Apokalypsa

Tak na začátek, komicsové předlohy jsem nečetl a Donnieho Darka jsem neviděl (jeden z mých hříchů, které chci co nejdříve napravit). Možná právě proto mi asi tak hodinku trvalo, než jsem si vlastně ujasnil kdo je na jaký straně a kdo proti komu a o co že se tady vlastně hraje. Potom už jsem si to ale jenom užíval.Richard Kelly přitom rozehrává tolik motivů a nahazuje do toho tolik věcí, že je všechny ani napoprvé nepochytíte. Dočkáme se tak např. souložících aut,pornohereček jako největších celebrit a Justina Timberlaka v muzikálovém čísle s písní od The Killers (naštěstí ji nezpívá on). A dohromady mi to všechno sedí a pasuje, i když to s hlavním dějem nemá moc společného. Film ani přes svou dlouhou stopáž nenudí a pořád vás má čím překvapovat. Není to ale film pro každého. Buď z něj budete nadšeni, nebo zklamáni. Já se hrdě přidávám k té první skupince. (25.03.2008)

Divák stejně jako v případě televize či internetu vstupuje do rozjetého vyprávění (jeho celkovou podobu dotváří tři svazky komiksu, který uvozuje události ve filmu), z jehož zběsilého proudu loví dílky velké mozaiky příběhu. Apokalypsa v jednotlivých pasážích přepíná mezi estetikou zpravodajství, reklamy, videoklipu, estrád, reality show, infotainmentu a televizních seriálů, přičemž dramatické scény stylizuje podle zábavních pořadů, soap oper, sitcomů a celého spektra seriálů od romancí po detektivky. Přiznanou pokleslost umocňuje herecké obsazení složené z popkulturních hvězd a celebrit, které hrají typické postavy bulvárního univerza s šestákově znějícími jmény. Kellyho výtvor neoslní tolik tím, co říká (příběh lze vykládat například jako oslavu sebenalezení jedince uprostřed chaosu postmoderního světa), ale spíš tím, jak výstižně dokázal rekonstruovat zkušenost každodenně zakoušené multimediální reality. "Apokalypsa" tedy je příznačné dílo své doby, v němž se zrcadlí schopnost současného člověka prodírat se změtí textových, zvukových a obrazových informací. (15.08.2008)

Málokedy sa mi stáva, že som po skončení filmu na pochybách ale v tomto prípade to platí stopercentne. Southland Tales je predovšetkým filmový experiment disponujúci slušnou atmosférou (svoju úlohu zohráva aj podfarbenie nádhernou, až hypnotickou Mobyho hudbou) a s castingom plnom tvárí, ktorých by ste v áčkových projektoch často hľadali márne. Ide však o áčkové umenie alebo ide o len rádobyintelektuálnu brečku v áčkovom spracovaní? Ťažko povedať, kde je ukrytá pravda či hlbší zmysel naozaj absentuje alebo je len tak dômyselne ukrytý. Pre niektorých geniálne dielo, pre niektorých totálna fraška a pre mňa hlavne nepochopená, hoc niekedy pôsobivá záležitosť. Ale vidieť znova to skutočne nemusím. (20.03.2008)

Je pro mě záhadou, jak může film, který se od první do poslední minuty očividně nebere vážně, přesto působit neskutečně sebestředně a povýšeně. Tohle je tvář postmoderny, kterou nevidím rád, ačkoli její jednotlivé části mi za jiných okolností vůbec nevadí, naopak. Dokážu i pochopit, čím je tenhle film svým způsobem výjimečný a místy dokonce i vtipný ve své absurditě, ale je tam tolik otravných věcí, že hodnotit pozitivně se nedá. Kdo tvrdí, že samolibým popkulturním masturbátorem číslo 1 je Tarantino, nemohl vidět Kellyho Southland Tales. (09.02.2010)

Richard Kelly má odvahu experimentovat, jenže to bohužel neumí. Tenhle film byl největší slátanina, co jsem kdy viděl. Naprostá blbost o ničem, kterou jsem opravdu nepochopil a myslím, že zde opravdu není chyba na mé straně. Herecký obsazení na jedničku a některý scény fakt dobrý, jako celek ale absolutně postrádající smysl a naprosto zbytečné. (03.04.2008)