Príliš dokonalá podoba

I kdybych si v titulcích nepřečetl jméno David Cronenberg, jeho film bych určitě poznal bez problémů. Opět jsou zde tělesné degenerace, chmurná atmoška, destrukce hlavního hrdiny (tady spíše dvou hrdinů v jednom). Skvělý dvojvýkon Jeremyho Ironse právem zdobí tenhle zvláštní film. Námět je velice originální a příjemně odpudivý. Snímek působí velmi ponuře a vlastně vzbuzuje řadu dalších, nepopsatelnýh pocitů, které dodávají zvláštní atmosféru. Podivný, ale zaručeně dobrý thriller, který na mne hodně zapůsobil. PS. Scéna s písní In Still of the Night je krásná. (16.08.2011)

Pomineme-li Cronenbergerův hit Moucha, máme v Příliš dokonalé podobě jeho nejlepší film. Nezaměnitelný trademark jeho tělesné destrukce ve filmech (které mohu označovat slovem "tělor") je zde naprosto minimalizován, schován do děloh "mutantních" žen, odkud vystupuje jako nepříjemně chladivá atmosféra a tvoří kulisu pro fascinující příběh a jeho destrukci, tentokráte psychickou. Cronenbergerova úsměvná režie a pomalejší tempo, snímané sterilní interiéry, Jeremy Irons co se snad udřel k smrti, ale hlavně úžasná hudba Howarda Shora, která už ve velice dobře ztvárněných titulcích připravuje na mysteriózní ztvárněnost celého filmu - to jsou všechno velice přitažlivé prvky, které po smíchání s torzem vyniknou v tento vynikající film. (11.09.2010)

"Opatrne si namažte dva prsty na vašej pravej ruke a strčte ich do vagíny Claire. Namiesto jednej cervikálnej hlavy nahmatáte tri, čo v zásade znemená, že súložíte s mutantom." Neskutočný Irons v dvojroli divného filmu, ktorému budem musieť dať ešte jednu šancu. Ku koncu už som ovšem mal pocit, že je trošku "preironsované". (31.08.2009)

minimálne explicitný, minimálne body-hororový, ale za to film presne vystihujúci psychologickú podstatu temnoty Cronenbergovej tvorby, pre ktorú sú body hororvé prvky (natoľko prítomné napríklad v Muche, alebo Tbe Broods) iba najvyšpičkovanejším vyvrcholením. Dosť možno najsofistikovanejší Cronenbergov film. (10.04.2020)

Herecky presné a silné. Uchvátene som sa pozeral na tie dvojité Ironsové kreácie. Cronenberg je aj napriek téme a zdržanlivosti miestami veľmi nepríjemný. Jeho dôraz na atmosféru a na postupné odkrývanie motivácií je v tomto smere veľmi sofistikovaný. Nebojí sa naznačiť. Nebojí sa dať vám chrobáka do hlavy. Tým udržuje pozornosť a je stále zaujímavý. Čo ma na filme do značnej miery fascinovalo, bola mnohoznačnosť významov. Tá vnútorná psychologická porucha. Ten psychologický presah a úvaha. Tie otázky sú nepríjemné. A to, že sa film snaží dať aj nejaké odpovede je nepríjemnejšie ešte viac. Oceňujem dôraz na interiéry, ktoré sa menia spolu s postavami. Z pekných a uhladených na špinavé a chaotické. Myslím si, že sa k tomu musím časom ešte vrátiť. Tých pocitov a emócií tam bolo veľmi veľa. (24.01.2022)