Príliš dokonalá podoba

Kdysi jsem slyšela, jak Cronenberg popisuje svůj sen. Zněl nějak takto: "Zdálo se mi, že stojím na poušti a přede mnou v dálce stojí něco vysokého a tmavého. Když jsem přišel blíž, viděl jsem, že to je kudlanka nábožná v lidské velikosti. Něco zvracela. Měla pod sebou velkou hromádku, tvarem podobnou ležícímu člověku. Zavřel jsem oči a když jsem je znovu otevřel, viděl jsem nad sebou hlavu oné kudlanky." Možná bych se takovému snu u jiných lidí divila, ale když vidím Cronenbergovy filmy, v kterých nechybí nějaká podoba masochismu a většinou dobrovolné znetvoření, nedivím se už ničemu. Dobrý film, ale určitě ne Cronenbergův nejlepší. Žádný velký zvrat ani závěr se bohužel nekoná. Cronenberg rád šokuje a většinou se mu to i daří, ale šok ještě neznamená dobrý film. (04.08.2008)

Irons dokonale vystihol charakter svojich postáv a odviedol nadľudský výkon. To, že dá hercovi obrovkú námahu pripraviť sa na ťažkú, dramatickú rolu je známe, no zvládnuť dve psychologicky tak roztrieštené osoby, to chce odvahu. Navyše nekompromisne chladná, priam ľadová Cronenbergova atmosféra dodáva tejto psychodráme nepochybné známky horroru. Moje hodnotenie však trošku zabrzdilo pár nevypovedaných scén a kolísavé tempo napätia. 80%. (30.08.2007)

Jeden z nejlepších Cronenbergů. To, co tu předvádí Jeremy Irons je herecký výkon par excellance. Postupný propad jeho postavy až na samé dno je velmi přesvědčivý. Nemusí vás chytnout hned od začátku, ale postupně vás zahákuje a při smutném (takhle emocionální scéna se u Cronenberga jen tak nevidí) závěru už neodtrhnete oči. 90%. Ti, co jdou ale prvoplánovitě po "úchylnosti", budou asi zklamáni, tohle je opravdu spíše psychologická jízda... (07.01.2008)

Rozhodl jsem se, že se tu uCronenberguju. Poslední ve frontě je Dead Ringers... Irons jede výborně. Jinak nuda nuda, šeď šeď. Téma je to hodně zajímavé, i ten konec se mi líbil, ale prostě jsem se moc nebavil a spíše trápil. -"And tomorrow, we'll take some Percodan... just because it's Saturday." (14.09.2011)

Dead Ringers na mě zapůsobil spíš jako velmi silný psychologický thriller. Těch hororových prvků tam (podle mých představ) bylo poměrně málo. Podstatou celého příběhu, který ve mně evokoval trochu Dr. Jekkyla a pana Hyda, je už samotný název. Přes počáteční problémy rozeznat od sebe Elliota a Beverlyho jsem se poměrně brzy zorientovala a pak už jsem jen vnímala heroický výkon Jeremyho Ironse v této dvojroli. Skvěle vystavěný příběh, kde atmosféra houstne s příbývajícími minutami tak, že mně chvílemi mrazilo v zádech. Když jsem sledovala tu obrovskou tragédii dvou osobností, kteří si byli tak podobní a přece tak odlišní, jak zoufale a marně bojují ve finále o svůj život, byl pro mě hodně frustrující zážitek. Tento zajímavý námět s mnoha nevyřčenými myšlenkami stojí rozhodně za zhlédnutí i když připouštím, že pro každého to asi nebude moc stravitelné drama. (29.03.2014)