Biely oleander

"Já tě vychovala, ne nějaká pobožná lůza !! Vychovala jsem tě, abys byla sama sebou.." Ne, že bych se nedokázal ztotožnit s pohledem na zdegenerovanou Ameriku, nicméně režisér Kosminsky se mi zdá na podobné drama až příliš nejistý, nehledě na fakt, že vícerem vztahových interakcí by dokázal divákovi, kterého nedokáže dostatečně napojit, nabídnout více emocí, takhle to celé působí až přespříliš neživým dojmem.. Bílý oleandr by si rozhodně zasloužil lepší scénář, ačkoliv knižní předlohu Janet Fitch neznám, protože takto nejde o nic víc než takové uspěchané, povrchní a zkratkovité drama, které tak působí až příliš nepřesvědčivě, byť je vlastně velmi slušně zahrané, když celému snímku vévodí Renee Zellweger.. (29.05.2015)

Když Ingrid odchází do vězení, Astrid v ní ztrácí nejúžasnější matku na světě - krásnou umělkyni a bohémku, která sebe samu vidí jako"vyšší" bytost. Výlučnost svou i její tluče Astrid do hlavy na řídkých návštěvách ve vězení, kam si chodí dcera pro pohlazení, místo něhož se jí dostává jen kritika. A její střídající se pěstouni jakkoli nevyhovující, jsou proti manipulující a žárlivé matce beránci. Překvapivý filmový zážitek s moc dobrým obsazením. (06.12.2004)

Tak tenhle film se u mě minul účinkem, tenhle film vás buď chytne za srdce, koule, nebo jiný důležitý orgán, ale mě tedy nechytl vůbec za nic. Jediným člověkem, kterému jsem jeho roli věřila, byla ta první pěstounka. Taková klasická hloupoučká prostinká americká matka, alá karavan, které se po závislosti na všem na čem jen závislý být lze ,upnula k bohu a k vyšukávání si toho zbytku mozku s dalším z řady maníků a to bylo milí přátelé všechno. Nevěřila jsem ani Michelle Pfeiffer, ani Alison Lohman a nejvíc jsem to nevěřila Renée Zellweger, ta role jí vůbec nesedla a já jen čekala, že hbitě vyskočí z postele a řekne, že to s tou tubou prášků byl jen špás. S přibývajícím časem se film vlekl jako těhotná kočka, očekávající první vrh koťat a na konci jsem byla tak neskutečně ráda, že už je konec, že si to lidé, kteří tenhle film vychvalují do nebes, ani neumí představit. Vždyť tam vůbec nebyla vykreslana psychologie postav, všechny postavy byly tak oploštěné, že jsem si k žádné z nich nedokázala vytvořit vztah, natož s některou sympatizovat. (22.09.2013)

Na film jsem se podíval znovu hlavně proto, abych to stihl dřív, než ho zakážou. Odporně rasistický název ještě zdůrazňuje čtveřice hereček: Michelle Pfeiffer, Alison Lohman, Renée Zellweger a Robin Wright. Co si budeme povídat, vypadalo to tu jako návštěva v programu Lebensborn, z toho musí BLM šílet. Ale zpátky na začátek; mám rád i filmy, u jejichž sledování můžu přepnout mozek do standby režimu a v klidu relaxovat, ale tento keř k nim nepatří. Ten se řadí do jiné, mnou oblíbené skupiny pohyblivých obrázků; to jsou takové snímky, u nichž se musí všechny mozkové buňky snažit naplno, protože tahle kategorie má hloubku a nutí člověka přemýšlet ještě dlouho potom, co film skončí. Astridin příběh mě napodruhé zaháčkoval ještě víc, takže jsem překvapil sám sebe a při repríze po letech jsem navýšil hodnocení. To moc často nedělám, ale mám své chvilky. (13.12.2021)

Kurňa, Alison Lohman teda sakra umí:) Když jsem se na ni dívala, skutečně jsem měla pocit, že se dívám na dospívající náctileté děvče, a neřekla bych, že ta, co ji hraje, je o deset let starší:) Michelle Pfeiffer opět nebezpečně svůdná a krásná, jak to umí, pokud se ocitne v rolích rafinovaných a nebezpečných ženských. Naprosto mě dostal vztah mezi mladinkou Astrid a Rayem v podání Cole Hausera. Takže jsem byla zklamána, když jsem čekala, že to jiskření mezi nimi konečně skončí láskyplným "něčím." Klidně jen polibek, objetí, cokoliv. Ale ono ne:) Další výraznou postavou je největší kamarád Astrid, Paul v typově skvělém ztvárnění Patricka Fugita. Příběh má silné scény, skvělý scénář a překrásné kresby. Boje mezi matkou a dcerou, touha, strach či hledání vlastního já. Alison změní během filmu několikrát účes i image a pořád vypadá úžasně stejně mlaďunce:) (03.05.2012)