Karate Kid

Mladý Daniel (Ralph Maccio) se se svojí matkou stěhuje z New Jersey do Kalifornie. Zde se mu podaří hnedka první den šlápnout na kuří oko místnímu gangu mladých nabušených karatistů, kteří mu ukazují, že nikdy neměl opouštět Jersey (nojo když někam přijdete a kápovi místního gangu přeberete holku, co se pak lze divit). Od takřka jisté smrti jej ale zachrání místní instalatér, postarší japonec (pardon, Okinawan) Miyagy (Pat Morita). S gangem uzavřou příměří, že se spolu setkají při regulérním souboji na místním šampionátu v Karate. A tak musí Miyagy naučit Daniela vše, aby dokázal šampionát alespoň přežít... Nezapomenutelný film našeho mládí, kdy všichni chtěli být jako Daniel-san (karatistické kroužky byly narvané, a všichni postupně zjišťovali, že film je jenom ... film). Nezapomenutelná výuka starého mistra (natřít, nabrousit, navoskovat) - dokonalé. Z dnešního pohledu (odstupu dvacítky let) sice film ztrácí na kvalitě, nicméně, z nostalgie 3*... (28.07.2008)

Pův. komentář 7.4.2009: Joj, to jsem kdysi miloval, ale už tehdy mi bylo jasný, že Macchio žádné opravdové karate neumí, nicméně film je to krásný. EDIT 2024: Karate Kid byl jedním z nejzásadnějších filmů mého dětství. Příběh šikanovaného kluka, který získá moudrého učitele, lásku a nakonec se dokáže postavit svým tyranům a získat si i jejich respekt byl pro šikanované, vysmívané dítě doslova úchvatný a spustil ve mě lásku k bojovým sportům, která mě držela dlouhatánské roky a něco z ní zůstalo dodnes. Jako to funguje téměř po 30. letech? I když karate filmy řadím k akčním filmů, Karate Kid tam v podstatě nepatří. Karate je tu minimum (pár bitek a turnaj na konci). Namísto toho je to řekněme teen/romantické/rodinné drama, které překvapivě není úplně pitomé. Pan Miagi učí lekce, co dávají smysl (hledání rovnováhy v karate i životě), ale přitom má smysl pro humor i vlastní smutky kterým čelí s lahví v ruce. Řeší se tu šikana, bohatí vs. chudí, rodiče kteří kvůli kariéře kašlou na děti. Ali je zamilovaná a na city expřítele kašle a i ten se dá pochopit (odkopnutý a zfanatizovaný pošahaným trenérem). Výborní herci - famózní Morita, ďábelský Kove, sympatická Shue, prima muzika (neznámé ale řízné hitovky od Survivor, Joe Esposita nebo třeba Cruel Summer od Bananaramy). Je to romantické, vtipné s kultovními scénami (voskování, jeřábí kop) a celkově hezké. Většinu teen filmů z 80. let to strká do kapsy. Jediný problém a důvod proč ně 5* je právě to karate. Macchio je sice sympaťák, ale jako herec je napůl dřevo a jako karatista je dřevo totální a ten turnaj v jeho podání je špatný vtip, zvlášť finále se Zabkou který opravdu něco umí. Každopádně silné 4* pro pěkný film, který ale z pohledu karate moc nenabízí. (23.08.2024)

Karate Kid je celkem béčkový film, navíc spousta z nás ho viděla ke konci osmdesátých a začátku devadesátých let, kdy se už daly sehnat videokazety s filmy jako Karate tiger, Tygří spáry nebo třeba Lví srdce. Pro náctileté kluky byli určitě větším vzorem Jalal Merhi nebo Jean-Claude Van Damme než vychrtlý Ralph Macchio, jehož bojové schopnosti se s bojovým uměním výše uvedených borců nedaly srovnávat. Dvanáctiletý Chmur by v té době hodil Karate Kid nekompromisně do odpadu a Lvímu srdci napálil drtivým ojcuki pět hvězdiček přímo na solar. Střih. O třicet let později. Karate Kid už nevypadá tak trapně jako kdysi a dokonce probouzí nostalgickou vzpomínku na začátek devadesátých let. Ralph už není ubožák, co neumí kop v otočce ve výskoku, ale celkem sympaťák a i tu kdysi hloupou techniku volavky člověk přechází s lehkým úsměvem. A slova mistra Miyagiho "Lepší učit rovnováhu. Rovnováha je základ." nejsou blbost, ale obsahují v sobě velkou moudrost. Dnes by to Karate Kid Tygřím spárům i Karate tigerovi nandal, protože se aspoň pokouší o nějaký smysluplný příběh a není to jen o tupé gymnastice. (09.02.2021)

No jo, pro podobně zaměřené filmy věru nejsem cílovou skupinou, na rozdíl od malých (ne)přizpůsobivých spoluobčánků, kteří se na ulici inspirováni podobnou tvorbou směšně „okopávají“, ale s nejmilejší chodíme cvičit tai-chi a tak jsme se zájmem sledovali styčné body obou umění. Překvapilo nás, že mistr učedlníkovi po náročném natěračsko-leštěbném tréninku neprozradil, že si má „vybouchat“ unavené svaly. Nejspíš se nepředpokládá, že by se divák k něčemu podobnému vybičoval. Pan režizér se nejspíš minul dobou ve které žije, jelikož evidentně spíš tíhne k baroku (partnerka hrdiny i ty bujky). Naštěstí dobro o5 zvítězilo nad zlem! Údajně existuje nová verze tohoto filmu, ale z pochopitelných důvodů jsem po něm nepátral. Pozn. pro Cival: Nebyl to „čapí skok“ anóbrž cvik v CZ zvaný „jeřáb“. (11.05.2018)

Režisér John G. Avildsen natočil dvě věci, které se pro mně staly jistým kultem. Určitě je to Rocky a potom určitě Karate Kid. Stejně tak Rocky a stejně tak Karate Kid se staly filmy mého dětsví a když jsem byl malý, tak mi tyto dva filmy běželi téměř nonstop na VHS. Karate Kid mně baví i teď po několika letech od prvního zhlednutí. Hlavni hrdina Daniel byl zhruba ve věku, ve kterém jsem teď já, takže to je jedním z důvodů, proč mně to bere i teď. Sice je v názvu slovo karate, ale že by se předvádělo nějaké skvělé souboje s uchvacující choreografií, to vůbec! Sympaťák Ralph Macchio mně přesvědčil možná tak jeho výkon, ale co se týče bojového umění, tak to je ubohé. Během závarečného turnaje jsme sice měli možnost vidět něco málo z karate, ale i tak to bylo nic moc. Zaujala mně technika tréninku pod vedením borce pana Miagiho, kterého skvěle ztvránil Pat Morita. A aby se bylo na co dívat, tak nám v obsazení nesměla chybět krásná Elisabeth Shue. Pro mně osobně je tento film kultovní a nostalgickou záležitostí! (12.04.2008)