Videodrome

Na mě příliš kyberpunkové. Když se tam začali vzájemně ovládat pulsujícíma videokazetama v břiše, nebo když to břicho někomu sežralo ruce, tak jsem to přestal chápat. Měl jsem za to, že se jedná o halucinace, ale přitom na toho řvoucího týpka bez ruky reagovali i normální civilisté. Dneska by měl Cronenberg natočit Internetodrome. To by teprve byla jízda :) (22.02.2014)

Dokonalá symbióza braku a umění. Body horror, konspirační thriller, překvapivě současná úvaha o vizuálních médiích, velmi hot a velmi psycho sexuální romance, obsesivní halucinační horská dráha, S&M odysea i techno-surreálný festival podivností. Vizuálně maniakální. Miluju to. „After all, there is nothing real outside our perception of reality, is there?“ (15.08.2023)

Narušené vnímání reality je Cronenbergovo oblíbené téma a stejně jako v pozdějším ExistenZ dokazuje že o něm dokáže nejen sofistikovaně přemýšlet, ale hlavně z něj udělat excelentní hororovou látku. Když v ExistenZ nechal hrdiny propadat se do mnohonásobných virtuálnch realit počítačových her, je jen logické že v jeho ideovém předchůdci bude budovat šílenství hrdiny na základě (ne)reality televizní, přičemž neopomene nadhodit věčnou otázku jaký vliv má či nemá extrémní televizní násilí na lidskou společnost, která ho se zájemem sleduje... a vytváří. Samozřejmě ale stejně postupně všechno zvrhne do pro něj typického hororu se spoustou větších či menších úchyláren s jeho traderkovými "biotech" rekvizitami a mutacemi postav (trochu mi připomíná H.R.Gigera naruby, když staví do popředí syrovost a špínu živé tkáně na úkor elegance high-tech složky). 8/10 (14.10.2009)

David Cronenberg je odjakživa jiný režisér a ukazuje věci odlišným způsobem než ostatní. Jeho vize a nápady, které se projevují efekty působícími velmi reálně, jsou jednou fantastické, aby podruhé byly spíše odpornými. tato nevyváženost je i ve Videodromu, který se věnuje studii nejen lidské touhy po uspokojení, rozkoši, ale také samotnému kultu VHS nebo spíše televizního vysílání obecně. Některé scény nebo náznaky mi trochu připomínají pozdější dílo Cronenberga ExistenZ, které se však dokázalo ponořit do paranoie a chápání reality ještě hlouběji a děsivěji. Videodrom je pokus, který svým paranoidním způsobem reaguje na televizi a její obrovskou rozšířenost a možná i všechny záporné (i zdravotní) vlivy na lidstvo, ale také ukazuje člověka samotného, kterému je představen svět, po kterém začne toužit a on ho prostě musí chtít. Chtěl bych vědět, jak Cronenberg udělal tu scénu s tuším televizí a vlnami na ní ... (05.10.2008)

Film je zajímavý i tím, že v jedné z hlavních ženských rolí se zde objevuje Deborah Harry, možná trochu známější jako Debbie Harry, frontmanka skupiny Blondie. A sluší jí i tmavé vlasy. Cronenbergovi se film povedl, je krásnou ukázkou toho, jaký vliv na nás média mohou mít, jak se náš mozek propojuje s obrazy, které jsou nám denně servírovány a my chceme pořád víc a víc a víc. Jenže nikdy nemůžeme dostat dost. Závěrečná smyčka je toho důkazem. (22.11.2013)