Naruto

No, tak já nevím. Mám za sebou první dva díly, a nevím co si o tom myslet. Být dvanáctiletý kluk, tak jsem asi nadšený. To ale už dávno nejsem. Nejvíc mě zaujal humor, který je docela fajn, a párkrát jsem se pousmál. Jenže strašně mě iritovala ta teatrálnost, přehnaná gesta, vyvalené oči, krev v gejzíru stříkající z nosu a nesnesitelný jekot a křik japonských dabérů. Jo, je to originál, jenže je to tak „jinaké“, že jsem to musel odložit. Třeba se k tomu někdy vrátím, a dám tomu ještě druhou šanci. (07.03.2016)

Nedejte na první dojem! Naruto se sice zprvu může zdát jako čistě infantilní, jednoduchá a směšná zábava pro prcky (což někdy opravdu je), ale když u toho člověk pár epizod vydrží, tak vlastně zjistí, že to je seriál s velkou škálou zajímavých a skvěle napsaných postav, mezi kterými si člověk lehce najde oblíbence, navíc s poutavou příběhovou linkou, které nechybí napětí ani logika, plus s podmanivými souboji, jenž jsou často radostí pro oko. Samotnou narativitu by Narutovi mohl dokonce závidět i leckterý dnešní příběhový seriál. Třeba abych v pozdější fázi příběhu ukazoval fakáče na postavu, které jsem ze začátku strašně fandil (a taky naopak), to se zatím povedlo jen Hře o trůny. Ano, je tam ale i plno extrémně trapných fórů, úděsně utahaných sekvencí, přehnaného afektu a dalších aspektů typických pro standardní anime, plus seriál je to extrémně dlouhý, v jeho poslední třetině navíc opravdu dost kriticky ztratí dech. Ale sakra žůžo dobrodrůžo je to pořádné. Už jen kvůli parádnímu soundtracku. Schválně si zkuste dát prvních 10 dílů, pokud vás to ani poté nechytne, odložte to. Průměrné 4* (21.05.2018)

Odpad jak vyšitej. Nedokázal jsem zkouknout ani jeden díl celej. Viděl jsem jich asi deset a v půlce dílů už jsem přepínal s ohlodanejma nehtama do krve. To se prostě nedá. A teď si představte mé muka, když mě vytáhne ven kámoš a hodinu kecá o tom, co se stalo za posledních milion dílů Naruta. Nakonec mě dostal smíchy do kolen, když přišel s tetováním. A to s tetováním ne ledajakým. Tři kapky na předloktí (ještě okolo toho chce udělat nějaký kolečko, nebo co). Když jsem tu kérku viděl, smál jsem se jak šílenej (a nebyl jsem sám) a když řekl, že to je z Naruta, tak mi málem prasklo srdce. Asi si nechám na čelo vytetovat jitrnici. (27.04.2008)

Naruto. Seriál, o kterém jsem vždycky jen zaslechla, ale nikdy víc se o něj nezajímala, dokud mi ho přítel nepředstavil. Myslela jsem, že je to jenom nějakej animáč pro děti, ale že si získá srdce i 16ti leté puberťačky.. Kdo by to byl čekal. Postavy jsou prostě naprosto boží a promyšlené. Často se stane, že záporáka máte radši, než jakéhokoliv klaďase. Tady prostě nejde některé záporáky nemít rád. A pokud na to koukáte v Japonštině (kdo ne, nechť neprodleně napraví!) tak se ještě naučíte pár nových slovíček a můžete dělat před ostatními machry. :D Naruto se stal pro mě jedním z fanouškovských světů, o kterých se chci dozvídat víc a kde je pořád se co učit. Třeba pečetě jsou fakt zábava. Jediný, co mi vadí, je neuvěřitelné protahování některých bitev, které jsou pak až nudné. Proto o jednu hvězdičku bohužel méně. Seriál, který má super hlášky, vtipnou animaci, nezapomenutelné scény a všeobecně je velice fajn. Dattebayo! (05.01.2015)

S rukou na srdci musím říct, že tohle je seriál, na který já nedám prostě dopustit. Už ani nevím, kolikrát přesně jsem celé anime zhlédla, ale určitě to bylo mockrát, a i nyní po tolika letech jsem schopná si to pustit a stále si to naplno užít a nad řadama scén i pobrečet. S Narutem jsem prakticky vyrůstala a již odmalička to byl můj dětský hrdina, který byl pro mě, jakožto vrozeného pesimistu, obrovskou berličkou v životě. Ve zkratce se jedná o příběh malého klučiny bez rodiny a přátel, který je navíc již odmala všemi lidmi ve vesnici opovrhován a přehlížen. Důvodem je fakt, že v Narutovi byl krátce po narození zapečetěn devítiocasý démon, který napadl vesnici a měl na svědomí nespočet životů včetně čtvrtého Hokageho (tj. nejsilnější ninja ve vesnici), který za zapečetění démona zaplatil svým životem. Lidé se tak Narutovi přirozeně vyhýbali, avšak Naruto dlouho nevěděl, proč tomu tak je. Často tropil lumpárny především kvůli tomu, aby si ho lidé všimli. I přes nepěkný osud si však Naruto vytyčil jasný cíl – a to stát se Hokagem, aby ho všichni lidé začali uznávat jako lidskou bytost. A tak začíná Narutova cesta ninji, který si postupně získává přátelé, avšak zároveň se setkává s řadou strastí, bolesti a ztrát. Celé je to doprovázeno úžasným dějem, napínavými souboji s luxusními schopnostmi a zajímavými strategiemi bojů, nespočtem výborně napsaných záporných a kladných charakterů (Kakashi, Itachi či samotný Naruto) a řadou dojemných momentů na zamyšlení. Nicméně je pravda, že první série může působit docela utahaně (hodně se tam mluví) a budit trochu dětinštější dojem, to však zcela kompenzuje série Shippuden, která je dospělejší a propracovanější. Další věc, kterou na Narutovi miluju je hudba. Nachází se zde obrovské množství krásných instrumentálních soundtracků, které poslouchám doteď. Jako příklad uvedu My Mother and My Father, Tragic či Sadness and Sorrow. Jedinou výtkou je poměrně velké množství fillerů, avšak spousta z nich se dá bez problému přeskočit (sama to tak dělám). Nejoblíbenějšími momenty z první série za mě bude hned ze začátku boj se Zabuzou a pak Chuninské zkoušky. Mnohem lepší momenty jsou pak v již zmiňovaném Shippudenu. Pozorování je sice běh na dlouhou trať, ale určitě to za to stojí… EDIT: ještě bych ke svému komentáři přidala odkaz na video Proč miluju Naruta? slovy člověka, který na anime nekouká. S každičkým slovem ve videu se naprosto ztotožňuji. Pokud si na zkouknutí najdete chvilku času, máte u mě bezvýznamný plusík a kdo ví, třeba si seriál zamilujete stejně jako já... (01.01.2023)