Žralok v hlavě

Švankmajerovsky laděný experimentální film coby celovečerní debut mladé animátorky Marie Procházkové. Absence epické složky (film je vlastně jen volné pásmo výjevů spojených postavou hlavního hrdiny) a patrné surreálné ukotvení dělá tenhle snímek hůře stravitelným pro mainstreamového diváka, ale nic nemění na zjevném talentu a osobitém tvůrčím pohledu mladé režisérky. Velmi originální je citlivá práce s ruchy - veškeré postsynchrony jsou gradované a často přebírají dominantní vjemovou úlohu (občas jde až o jakousi industriální hudbu - stavba lešení například, oživlé animace a kresby...). Příznačná je také práce s velikostí záběrů - převládají detaily, často řetězené ve sledu záběrů (ústa, oči...), mající silnou expresivní funkci. Nesporná je i důležitá úloha animací. Celý film ale stojí na hereckém výkonu Oldřicha Kaisera, který potvrzuje, že dozrál do velikosti výjimečného herce, jeho herecký projev je vyzrálý a charismatický. Kaiserova bezejmenná postava má lehce identifikovatelné pábitelské rysy, čímž je v korelaci s postavami Hrabalovými, zvláště pak s jeho strýcem Pepinem. Za touhle typologií je ale ukryt nelehký osud - diagnóza psychicky nemocného člověka, v tomto případě schizofrenika. Marii Procházkové se jejím citlivým a poetickým přístupem podařilo metaforu této pro obyčejného zdravého člověka nepochopitelné nemoci postihnout přijatelně a uchopitelně, což je mimo nesporných uměleckých kvalit a Oldřicha Kaisera asi největší devizou tohoto neotřelého snímku... (17.06.2008)

Experimentální film je bez nějakého většího příběhu, děj se soustředí jen kolem postaršího pána, který žije sám a opájí se sladkým nicneděláním, až mu z toho začne hrabat. Nutno uznat, že O. Kaiser tuhle roli zahrál výborně. Takže 3* za něj, příjemnou audiovizuální stránku a zájímavý námět(za který bych dal víc, kdyby byl lépe proveden). (17.06.2008)

Žralok se mi fakt moc líbil. Plul si svou vlastní pestrou cestou a tím pádem se nepřiřadil ke "stádu". Žralok je vlastně úplně stejný jako hlavní hrdina. Postává a pořvává na kolemjdoucí z nichž někteří rovnou utečou, někteří nechápavě kroutí hlavou, někteří se na chvíli zastaví, někteří s ním dokonce začnou komunikovat a nechají se obdarovat. Bohužel mám obavu ,že těch posledních bude nejméně...... (17.06.2008)

Již několik desítek hodin přemýšlím, jak okomentovat film „Žralok v hlavě“. K filmu jsem pocítil nepřekonatelný odpor, jen co se v levém dolním rohu černé obrazovky objevil mrňavý, téměř nečitelný titulek „BIONAUT FILMS UVÁDÍ“. Neustále jsem si říkal VYDRŽ, třeba se děj filmu ještě nějak rozvine. Ale nedočkal jsem se. Děj celého filmu byl nijaký, stejně jako na začátku, jako uprostřed, tak i na konci. Na film jsem se díval schválně až do konce. Jednak jsem nepřestával doufat, že konečně uvidím něco, kvůli čemu ten film byl natočen, jednak jsem o něm často slýchával už od dob jeho natáčení. U jiných uživatelů vyzdvihované velké detaily vidím já jako zcela samoúčelné. Celá ta hrůza byla přerývaná na nic nenavazujícími animacemi. Posledním hřebíkem do pomyslné rakve byly závěrečné titulky. Televizor mám velký a kvalitní, brýle skvělé, ale nedokázal jsem přečíst nic ze závěrečných titulků. Byly příliš malé a navíc běžely docela rychle. Přišlo mi to až jako výsměch nebo pomsta všem, kdo se na vzniku filmu podíleli. Jako by se styděli za to, co vytvořili, a tak aby jejich jména nebila do očí. Jen pro úplnost uvádím, že nečitelné titulky zabírají téměř 5 minut z filmu; přesněji 6,4 %. Tak že si diváci s ostřížím zrakem opravdu počtu, ostatní pak mají smůlu. Nejsem Čech a tak je možné, že v češtině opravdu existuje rčení mít žraloka v hlavě, ale já ho neznám. Vidím, že se moje hodnocení diametrálně liší od těch, kteří tomuto dílu přisoudili 4 nebo dokonce 5 hvězdiček. Já však tento film nedokážu ohodnotit jinak než jako „odpad!“ – a to při vší úctě k jeho tvůrcům. Napadá mě jisté srovnání s pohádkou „Císařovy nové šaty“. Kdo nehodnotí tento film jako skvost, není hoden, aby zastával svůj úřad. Všem těm, kteří se touží podívat na film o schizofrenikovi, bych pak jako skutečně kvalitní náhradu doporučil film Alfreda Hitchcocka „Psycho“. Je to jako v životě. Aby mohlo být něco dobré, musí existovat i něco špatného. Jinak bychom nemohli srovnávat. (18.06.2008)

Před lety jsem měl podobného souseda. Neby sice tak výřečný, spíš samotářsky uzavřený, ale obliba ve smetí a rozvíjející se nemoc byly stejné. Když umřel, z jeho malého bytu vyvezli 10 těch obrovských kontejnerů odpadu a cca 4 ještě z chodby a sklepa. Pán byl pokročilý sběratel:-) Film oproti realitě byl vtipnější a určitě nedotažený, což je trochu škoda, protože lepší závěr by si jistě zasloužil. (18.06.2008)