Na plný pecky

Film v ktorom funguje všetko, hoci by nemalo. Jeden deň v Joeovom živote je eskapádou mladíckej nerozvážnosti a prostoduchej radosti. Skupina teenagerov pracujúcich v obchode má svoje vlastne starosti, túžby, ašpirácie a jediný dôvod prečo im to všetko drží pokope. Všetky tie hádky a odpustenia je vlastne preto, lebo majú hudbu. A asi aj samých seba. Ten film je častokrát na hrane. Celý čas koketuje s tým že spadne do primitívnej, za vlasy pritiahnutej báchorky. Lenže ono to má akúsi pridanú hodnotu. Túžbu režiséra skrátka povedať všetko a po svojom. A v tom sa filmu nedá uprieť určitá originalita. Bavil som sa. Je to skvelý Manifest of Youth. A Liv Tayler je tu dychberúca. (11.09.2021)

Nemůžu si pomoct, ale tenhle zcela zapomenutý film mě při každém zhlédnutí dostane. Nesmírně zábavný hudební snímek, plný jmen, která v době vzniku ještě nikomu nic neříkala. Začínající nadějní herci, kteří tehdy netušili, že z nich za pár let budou hvězdy, si natáčení filmu očividně užívali a tenhle pocit naprosté pohody přenášejí i na diváka. (25.05.2002)

Film, kterej ze začátku vypadá poměrně slibně, se promění na středněproudou sračkovitou hmotu, která do vás sype zásobníky klišé a chce se podobat jinejm takovejm typům filmů. Po hudební stránce mě tam cosi zaujalo, ale většina stála za prd (obzvlášť když tam nebyl ani náznak nějaké jiné hudby než kytarové a Rex Manning). Nic jinýho než happy end se nedá očekávat, takže i přes některé sympatické herce se to topí v žumpě plné hnědejch variací na nudu. (16.10.2007)

Zajímavá sonda do atmosféry 90. let. Pěkné písničky a mladé René Zellweger a Liv Tyler. Tím ale plusy končí. Film postrádá pořádnou dějovou linii, vtipný moc není a po skončení jsem měl pocit promarněného času. V době svého vzniku se možná jednalo o zábavný film, pro dnešního diváka je však snímek spíše použitelný jako dobová studie. (03.01.2024)

Vždy, když vidím nějaký typ filmu/seriálu, kde je vyobrazen jeden pracovní den, divím se, jak to do té doby fungovalo. Většinou se totiž jedná o vybublání různých pocitů na povrch, klasická freytagovská katastrofa a následná katarze. A není se ani čemu divit, proč obyčejnému divákovi servírovat obyčejný den, když můžeme mít akční porci zábavy přitaženou za vlasy? Ale co lidi jako já? Někteří z nás mají rádi klid, konverzace a humor z reálných pracovních situací (za všechny zmiňuji seriálové příklady Parks and Recreation nebo Superstore). I tady se jich pár vyskytne, většinou se ale příběh točí kolem pubertálních záležitostí, že se skutečně nedivím, že jako podnik pomalu krachují. Nakupovat tam, tak si asi stěžuji, že tam mají dost jednorozměrný vkus hraných písní (hezká vzpomínka na Ozzáka) a k celebritám se chovají tak, jak se chovají. Jako pohlednice z 90. let, ať už co do hudebních stylů, módních stylů nebo začínajích herců a hereček, to ale slouží dobře. (11.11.2018)