Kráľovstvo nebeské

Říká se, že "Gladiátor" Ridleyho Scotta odstartoval v roce 2000 velký comeback výpravných dějinno-mytologických epopejí. A říká se, že "Království nebeské" téhož režiséra je jakousi poslední šancí tohoto žánru, který po necelých pěti letech zazářil, posbíral spoustu cen a postupně vyklízí cestu lukrativnějšímu hollywoodskému artiklu. Je-li tomu tak, pak Scott v pravou chvíli složil reparát za bezduchého a prázdného "Gladiátora". "Království nebeské" není bezchybné dílo, je to typický "vydařenější hollywoodský špektákl", který se vyznačuje částečnou odvahou při uvolňování formy ve prospěch obsahu a patrnou fóbií z toho, aby tak činil do důsledku. Od prvních vteřin je jasně patrné, že kulisovost a umělost "Gladiátora" nepramenila z Scottovy chvilkové slabosti, nýbrž z toho, že anglická legenda nedokáže vtisknout historickým místům a osobám jistou specifičnost, jasný výraz... vše je umělé, jasně načrtnuté, fungující podle mechanických pravidel průměrného scénáře. Lidé jsou jen černí a bílý, všechna místa vyzařují gloriolu nákladné výpravy, ale chybí jim punc autentičnosti a sugestivita. Jenže zatímco kulisy Říma zakrývaly velké kulové, kulisy 12. století mají za sebou alespoň něco, co stojí za to objevovat. Středobodem filmu je Orlando Bloom, který konečně dokázal zahrát něco jiného, než oduševnělého elfí princátko. Pravda, jeho panická čistota zůstává, ale mladý idealista Balian má svou lidskou, chybující stránku. To, že zůstane pouze v rovině skicy, na níž Scott vrší křiklavé pastely klišé, je věc druhá. Mladou hvězdičku naštěstí ze všech stran podpírají výtečbní herci, z nichž dlužno zmínit především charismatického maršála Tiberia Jeremy Ironse. "Království nebeské" nemá s historií příliš společného, je to film po myšlenkové stránce veskrze současný, který kulisy křížových výprav a středověku používá pouze jako prostředek pro poselství tolerance mezi křesťany a muslimy. Je to poselství moralistní, svým způsobem krotce podané, ale především zábavné a v určitých momentech velice působivé (přetlačovaná křesťanů a muslimů v rozvalinách hradeb Svatého města). Otázky víry, cti a obětování zaznívají v typicky opatrném balení, ale je dobré, že své místo dostávají... Pokud si přimyslím výtečný soundtrack a poměrně dobře pojaté bitevní scény (to, že si raný středověk Scott plete s fantasy, raději taktně opominu), vydal žánr "historického" velkofilmu jednoho ze svých nejlepších zástupců, který na hlavu poráží jak "Tróju", tak "Gladiátora". "Království nebeské" není skvělým filmem, ale je to film o něčem, což se cení. (06.05.2005)

Málokterý film má tak rozporuplné hodnocení jako Království nebeské. Nakonec ale spíše převládaly v okruhu mých známých negativní ohlasy a tak jsem k filmu přistupoval s obavami. Po zhlédnutí mohu říct, že film není ani katastrofa ani geniální počin. Neselhává to, na co jsem se nejvíc těšil - to je překrásná vizuální stránka - věc, která při kombinaci Scott a historie, nemohla dopadnout jinak. Sledovat zástupy armád, létající hořící bomby, dobývání jeruzalémských hradeb je pastva pro oči. Problém mám spíš s příběhem, který mě až tak nezaujal a v první polovině i chvílema nudil. Člověk musí při sledování dialogů zapomenout, že by snad mělo jít o dílo odehrávající během křížových výprav - chování postav neodpovídá době, především pak zarazí nerespektování sociálního postavení jednotlivých osob. Pokud budu film sledovat jako určité poselství vyjadřující se k dnešku a ne jako příběh odehrávající se ve dvanáctém století, pak jsou myšlenky zde vyřknuté velmi zajímavé a snad i inspirující. Přesto mi dělá problémy pochopit, proč zrovna takové řeči o ideálech svobody a tolerance pronáší tyto postavy v této době. Orlando Bloom hraje jak jen může, ale jeho obsazení do této role je zkrátka naprostý krok vedle a s tím ani jeho urputná snaha nic neudělá. Příjemné bylo naopak setkání s Ironsem. A na závěr asi má největší chvála se týká hudby Harryho Gregsona-Williamse. Je prostě nádherná. A zimmerovština z ní nijak nesmrdí, naopak přijde mi docela neotřelá. Nepochopitelné je pro mě ale proč Scott cpe do určitých scén hudbu odjinud - nejvýraznějši jsou slyšet Vikingové ve chvíli, kdy Orlando burcuje lidi k obraně Jeruzaléma. (19.11.2005)

Hodnocení a komentář k režisérské verzi - Rozhodně velmi zajímavý film. V prvním plánu sice trochu jako ústřední herecká dvojice (Orlando Bloom - Eva Green), prvoplánově krásní lidé, hollywoodské tvářičky, radost pro oko, ovšem téměř bez charismatu a čehokoliv hlubšího, žádné vcítění a emoce, v případě filmu by bylo ovšem chybou nezaměřit svou pozornost do pozadí na druhý plán, Ridley Scott totiž udělal z Království nebeského pod povrchem ideově celkem podvratný film, který se tváří jako prokřesťanský, ovšem při důkladnější analýze brzy zjistíte, že téměř polovina křesťanů jsou zbabělci, zrádci, vrazi, heretici bez výčitek sloužící cizím modlám, mamonu, hřešící a páchající čiré zlo. Hlavní ideový nepřítel - muslimové - jsou naopak příkladně kladní a jejich vůdce Saladina je dokonce třeba chvílemi i obdivovat. Nepřehlédnutelný je pak Ridleyho pacifismus, královstvím nebeským není nic jiného, než svět bez válek, a s tím nelze než souhlasit. Asi by se našlo mnoho paralel mezi zahraniční politikou Spojených států a tou evropskou v době křižáckých válek. Otázkou zůstává, jak by svět vypadal bez dnešních ,,amerických křižáků". Ani tenhle velký hollywoodský spektákl ovšem nezastře fakt, že takový František Vláčil pojal středověk naprosto bezkonkurenčně a jeho historické velkofilmy reflektující toto historické období jsou i pro tvůrce kvalit Ridleyho Scotta nedostižnou metou... PS: V Jeruzalémě jsem byl a nepřipomnělo mi ho v tom filmu ale zhola nic, asi se za těch tisíc let dost změnil... :-) (22.12.2012)

Film, který má v sobě ohromnou sílu myšlenek, který zřejmě nikdy nepřestanou být aktuální, protože nám všem chybí vnitřní pokora a o respektu k odlišnostem už ani nemluvím. Sdělnost filmu podporují nejen skvěle napsaný dialogy, ale i obraz. Stačí vnímat detaily, třeba když se Saladin nechce šlápnout na kříž. Velká škoda, že se tenhle vnímá jen jako další "historický" velkofilm, protože on má v sobě mnohem, mnohem víc než jen klasický příběh o odvaze a velkolepé souboje. S filmařského hlediska se jedná o tradiční vizuální lahůdku made in Scott, která je odvyprávěna právě s citem pro podstatu filmu, takže ve filmu se dost mluví a velké bitvy se dočkámě až cca v půlhodinovém závěru. Pokud jde o herecký výkony, tak tady mám jediný jméno u kterýho bych se rád zastavil, Orlando Bloom. Orlando prostě není herec, nemá v sobě charsima a už vůbec v něm nevidím chlapa, který by dokázal to, co dokázala jeho postava v tomhle filmu: Není mu co vyčíst ve smyslu nesnahy, Orlando se se snaží jak kráva, Ridley z něj ždíme maximum, ale chybí mě tam prostě chemie. Na druhou stranu je tu jeden paradox, když jsem o tom filmu přemýšlel a dával jsem dohromady jména, který by Orlandovu postavu nahradily v celým kontextu téhle postavy, přišel šok, nenašel jsem nikoho kdo by se na tu roli hodil víc. Film, považuju z jeho obsahové podstaty za jeden z nejpřínosnějších velkofilmů posledních desítek let. (18.05.2014)

Začátek se nese v duchu "už abychom byli v té Svaté zemi a mlátili bezvěrce po hlavách", ale pak se to rozhýbe a... je to pecka! Doufám, že se co nejdříve dostanu k Director's cutu, který jiště zalátal několik dějově prázdějších míst. Podstatnou výtku bych měl ovšem k hudbě. HGW splnil svou povinnost na jedničku, ale použití hudby ze starších snímků je dost sporné (plný výčet hledejte u Meridia:)). Ridley a filmová hudba - to nejde moc k sobě. (06.04.2007)