Špionátor

Věděl jsem do čeho jdu a nic moc mě tedy nepřekvapilo. Austin Powers je vskutku bláznivá špiónská parodie, která zachází s Jamesem Bondem velmi podobným způsobem jako Spaceballs s Hvězdnými válkami. A právě na komické stránce toto dílko nejvíce získává i nejvíce ztrácí. Vtípky sice většinou pobaví, odpustil bych si ale místy trochu toho nechutnějšího humoru, který taky někdy působí dost trapně. Scénář, ač je záměrně překombinovaný, vypadá vcelku solidně a herci fungují na výbornou, zejména pak ústřední dvojka Myers-Hurley. Podtrženo, sečteno, Austin Powers vytěžuje svůj potenciál a spolehlivě rozesměje, nic víc od něj ale neočekávejte. 5/10 (22.05.2013)

Naladěn na šukézní vlnu brýlatého "agenta" jsem si tuto vtipnou komedioparodii ve stylu herní " No One Lives Forever " výtečně užil. Škoda, že ke konci ztrácí dech, ale Mike Myers si to napsal hodně dobře. Nejeden by si to s ním hned vyměnil. Scény, které vtipně skrývají určité lidské partie jsou špičkové ( klobáska:) (15.10.2008)

Je to smutný. Pamatuju si, jak jsem u Austina Powerse s kámošem na základce brečel smíchy, scénu s přejetým henchmanem a jeho rodinou jsme si pouštěli tisíckrát dokola. No a o nějakých 15 let později to zůstalo tím jediným, co v člověku vyvolá aspoň nějaký úsměv či dokonce lehký smích. Jinak ale převládá hluboký v srdci žal nad totálně ztraceným časem, Myers předvádí hodně odpudivou bondovskou kreaci. Takže z původních čtyř hvězd, co jsem tu měl, jsem hodnocení srazil na dvě, přičemž ta druhá je čistě dílem nostalgie. (15.11.2018)

Filmy s Jamesem Bondem nemam moc rád, takže je zase tak detailně neznám a některý vtípky jsem proto asi tak úplně nepochopil. Ale přesto se mi tahle parodie docela líbila. Je to sice tak o třídu níž, než např. Žhavé výstřely nebo Bláznivá střela, ale dá se na to koukat. Mike Myers tady dělá tak půlku filmu. A znalci Jamese Bonda si to asi užijou víc, než já. (08.05.2007)

Dovolte mi, abych vám představil……… sám sebe! Druhý a třetí díl Austina Powerse mě velice bavil, skoro jsem se styděl jak moc. Díl první je v mých očích znevýhodněn tím, že jsem jej viděl až jako poslední. V opačném případě bych jistě mnohé vtipy, i celkové pojetí snímku, považoval za originálnější. Parodie roztomile přiblblých bondovek, 60. let a filmů o megalomanských padouších vůbec je… roztomile přiblblá. Například, když během telefonátu vidíme rovnou osm obrazů, přičemž většina z nich ukazuje pouze předměty, které jeden z telefonujících vyjmenovává. Nezvyklá pozornost je rovněž věnována jinak přehlíženým zabitým strážným („tvého otčína přejel parní válec“). Fajne, a podobných blbinek je zde spousta, zcela jsem sice nechápal smysl hudebních předělů, ale do celkového ladění to výborně zapadalo. Špionátor hýří všemi možnými barvami, až jde hlava kolem, hýří krásnými ženštinami (Hurleyová je zde jenom pro dobrý dojem, ale natáčení si očividně užívala) a tu více, tu méně zdařilými vtípky. Šikovně si pohrává s trapností (zde by se měli inspirovat dramaturgové Českého lva!), i opakovaný vtip si udržuje svou vtipnost („doplňování“ různých intimních partií těla) a několik pasáží je natolik zdařilých, že jsem si přál, aby film nikdy neskončil („Margaret Thatcherová nahá v chladném počasí, Margaret Thatcherová nahá v chladném počasí…“). A navíc skvělá muzika…, ale nedá se nic dělat, dvojka a trojka mě každá zvlášť bavily o chloupek více. O chloupek. 70% Zajímavé komentáře: Djkoma, Superpero, Spectre (03.06.2007)