eXistenZ

Hry hraji poměrně často a proto jsem se těšil na herní výlet od pana Cronenberga a za sebe můžu říct že co slizkosti se týče tak Cronenberg vyhrál na plné čáře. Příběh ač ze začátku dost jednoduchý se postupem času tak neuvěřitelně zamotává že jsem měl co dělat abych to pobíral a závěrečnej twist byl parádní. Law kterýho jsem nikdy nijak nemusel ukázal že zahrál postavu dokonale, ostatní herci byly taky výborní a Dafoe byl démonickej. Pár scén a samotná herní konzola byla neuvěřitelně nechutná a scéna v restauraci působila správně "sleazy". Cronenbergovy filmy vyloženě nevyhledávám a jeho nejlepší kousky jsem viděl a tohle je jeho 2 nejlepší film. (22.12.2012)

"Tu hru máš hrát, abys zjistil, proč ji hraješ." Zatím mi na žádný benzínce nenainstalovali bioport do páteře, takže jsem si Existenz nemohl úplně vychutnat. Nicméně byla to slušná jízda, která se hned rozjela a nebýt několika zaseklejch herních postav, tak bych se mezi realitou a hrou ztrácel ještě víc. Takhle jsem našel pár záchytnejch bodů, ale většinou jsem stejně tápal a ptal jsem se stejně blbě jako ten asiat na konci. Přesto mě to bavilo, poprvé jsem potkal žabomlokoještěrku, zažil jsem operaci herní konzole a ještě mi byla nabídnuta skvělá výmluva pro případ, že jsem přistižen při lízání nevhodných partií slečny: "To jsem nebyl já. To byla moje postava." (27.03.2022)

Jeli jste někdy ve výtahu, kde byla dvě zrcadla proti sobě a viděli jste v nich svůj odraz tak stokrát až se vzdaloval do neviditelné podoby? Tak přesně takhle působí eXistenZ, protože jeho postavy se připojí do hry, kde se zase připojí do hry až pomalu ztrácí svojí osobnost. K tomu používají konzoly, která vypadá jako genitálie nějaké velryby a já bych jí spíš použil při otravě alkoholem na zvracení než na hraní her. Všem je jasné, že když na režisérské stoličce seděl David Cronenberg, tak konzole nejsou jedinými nechutnostmi (vnitřnosti, prostřílené hlavy) ve filmu. eXistenZ mohl být velice chytrý film, který má sice skvělý námět, ale je zabit tupým scénářem. Film nás varuje před nebezpečím virtuální reality, ve které se můžeme ztratit a trávit zde více času než ve skutečnosti. Když si uvědomím, že se již dnes v Koreji otevírají kliniky pro závislé hráče, tak je toto téma velice aktuální. Třeba si jednou svoje Segy, Playstationy a Nintenda budeme taky strkat do páteře.Podobné filmy: Třinácté patro (1999) (03.08.2007)

Celý film je založen na myšlence mísení různých realit, takže si divák během celého filmu nemůže být vůbec jistý, jestli to, co sleduje, je skutečnst, nebo další herní prostředí.Podobné schema nalezneme třeba i v Matrixu.Naše skutečná realita je zpochybněna na úkor jiného, paralelního světa, který je v mnoha ohledech lepší,pohodlnější a zábavnější než naš "skutečný". Zatímco v Matrixu jsou ale jasně daná pravidla, která sice působí dosti nezvykle, ale vycházejí z naší, řekl bych hmatatelné přítomnosti, v Existenz tento nový svět/světy stojí na pravidlech vycházejících spíš z lidského podvědomí. Ještě nikdy jsem asi ve filmu neviděl takovýto příběh. Příběh, který žije ve vlastním světě, který má s tím naším určité styčné body, ale přitom je pro nás na první pohled těžko pochopitelný... pistole střílející zuby.. biologické herní konzole... sloty, které se musí nalubrikovat než se do nich zastčí jack zakončující pupeční šňůru...To všechno jsou svým způsobem běžné atributy sci-fi. Tady se s nimi ale zachází naprosto běžně, aniž by se něco vysvětlovalo, tedy alespoň ze začátku. A právě v tom tkví největší problém tohoto filmu. Je to, jako by se mimozemšťan koukal třeba na Pobřežní hlídku. Nikdo mu v seriálu nevysvětlí, co je to oranžové, s čím Mitch běhá po pláži. Pomalu mu to sice začne docházet, ale bude se spíš nudit, protože se kouká na věci, které nikdy neviděl - u něj na planetě nemají vodu...A tak nějak vidím eXistenz. Na jednu stranu sympaticky neotřele pojatý film, na stranu druhou mě nebaví sledovat deprese hrdinů, když si nedokážu ani z části představit, co vlastně cítí... (12.06.2004)

David Cronenberg patří pro mě k nejzajímavějším režisérům, jejichž tvorbu jsem za poslední dobu víc rozkoukal. Jeho originální vize s bizarním vývojem lidského těla i technického pokroku mě vždy dostanou fantastickými nápady, zajímavě budovaným příběhem a k závěru opět sílícím zneklidňujícím přesahem. Připadám si, jakobych u něj skoro vždy vstoupil do stejného světa v jiné dimenzi, jen pokaždé v jiné epoše šílené budoucnosti, jejímiž výdobytky pan režisér varuje, ale současně se s nimi nesmírně baví a úspěšně tím baví i svého spřízněného diváka. Poslední dobou začínám u Cronenberga vnímat i jistou dávku poťouchlého černého humoru, obzvlášť mě v tomto směru upoutala vtipně ztvárněná scéna s postavou W. Dafoa v dílně s mohutnou strojovou výbavou na výrobu konektorů a zavádění bioportů na těle lidského jedince. Už jen ty nápady typu pistole složené z kostí či připájení lidí do videoherního světa vsunutím řádných fyzických káblů do zad jsou něco neskutečného, co snad jinde neuvidíte. :o) Díky tématu s rozvíjením nové virtuální reality a odhlečenému zpracování jsem si místy připadal jako u důmyslné parodické verze Fassbinderova Světu na drátě, přesto pořád velmi napínavé. [85%] (15.01.2023)