Dobrý ročník

Workoholik, milionář a sobec v jedné osobě se vrátí na místo, kde trávil své dětství, nenápadně sbalí jednu místní děvu, která se s ním cicmala, ještě když byl malej capart, jo btw taky potká svoji sestřenku, kterou samozřejmě bude mít hnedka rád a spolehne se na její korektnost a znalost v oboru, rozhodne se, že to tady prodávat nebude, že se na tom hezkým rozpadajícím se baráčku s přilehlejma pohnojenejma vinicema usadí a bude tu šťastně žít až do smrti se svojí láskou, a k tomu si bude připíjet extra kvalitním vínečkem a hrát se svým vinařem tenis. A to si jako myslíš Scotte, že ti to sežeru i s navijákem? A ještě se k tomu budu smát něčemu, co si říká humor? NE! Jedno velké klišé zabaleno do romanticko-komediálního hávu. Nebýt dobrého Russela, nebyl by to ani průměr. (18.08.2008)

Dvě úžasné hodiny jsem byl na jihu Francie, bavil se a nechtěl, aby to skončilo. Přesně to od filmu očekávám. Jakmile začnu sledovat hodiny, tak je něco špatně. Tady jsem k tomu neměl nejmenší potřebu a nedošlo ani na pauzu, kterou si většinou neodpustím. Suma sumárum, Marion se tímto snímkem dostala na pozici mojí nejoblíbenější herečky, Ridley si upevnil místo mezi oblíbenými režiséry a Russell se vyšvihl mezi mé oblíbené herce. To je slušná bilance. (28.12.2010)

Dobrý ročník je hravý film o (zapomenuté) lásce k životu, nakažlivý svou bezprostředností a sympatický svou nenuceností. Je to přesně takový ten druh filmu, který si můžete s otevřenou lahvičkou vína pustit se svou drahou polovičkou a máte zaručen naprosto kouzelný romantický večer. Ridley Scott je prostě mág. A jak se ukazuje, k tomu, aby čaroval, nepotřebuje nutně vesmírné příšery a tunu filtrů na kameře. Někdy bohatě stačí s chutí vyprávět příběh. I třeba ten, který jsme slyšeli tisíckrát. (08.04.2007)

Když máte film, v jehož titulcích stojí u produced by a directed by jméno Ridley Scott, asi to nebude žádná unylá zplácanina. Dobrý ročník je dobrým filmem, s vtipnými, do detailu dotažnými scénami, krásnou francouzskou faunou a velmi dobrými hereckými výkony. Jenom přeměna nebo vývoj bezcitného investičního odborníka Maxe v "lidského a žijícího" Maxe nebyla tak výrazná, jak jsem čekal, byla pouze decentní. Výborné jsou flashbacky a pohled na hereckou dvojici Finney-Highmore(nejmladší talent Hollywoodu). Russell Crowe v roli Maxe září a zamilujete si ho stejně tak, jako nádhernou přírodu a prostředí jižní Francie...35 miliónů dolarů(rozpočet)/39 miliónů dolarů(výdělek celosvětově) (13.12.2006)

Podobné pocity mě přepadly po shlédnutí filmu Svéráz národního lovu - tehdy jsem měl akutní chuť na vodku, teď mám nutkavou potřebu loknout si vína (možná i proto, že v něm je pravda). Bohužel víno nám včera došlo (stejně to bylo portské, takže nic francouzského). No a co dodat k filmu? Nenápadný rozjezd ve workoholickém tempu, kdy čas jsou peníze, peníze a pak zase peníze, kdy jedním slovem lze (skoro) vše získat či (skoro) vše ztratit. Stejně nenápadný odjezd z londýnského šílenství na francouzský prosluněný venkov. A pak... z filmu začala vyzařovat taková pozitivní a příjemná atmosféra, která postupně sílila, až mě vtáhla natolik, že jsem byl na chvíli připraven vyběhnout ven, chytit stopa a hurá na francouzské vinice! Uff - je mi jasné, že realita nebude tak poetická, ale koneckonců, tohle je film a ten si může dovolit poetiku lít divákům do hlav po hektolitrech (když už teda není na nalití to víno). Ridley Scott mě překvapil (pokolikáté už?), protože romantiku, takhle dobrou, takhle osobitou, takhle lahodnou a takhle vizuálně precizní jsem od něj fakt nečekal. I herci byli výborní, Crowe, Highmore, Finney, Panjabi, Bourdon... A i když jsem Marion Cotillard viděl už dříve, v paměti mi natvrdo uvázla až tady (fakt byla vždycky tak hezká?). Regulérních 85% po prvním shlédnutí a k páté "michelinské" hvězdě je jen kousek... (13.03.2014)