Réžia:
Vladimír DrhaScenár:
Vladimír DrhaKamera:
Václav MyslivecHrajú:
Jiří Samek, Zdena Hadrbolcová, Drahomíra Hofmanová, Nataša Gollová, Květa Zavřelová, Libuše Kafková, Drahomíra Kočová, Lubomíra Sonková, Alena Vlčková, Pavel Zatloukal, František Řehák (viac)Obsahy(1)
Rozvedený František se v restauraci, kam chodí na pravidelné večeře, seznámí se servírkou Zdenou. Oba dva pozdně středního věku, oba osamocení, oba toužící po porozumění a lásce. Ostych i obavy postupně překonávají a navazují milostný vztah. Začínají znovu. František však nečekaně umírá. S humorem i poetikou natočený příběh režiséra Vladimíra Drhy, který do role staré Františkovy tety - zubařky - obsadil Natašu Gollovou. Servírku Zdenu hraje Zdena Hadrbolcová. (Česká televize)
(viac)Recenzie (26)
Už druhý film tohoto režiséra v řadě (tím prvním byly Dotyky), který mě odzbrojil pravdivostí postav. Chyby se najdou (pomalé tempo, díky kterému se to zdá delší než to je/ řvaní na tetu a její hlasitý křaplavý hlas/ ženský v práci, jejichž úlohu jsem vůbec nepochopil), ale ona civilnost je natolik osvěžující, že rád přihodím hvězdu navíc. A hned spěchám stáhnout další Drhův film. ()
Melancholické intermezzo dvou osamělých lidí, odehrávající se v reálných kulisách brněnských restaurací, je vskutku pěkným, civilním příběhem, který ale přes všechnu nepředstíranou autentičnost v mnohém zestaral (přestože lze tuto skromnou televizní inscenaci vnímat i jako cenný dokumentární materiál). Proti hereckým výkonům Zdeny Hadrbolcové a Jiřího Samka nelze cokoli namítat, což ovšem neplatí u Nataši Gollové v roli nahluchlé staré tety, která mluví nepříjemným, křaplavým hlasem... Žalostný pohled. ()
Mám za to, že je nějaký předpis, kolik procent času musí vysílat státní rozvid z regionálních studií. Asi proto jsou noci brněnské. Nahrávám si ty inscenace a jsou často výborné, třeba jako tahle. Zdůrazněně civilní a přitom vřelé pojetí, originální náměty, nepředvídatelné záplatky. A většinou výborní herci, kteří nejsou tolik okoukaní. ()
Láska kvete v každém věku. Velmi civilně a uvěřitelně zahrané. Žádná romantická slaďárna, ale obyčejný příběh dvou postarších osamocených lidí (Zdenka Hadrbolcová a Jiří Samek), kteří k sobě náhodou najdou cestu a zalíbení. Rána na konec je nečekaná a hubu otevírající. Moc pěkně a lidsky natočeno, tak jak to umí Vladimír Drha. ()
"Já nepláču". Tento film má dost smutný konec. Smutno mi ale bylo i z dost pomalého tempa některých scén filmu. Sledovat třeba dlouhé minuty Františkovu samotu v jeho bytě ozvláštněnou jen tím, jak opakovaně křičí do telefonu na svou starou tetu, no nevím... Trochu nuda. Smutný byl i pohled na starou Natašu Gollovou s nepřirozeně nakřáplým hlasem. A ty scény s hostinským, jak se dost neurvale chová k zákazníkům. Ať "žije" reálný socialismus :D Ve filmu je určitě i dost poměrně roztomilých či vysloveně vtipných momentů. Jde zejména o momenty spojené s namlouváním Zdeny s Františkem ("Třeba, že bysme šli do kina. - Nooo, nebo do biografu!") a následným krátkým údobím jejich společného štěstí ("Dej mi pusu. Já měla česnek, já kyselé rybičky"). Nebo třeba když František "filosofuje" se svými kolegyněmi v práci ("ženy mají mnohem větší bolesti než jsou ty, při nichž pláčou"). Co mě zde ale trochu vadilo byly někdy trošku nepřirozené střihy mezi jednotlivými scénami (třeba mezi scénou v restauraci a scénou u tety). Tři hvězdičky si však tento film rozhodně zaslouží. Když pro nic jiného tak proto, že ukazuje, že i když je život ve stáří občas hodně smutný, někdy může aspoň na chvilku zasvítit sluníčko. A pro takové chvíle stojí za to žít. ()
Galéria (2)
Fotka © Česká televize
Zaujímavosti (2)
- Když František Lebeda (Jiří Samek) doma telefonuje své tetě, tak je vedle něj na zdi vidět plakát k filmu Princ a Večernice (1978). (Dlubal David)
- V čase 00:10:55 je v záběru plakát filmu Tonoucí se stébla chytá (1967). (Dlubal David)
Reklama