Karate Kid

Režisér John G. Avildsen natočil dvě věci, které se pro mně staly jistým kultem. Určitě je to Rocky a potom určitě Karate Kid. Stejně tak Rocky a stejně tak Karate Kid se staly filmy mého dětsví a když jsem byl malý, tak mi tyto dva filmy běželi téměř nonstop na VHS. Karate Kid mně baví i teď po několika letech od prvního zhlednutí. Hlavni hrdina Daniel byl zhruba ve věku, ve kterém jsem teď já, takže to je jedním z důvodů, proč mně to bere i teď. Sice je v názvu slovo karate, ale že by se předvádělo nějaké skvělé souboje s uchvacující choreografií, to vůbec! Sympaťák Ralph Macchio mně přesvědčil možná tak jeho výkon, ale co se týče bojového umění, tak to je ubohé. Během závarečného turnaje jsme sice měli možnost vidět něco málo z karate, ale i tak to bylo nic moc. Zaujala mně technika tréninku pod vedením borce pana Miagiho, kterého skvěle ztvránil Pat Morita. A aby se bylo na co dívat, tak nám v obsazení nesměla chybět krásná Elisabeth Shue. Pro mně osobně je tento film kultovní a nostalgickou záležitostí! (12.04.2008)

Ten legendární čapí kop jsem si pamatoval trochu vznešeněji teda. Nějaká epická disco hudba, zpomalený záběr, barvy aury kolem hlavních nepřátel, mystický hlas mrtvých bojovníků. Však to znáte :-) Z celého Karate Kid je nejzajímavější, že Ralph Macchio, kterému je 23, vypadá na 16. A ta holka na 25. Jako pár pak vypadají strašně legračně. A ještě legračněji vypadá měření sil mezi namakaným Zabkou a tintítkem Macchiem. Minimálně karate, příběh plný klišé, a ani postavy nejsou nějak extra sympatický. O neuvěřitelně přepálený stopáži ani nemluvím. (01.01.2019)

Tím, že jsem na to koukal po druhé, dost těžce utrpěly mé dětské vzpomínky. Už úvodní bitku sem si zpětně a zpomaleně projížděl, abych odhalil tajemství záhadného monoklu. Průběh výcviku a randění zase pomalu zvedalo laťku. I když nejlepší obranou je útěk (viz. Život Briana). Docela udiví nekuřáctví u všech postav, Cigarety by víznamně podpořili efektivitu útěku. No a když už nás celým filmem provází hlášky o obranném umění, bylo by asi mnohem efektnější v závěru odstoupit a ukázat tak, že to celý nebyly jen hloupé plky. Herzky se na to kouká a 3* si to zaslouží. Ještě sem si vzpoměl na scénu, kdy spěchá za matkou pečící narozeninový dort a skončil na párty se svou holkou ? (25.07.2009)

Moje srdcovka o karate. Zároveň i můj první film, který mě zasvětil do tohoto bojového umění. Velice mě to bavilo. Dokonce jsem přemýšlel, že se přihlásím do nějakého kurzu, kde se učí karate, ale nakonec jsem neměl tolik odvahy. Příjemný starý pán, který učí bojovat mladíka. Je to klasika a i proto ji hodnotím nadprůměrně. (12.08.2008)

Karate Kid je celkem béčkový film, navíc spousta z nás ho viděla ke konci osmdesátých a začátku devadesátých let, kdy se už daly sehnat videokazety s filmy jako Karate tiger, Tygří spáry nebo třeba Lví srdce. Pro náctileté kluky byli určitě větším vzorem Jalal Merhi nebo Jean-Claude Van Damme než vychrtlý Ralph Macchio, jehož bojové schopnosti se s bojovým uměním výše uvedených borců nedaly srovnávat. Dvanáctiletý Chmur by v té době hodil Karate Kid nekompromisně do odpadu a Lvímu srdci napálil drtivým ojcuki pět hvězdiček přímo na solar. Střih. O třicet let později. Karate Kid už nevypadá tak trapně jako kdysi a dokonce probouzí nostalgickou vzpomínku na začátek devadesátých let. Ralph už není ubožák, co neumí kop v otočce ve výskoku, ale celkem sympaťák a i tu kdysi hloupou techniku volavky člověk přechází s lehkým úsměvem. A slova mistra Miyagiho "Lepší učit rovnováhu. Rovnováha je základ." nejsou blbost, ale obsahují v sobě velkou moudrost. Dnes by to Karate Kid Tygřím spárům i Karate tigerovi nandal, protože se aspoň pokouší o nějaký smysluplný příběh a není to jen o tupé gymnastice. (09.02.2021)