Sin City - mesto hriechu

Rodriguez to dokázal. Stručnější hodnocení, které by zároveň bylo výstižné, asi není. Ale jak už to tak bývá, there's so much to tell...;) Pokusím se zdržet nadšených výlevů a výjevů, jsem prostě další z davu Millerových přívrženců a černobílý comics, to je moje. A tohle je jeho průzračně čisté převedení z papírových stránek na plátno. Možná až moc čisté - snaha sledovat comicsový sled rámečků občas vede ke střihu, který nejde označit jinak než nevhodný a rušivý. Obzvlášť patrné je to v první scéně s Carlou Gugino. Naštěstí se to už nikde neopakuje tak výrazně;) Jo a jsou tu samozřejmě drobné odlišnosti...Marvův zapalovač místo prášků, pro únosnost stopáže nutné (drobné) vynechávky, a především slečna Becky. Řeknu vám, když slyším ctnostnou Rory Gilmorovou říkat "I don't do group jobs," neubráním se úsměvu. A to jsme už u obsazení. Co říct...Benicio je king, Mickey krapet menší (těšil jsem se na závěrečný ďábelský výsměch, ale právě tady došlo k té menší změně oproti comicsu), Dwight Owen je zkrátka Clive McCarthy a dámy...oh my, tady může něco namítat snad jen Jiří Hromada. Sin City je nabité skvělými herci, od těch nejhlavnějších po ty nejepizodnější role, gratulace především Elijahu Woodovi, který schytal tu nejcharakternější postavu svojí kariéry. Ta síla, ten výraz, ta názorová konzistence:) No nic, zpátky na zem. Hudba se snaží navodit atmosféru noir filmů, je kdesi vzadu, pěkně skličující a nepříjemná, nicméně to s trailerem a Cells byl pěknej podraz:P I na tomhle poli je to takřka bez výhrad. A i když se najdou trochu slabší místa, kde se nepovedl střih, kde zvuk zní dutě a kulisy vypadají lacině, pokaždé když na to přijde a uslyším "That's okay, Marv, you can call me Goldie," naskočí mi husí kůže a po zádech přeběhne mráz. A stejně tak je tomu při Dwightově epilogu "always...and never". Až tenhle týpek bude zachraňovat femme fatale Angelinu Jolie před sadistickým manželem, bude to možná ještě větší žvanec než první film z Města Hříchu, který ode mě dostane 90%. (09.06.2006)

Když nevidim celej film, tak ho obvykle nehodnotim, ale tady udělám vyjímku. Viděl jsem z toho asi tak půl hodiny někde uprostřed a vůbec mě to nezaujalo. Teď jsem si řikal, že se na to zkusim kouknout od začátku a po 20-ti minutách jsem to přepnul. Z celýho filmu jsem viděl dohromady cca 50 minut a můžu říct, že větší píčovinu jsem už dlouho neviděl. Kdyby byl podobnym stylem udělanej 4-minutovej videoklip, tak to může snad vypadat zajímavě, ale koukat na tohle 2 hodiny se mi fakt nechce. S klidnym svědomim tomu dávám odpad a nevěřim ani náhodou, že kdybych to viděl celý, že bych nějak změnil názor. (29.12.2006)

SIN CITY je první věrnou konverzí komiksu jakožto popartového žánru na stříbrné plátno. Narozdíl od drtivé věštiny zepizovaných filmových narativů, které si půjčily příběh a určité typické znaky komiksu, podřizuje Rodriguez "jazyk" (stylizaci narace) původní platformě, pro kterou byly příběhy vytvářeny. Zřejmě lví podíl na sugestivitě a přesvědčivosti filmu má autor předlohy Frank Miller, díky němuž SIN CITY skutečně působí jako rozpohybované stripy jeho noir rapsódie. K tomu si přičtěme nezvyklý podíl popisných monologů a skutečně labužnickou práci s barvou a máme na pitevním stole formálně nejdokonalejší remake, jaký jsme kdy mohli vidět. A obsahově? Funguje to, světe zboř se! Bezútěšný svět kriminálníků, pasáků a zjizvených lidí má patřičný magnetismus a ač jsou příběhy zpravidla hodně čitelné a poznamenané nelogičnostmi, které komiks netrápí, udržuje si SIN CITY neskutečně intenzivní atmosféru, mísící v sobě noir drsnost a naturalismus, hraničící se sadismem. Psychologie stav funguje a všichni tři hlavní představitelé odevzdávají maximum, každý pod svém, každý bezchybně. Trochu mě mrzí určitá samoúčelnost, kterou je stižen Marvův příběh... chybí tam prostě silný poetický moment typu pomsty Valkýr či Hartiganova řešení patové situace. Ale popravdě, chyby vyorávám pracně. Skutečně jsem se občas ptal, k čemu to všechno je, k čemu to směřuje... ale to je irelevatní otázka. Jen a jen k filmu samotnému. Ke zralé a drsné poetice, která nemá konkurenci... Svým zvrhlým způsobem je SIN CITY karikaturou dnešního světa a úsměv při jeho černém humoru má tendence mrznout na rtech. Požitek z postmoderní dekadence, to je Město hříchu! (23.07.2005)

První dojmy fanouška comicsové předlohy? Rozhodně zajímavé. Není to žádná bomba, která by vás uvedla do transu, ale vidět zfilmované políčko po políčku příběhy, které člověk miluje až za hrob, je zkrátka magické. Neumím si ale dost dobře představit, jak může snímek působit na někoho, kdo neměl s geniálním comicsem tu čest se setkat. U něj se dozajista vytrácí to kouzlo oživení oblíbených postav, jejich hlášek a mnohdy šílených činů, které kupodivu působí velmi sugestivně na papíře i na plátně. (11.06.2005)

"Zabijáky mám rád. Můžete je klidnė zmasit a nemáte výčitky." Sin City má styl, kterej mi moc chutná. Ta černobílá forma s barevnejma detailama je prostě dokonalá. A násilí jsem si užíval, protože bylo braný s dostatečným nadhledem. Prostě chlapi byli drsní, holky byly krásný a tolik báječnejch postav se jen tak nevidí. Bavil mě zejména Hartigan, Dwight, Nancy, Gail a nejlepší byl Marv. Ten mi byl sympatickej hlavně tím, že byl skoro tak hezkej jako já. Jen byl o něco odolnější kulkám, pěstem a elektrice, ale já potrénuju a pak si to rozdáme. O Nancy? Dobře. Kdo prohraje dostane Gail, Becky, Wendy a koule žlutýho bastarda. (02.12.2021)