. Ten strach s ktorým potom obeť vstáva a žije, už nezmizne. Ale opustiť ho, dokážu len skutočne silné ženy. Pred takými sa skláňam. Julia Roberts ma ako žena nikdy nepriťahovala, ale čo sa jej nedá uprieť, je jej herecký talent a prekrásne vlasy. Patrick Bergin zas nikdy do sveta herectva dieru neurobil, ale rola mu sadla a uveril som mu ju (to ako odporne pil vodu, to akože fuuuuj). Podľa mňa sa Joseph Ruben vyrovnal v zmysle pravidiel psycho thrillerov deväťdesiatok s celou situáciou dobre. Odrežíroval dobrých hercov v ťažkej téme s prístupnosťou tak 15+. Videl som film v priebehu dekád opakovane a ak naňho niekedy ešte narazím, nebude mi to vyslovene prekážať. Tentokrát som ho pozrel za účelom hodnotiť a komentovať. Bŕŕŕ to som ja, to som ja. (05.04.2024)

Začnem kriticky. Film obsahuje jedno obrovské faux pas ( predpokladám, že tým pádom aj novela ), ktoré vo svojej podstate dá deju možnosť vyvíjať sa v patričnom smere, ale logicky tu zvonia zvony. Ale, aby som patrične ocenil s akou svižnosťou sa režisér popasoval so spomínaným humbukom, nemám ináč výhrady, ktoré by snímku nejako ublížili. Jedna 90siatková superhitovka, pri ktorej naše matky a staršie sestry ulietavali predstavujúc, ako kopú do gulí podobne nechutným, slizkým motherfuckerom. Žili ste mladosť ( detstvo ) v tej dobe? Tak potom viete. Týmto si to pripomeniete. (31.01.2015)