Nahý obed

Pár let zpátky jsem Burroughsovu knihu odložil přečtenou jen do půlky, protože jsem jí byl zhnusen. Cronenbergův film ve mně ani vzdáleně podobné pocity nevzbudil, takže si nemyslím, že jde o dobrou adaptaci. :o) Režisér má ve svém portfoliu dle mého názoru lepší kousky - Nahý oběd je příliš chladný, odtažitý, nevzbuzoval ve mně silnější emoce. Na druhou stranu, během jeho sledování jsem dostal chuť zkusit si knížku přečíst znovu... (16.12.2006)

Cronenberg vzal ihlu a vrazil mi do žíl plnú dávku surrealistických halucinácií. Po prvotných rozpakoch nastúpil pocit uvoľnenia, blaženosti a sexuálneho vzrušenia. Písacie stroje sa mi doslova prekúsali do mozgu. Chcela som ich stále vidieť, počuť a dotýkať sa ich! Moja myseľ volala – nedovoľ, aby to skončilo! Chceme viac chrobákov... viac lahodného moku... viac hier na Williama Tella! (10.01.2017)

Když jsem Nahý oběd četl, nezdálo se mi, že by šel zfilmovat. Jenže to by se do něj nesměl pustit Cronenberg... Brouci, stonožky, podivné postavy a cronenbergovská symbióza organických tvorů se stroji. Posedlost režiséra mutacemi (Moucha, Scanners aj.) zanechala ve filmu výraznou stopu. Snad jen mi chyběl humor knihy, byť je většinou notně černý a zvrhlý. ,,Táta mi dal dvacku, kterou jsem měl dát kurvě, abych ji opíchal. Vzala si ji hned mezi dveřmi, tak jsem vytáhl kudlu a píchal jí do pr...." Ano, tohle ve filmu nenajdete. Dokonce ani nejbizarnější podoby sexu, kterých je kniha plná, což je asi dobře, jelikož bůh ví, kde by film skončil... Co však mají obě díla shodného je, že najednou nasednete do vlaku, co se řítí halucinačním světem, a vy přestáváte rozlišovat, co jsou drogové vidiny a co je realita. (29.03.2013)

tento film má všetko, čo od filmu podľa môjho gusta vyžadujem, a aj keď niektoré položky sú možno v miernom kontrapunkte k akýmsi "všeobecným" požiadavkám na obecne dobrý filmu (napríklad "príbehovosť", zreteľnosť motivácií, zrozumiteľnosť konania, dramaturgická uzavretosť), aj tak sa v Nahom obede kĺbia tie najpriaznivejšie prúdy a poryvy vytvárajúce jedinečnú filmovú lahôdku; civilne noirové herectvo petera wellera (skvelé obsadenie), zvláštna, utrápená "femme fatale" davies (skvelé obsadenie), ako vždy ambivalentne diabolský sands a štandardne dobrý holm; zdrvujúco znepokojivý jazzový soundtrack, netradičná výprava, nejedznoznačné žánrové zaradenie, zmes kafku, gilliama v tom najlepšom z burroughsa a cronenberga; ambivalentnosť a nejednoznačnosť, glorifikácia bizarnosti, neustála paranoia a halucinácie, hmyz a sex: to sú kľúčové slová pre túto obnaženú neo-dadaistickú snahu o akýsi životopis nevedomia, nie fyzickú biografiu, ale biopic dokumentujúci duševné stavy a psychické pochody človeka, ktorý je neustále pod nejakým vplyvom; fantasy, sci-fi čierna komédia s ľahko erotickými a noirovými náznakmi a miestami hororovou atmosférou; (28.04.2012)

Čtení knihy bych popsal jako hrabání se s vykloubenými prsty tunou sraček a hnisu za přítomnosti osmi mužů a žen různých ras a vyznání vznášejících se v půlkruhu a chlístajících vám do očí tělní sekrety všeho druhu. A to jsem ještě nezmínil to nehorázné množství homo výjevů, které zanechaly rozšklebenou jizvu na duši mé heterosexuality. Přesto mi však svědomí se svou plazivou elektrizující jistotou nedá pokoj, dokud neuznám, že jsem v životě nečetl sugestivnější knihu. Croneberg se s prakticky nezfilmovatelnou předlohou popral bravurně. Základní koncept knihy zakomponoval do spisovatelova reálného života a obdařil jej tak o soudržnou narativní rovinu, která zásadně odporuje knize, ale pro větší stravitelnost snímku je nezbytná. To vše v režisérově osobitém rukopisu, kde nechybí mrazivá atmosféra a delikatesní obludárium. Chápu, proč nebyl Burroughs s adaptací spokojen, ale to nic nemění na faktu, že snímek šlape jako namydlená zebra a já jsem přesvědčen, že nešel natočit lépe. (24.11.2012)