Snehulienka

Zaujala mě myšlenka zpracování klasické pohádky jako "příběhu hrůzy", osobně si myslím, že se na to Sněhurka hodí více než obstojně. Ovšem díky příliš vysokému očekávání jsem byla zklamána. Dle mého názoru je dovětek názvu zcela zavádějící a zkreslený, protože jsem žádnou "hrůznost" ve smyslu, v jakém si ji vykládám já, nepostřehla. Zůstal průměrný film pohrávající si s motivem macechy - čarodějnice, zrcadla, otraveného jablka, ovšem bez trpaslíků (pouze s bandou jakýchsi znetvořených individuí, z nichž pouze jedno mělo pod 120 cm) - tenhle fakt je podle mě neodpustitelný... K obsazení - Sigourney byla kouzelná, zvlášť proto že předtím dávali Vetřelce :D (12.07.2009)

Od chvíle, kdy se mladý šlechtic znovu oženil, začalo pro jeho dcerku peklo. Macecha Sigourney Weaver se jí chce zbavit, a tak jedinou možností, jak si zachránit život, je útěk do lesů. Nenechte se mýlit tahle verze Sněhurky není žádná milá pohádka pro malé dětičky, ale čistokrevný horor, který by ovšem zasloužil lepší režijní provedení a větší stylovost. Jinak to nebylo špatné a docela zvrácené. (24.02.2009)

Sněhurka a sedm bezdomovců.. Brzy vyvržený travesti vlk převlékající se za důchodkyně, které před tím pozře či třeba polétavá bába z lesa, co způsobuje dětem obezitu, cukrovku a popáleniny třetího stupně, to jsou jen namátkou pohádkové klasiky, které se dětem odjakživa vyprávějí s eufemismem a citem, aby se zaobalil ten hororový obsah. Michael Cohn u Sněhurky bratří Grimmů zvolil cestu bez příkras, ale výsledkem je pouze to, že děti do deseti let pokládají existenciální otázky a ti starší se příliš nevyděsí (leda pohledem na Lillian, která při poulení očima vypadá jak Elijah Wood). Nezbývá, než se soustředit na satanistku Ripleyovou, která váže manžílka hlavou dolů ke kříži, všechny kolem tráví a ve chvílích posedlosti vypadá, že do ní zase „vstoupil“ Gozer z Krotitelů duchů (pro ty, co už zapomněli, postava Billa Murrayho se jmenovala Venkman).. (14.12.2016)

Ne úplně špatná verze Sněhurky, kde "zlá macecha" není prvoplánově tupě zlá od začátku, ale až vlivem událostí, kdy se ne nepochopitelně zblázní. Její žárlivecký záchvat, který vyvolal porod, ukazuje, že úplně vyrovnaná nebyla (tomu nasvědčuje i její očumování se v zrcadle), ale Sněhurce nešla po krku od první chvíle, ale až pod vlivem intenzivní ataky své duševní nemoci. Ostatně, totální psychický propad v okamžiku smrti vytouženého dítěte se dá naprosto pochopit. Co se pochopit nedá je, že manžel i veškeré služebnictvo nechalo vyčerpanou krvácející rodičku v komnatě samotnou, mrtvé miminko šli spálit jak odpadky, bez jakékoliv piety a úcty, a celou epizodku odmávli jako událost svým významem zhruba na úrovni ztvrdlého krajíce chleba. Chlapíci v lese, z nichž trpaslík byl jeden, projevovali ve svém počínání taky řácký kus logiky - někoho terorizuju, střídavě se o něj pečlivě starám a vůbec dávám najevo, že vím, co chci. A to hned v sedmerém vydání. Maskéři odvedli skvělou práci a ten, kdo vymyslel ten design zrcadla byl konečně jednou bytový architekt se zajímavými nápady. Stejně jako kdysi v pubertě, i dnes jsem tam narazila na místa, u nichž jsem se bála, ale tu opravdu úžasnou filmovou hranou Sněhurku stále hledám. (01.08.2016)

A Tale of Terror – príbeh Snehulienky, je spracovaný veľmi pochybne a nelogicky. Neviem čo mali proti pôvodnému známemu príbehu Snehulienky, pretože tento výtvor sa inak ako hlúpe sprznenie nazvať nedá. Proti przneniu pôvodných príbehov vo všeobecnosti nič nemám, ale toto nemalo vôbec zmysel. Ak by sa modifikácia príbehu uberala smerom toho teroru, ako hovorí názov + by sa pridalo napr. trocha sebaparódie, nahoty a čierneho humoru, mohlo to mať niečo. Alebo ak by bola snaha, pristúpiť ku spracovaniu seriózne. Ani jedno, ani druhé :-/. Tak ako v pôvodnom príbehu držíme palce kreslenej Snehulienke v boji za spravodlivosť a trocha toho šťastia, tak v tomto zlepenci zasa opačnej strane, ktorej neposlušná Snehulienka robí len problémy a ktorej by neuškodilo tých niekoľko rokov tvrdého spánku. Aspoň by bol pokoj. (28.10.2007)