Kancl

"...V té hospodě se tomu aspoň směješ, když to vidíš v bedně. To já se takhle sám rozesměju někdy i ve vlaku nebo na nástupišti, když si vybavuju ty Davidovy grimasy a výmluvy apod. (třeba - "Ty blbče s bradkou."). Vypadám potom jak debil. Většinou začnu kašlat nebo vytáhnu kapesník a jako že smrkám. Tak moc mě pronásleduje...." (doc. Jiří B) (02.01.2008)

David Brent je tupé, kruté, sebestředné, neschopné hovado. A stejně jsem si ho zamiloval. Ono to asi ani jinak nejde. Spolu s Extras rozhodně jeden z nejlepších seriálových počinů, jaké jsem kdy viděl. Humor Richarda Žervé mi svým libováním si v totální trapnosti připomněl první Formanovy filmy. Dodatkový komentář: Po shlédnutí bonusového vánočního dvojdílu u mně tenhle seriál ještě o kousek stoupnul. Téměř úplně se tam změnila atmosféra a z šéfovského kreténa se David stane loserem bez šance na lepší život. Někdy jsem s Davidem Brentem neskutečně soucítil. Konec seriálu byl pro mně naprostým zadostiučiněním. "Neile, mohl bys jít stranou, vyfotíme se jen my, stará parta." (31.08.2007)

Od dob, kdy spatřil světlo světa Červený trpaslík, je to nejúspěšnější vývozní artikl britské televizní tvorby. Jde o vybočení z klasické sitkomové tvorby, svého druhu vlastně experiment, který popřel klasickou nadsazenou situační komiku ve prospěch realistického hereckého projevu a přišel s humorem, který sází spíše na absurditu drobných běžných pracovních střetů a povahových odstínů zaměstnanců jedné malé firmy. S podobnými týpky se patrně každý z nás v té či oné míře v životě setkal a za hrdiny seriálu si může dosadit vlastní konkrétní jména a tváře. Je těžké popsat, v čem vlastně spočívá tak obrovský úspěch a ohlas, ale seriál díky své originalitě bodoval prakticky na všech světadílech a v nejrůznějších kulturách. Sebestředný arogantní šéf, snaživý kariéristický poskok, přihlouplá kancelářská pipka, nesmělý tahoun a řada dalších týpků dokáže ve sledu zdánlivě banálních příhod diváka, pokud přistoupí na pravidla daná tvůrci seriálu, hodně pobavit. Celkový dojem: 90 %. (30.05.2007)

„To bol súkromný telefonát.“ – „Tak si ho nemal prepnúť na hlasný odposluch, kokot.“ Reakcia divákov, ktorí s britským „Kanclom“ začínajú (a teda vôbec, ale naozaj že VOBEC nevedia, o čo ide), je asi podobná. Počiatočný mierny úsmev a otázky, čo z toho je improvizácia a čo bolo v scenári, rýchlo nahradí šok a kŕčové mykanie kútikmi úst. Precitnutie prichádza v podobe vytreštených očí, zmrazenej krvi v žilách a zmäteného obzerania sa okolo seba, či je to realita alebo sen. Povedať "divák je vyvedený z miery“, by bolo zrejme troška jednoduché. O ďalších päť minút diváka však mrazivo vtipný seriál dostane a už nepustí, na čom má podiel nielen dokumentárna kamera a výnimočne "trápna" atmosféra, ale tiež perfektné herecké obsadenie: Mackeznie Cook (jedným okom vybavený pirát z PIRÁTOV KARIBIKU), Martin Freeman (STOPÁROV SPRIEVODCA PO GALAXII) a predovšetkým Ricky Gervais, dávajúci novú hĺbku charakteristike „samoľúby chudák“ ("Nepoužil by som výraz ´koniec´... je to skôr ´Nový začiatok´.“). (20.12.2008)

Jistá dávka invence do sitcomového žánru (pseudodokument), originální hlavní postava a zbytek už je typický britský, suchý humor, který má svá silnější i slabší místa. Kancl není žádná bomba na seriálovém poli, nemá vybroušené gagy, ani geniální dialogy, ale zaujme svým převrácením všední, na první pohled "nudné" atmosféry, hledá v nich absurditu, WTF momenty a zábavné "trapnosti". Drtivou většinu práce odedře sám šéf - je arogantní, samolibý, nedůtklivý, ale vlastně zvrhle sympatický. Tam kde si myslí, že vtipný je, tak není a naopak, je to vynikající šašek a právě je možná trochu škoda, že ostatní postavy, tedy ještě vyjma Garetha, zůstávají daleko v jeho stínu... 7/10 (14.10.2011)