Biely oleander

Když Ingrid odchází do vězení, Astrid v ní ztrácí nejúžasnější matku na světě - krásnou umělkyni a bohémku, která sebe samu vidí jako"vyšší" bytost. Výlučnost svou i její tluče Astrid do hlavy na řídkých návštěvách ve vězení, kam si chodí dcera pro pohlazení, místo něhož se jí dostává jen kritika. A její střídající se pěstouni jakkoli nevyhovující, jsou proti manipulující a žárlivé matce beránci. Překvapivý filmový zážitek s moc dobrým obsazením. (06.12.2004)

Pro mě jedna z nejlepších rolí Michelle Pfeiffer. Zahrála tu matku, která se snažila svým životním krédem a stylem "nakazit" i svou dceru, která se ale vymka kontrole a aniž by si to matka zpočátku uvědomila (na konci jí to naštěstí došlo) - začala žít sama podle svého a přijala se taková jaká skutečně byla. Pfeiffer zde hraje postavu, která prvně působí zcela bohémsky a spokojeně, ale o to víc v ní uvnitř bujel ten neklid, obavy a strach z toho, co bude dál...Ale hlavně - co bude s její holčičkou, které nedala dlouhou dobu prostor k tomu, aby žila "svým" životem. Ve filmu je skvěle ukázána společenská různorodost a "rodiny", do kterých se dostávají děti z pěstounské péče. Alison Lohman je vynikající a její schopnost se ve svém věku zadaptovat do náctileté je skvělá :) Bílý oleandr a nenávist, díky níž se tyto dvě věci promíchali, proplouvá celým filmem a přestože divák neuvidí, co se přesně stalo, o to je to lepší, že si může vytvořit mnoho možností, jak se Ingrid pomstila... A přestože konec není šťastným happyendem pro mě rozhodně dobře skončil. (08.10.2013)

Příběh a jeho zpracování není zas tak úžasné (řekla bych ***), ale na druhou stranu má něco do sebe, možná v diváka i donutí se trochu zamyslet nad životem a nad tím, jak se asi dívka v takové situaci a prožívající takové dětství může cítit a jak jí to poznamená. K hodnocení zpracování a scénáře ale přidávám hvězdičku za skvělé herecké výkony a pěknou uměleckou stránku filmu. Takže každopádně doporučuji k shlédnutí. (07.07.2005)

Tento film jsem viděl jednou po nedělním obědě a když jsem si ho pouštěl, nepočítal jsem s tak hlubokým a silným příběhem. Skvělé herecké výkony (nesouhlasím, že celý film stojí pouze na Michelle Pfeifferové, ale ta pro mě osobně tu byla v 1ze svých nejlepších rolích). Krásná klavírní hudba Thomase Newmana, ale také píseň Safe And Sound od Sheryl Crowové stojí za zmínku. Podobně jako Mahalik jsem po druhém zhlédnutí přidal 1*. A navíc mě tento film donutil přemýšlet trochu hlouběji, takže 5*. (16.12.2007)

Trochu nečekaně jsem se po shlédnutí cítil poněkud depresivně, vše pak napravila následná cigaretka. Působivý a nehollywoodský příběh dospívající Astrid mě strhl s sebou do víru pěstounského života, domácího násilí, risku a společnosti nepřející matky. Alison Lohman jsem uvěřil úplně vše, od přeměny z princezničky na drsňačku, z drsňačky na princezničku, z princezničky na punkerku a z punkerky zase zpět na princezničku. A vůbec celkově je film skvěle obsazen, o božské Michelle je zbytečné se více zmiňovat, Robin Wright Penn jsem poznal až po chvíli, jediná herečka, která mi nesedla byla Renée. Ta se do podobných rolí nehodí vůbec. Jinak ale nemám co vytknout, film skvělý, ale už se na něj asi nepodívám, neměl jsem z něj úplně příjemné pocity. (22.11.2008)