Sin City - mesto hriechu

Položme si otázku: Může se tento film líbit někomu, kdo přečetl před časem jeden díl komiksu Sin City, a bůhvíjak ho nenadchl? Ano, může. Bude velice překvapen, jak si film udržel všechny půvaby originálu. Bude se kochat nad krásnou výtvarnou stránkou filmu a užívat si velké množství černého humoru, červené, žluté a bílé krve, a v současném Hollywoodu čím dál vzácnější brutality a politické nekorektnosti. Ocení pestré a zajímavé obsazení. A Robertu Rodriguezovi odpustí všechny jeho průměrné propadáky z poslední doby. (23.05.2005)

Na SinCity jsem kouknul dvakrát a i podruhé mi to utvrdilo skutečnost, že takovéhle filmy prostě nejsou pro mě. Tarantino, Rodriguez a teď už i Miller jsou režiséři bez kterých se skutečně obejdu a jediné co by mi mohlo od těchto tří chybět by byly možná tak komiksy které Miller původně nakreslil, protože ty mají skutečně co nabídnout, ale jejich filmy jsou čistá prachbídná snůžka jednoduchých příběhů jdoucích za pomstou plných neskutečných, neuvěřitelných ale veskrze silných scén, které se v paměťi ukotví ať už člověk chce nebo nechce. Tady si prostě nevybere. Sin City si z Pulp Fiction vzal ten způsob vyprávění jednotlivých příběhů, i když, jak mi jeden uživatel zde řekl, Tarantino na filmu spolupracoval minimálně. Každopádně i tak jsem nebyl spokojený a na další díly se rozhodně nijak závratně hnát nebudu. Stylové to sice je, ale zbytečně stylová brutalita, a zbytečně syroví hlavní hrdinové mi absolutně nesedí, i když v knize si je většinou rád užiju, ve filmu to jaksi nefunguje. Kniha je prostě kniha a přetavit tak jednoduše postavu která v knize funguje do filmu zas tak jednoduchý není. To by klidně mohli vyprávět tvůrci filmu Stopařova průvodce po galaxii. Sin City je městem hříchů, ale já bych se bez něj klidně obešel. Je vidět, že ho podporují hlavně rukopisy Tarantina a Rodrigueze. Ta stylovost je stejnak naprosto o ničem a to dokazuje film Spirit. Takže na tomhle je hezké akorát tak těch pár jmen, a to je asi tak všechno. (19.07.2009)

Konečně!!! Konečně jsem si udělal "ten správný čas - tj. vyhnal veškeré nežádoucí elementy z baráku, udělal tmu a otočil knoflíkem VOLUME doprava" a užil si dvě hodiny komiksové nadsazené zábavy. Víc jsem od toho nechtěl a nebyl jsem zklamán. Nechtěl jsem přemýšlet - Sin City jsem vnímal jako zábavu a nezkoumal to ani z technického, ani logického hlediska, nešťoural jsem, jen jsem vnímal pohyblivý obraz před sebou a drsný zvuk všude kolem mě... a bylo mi fajn :-) Nadsázka jak má být (22.10.2005)

Takže jaké jsou nakonec pocity z toliko očekávaného filmu? I přes mírné zklamání se nakonec nedokážu ubránit nadšení. I když Rodriguez potvrdil, že prostě nikdy nebude režijní eso, přesto dokázal dát Sin City osobitý styl, který (pro některé až příliš) věrně zachycuje komiks. Nejslabším článkem celého filmu je jeho prostředí epizoda, kterou nejen dokonale vorá přehrávající Owen (moc by mě zajímalo, čí nápad byl ten robotický hlas), ale zároveň jsou v ní i ty nejslabší momenty. Vzhledem k tomu, že úvodní epizoda prakticky nemá chybu (Rourke je vynikající) a závěrečná je nejsvižnější a má naprosto bezchybného Willise, dávám nakonec zatraceně solidní 4 hvězdičky. Na to, jak moc to byl film očekávaný, takový verdikt vůbec není špatný. Jinak nepochybuji, že film se nezapíše do srdcí všech, protože pro některé bude málo akční, a pro druhé až příliš sázející na předlohu... ale o čem jiném by adaptace takové komiksu ostatně být měla... (19.04.2005)

Sin City je oříšek. Prakticky nerozlousknutelný. V podstatě mě emocionálně nechává naprosto chladným, což by asi nechávat neměl, když se tam ostošest vraždí a dělá spousta dalších nepěkných věcí. To je skutečně významné mínus. A jako celek film vlastně ani moc nemám rád, když se tak zamyslím. Ale je tu spousta jednotlivých částí, které prostě miluju. Výtvarné zpracování je samozřejmě bonbónek pro mé mlsné oči. Několik scén je zkrátka naprosto dokonalých. Alexis Bledel já miluju po Sin City víc než kdy dřív, a to její "Oh Sugar, you just gone and done the dumbest thing in your whole life" mě jednoduše dostává do kolen. A tancující hubená malá Nancy taky. Obzvlášť na Cells Instrumental. (14.05.2007)