Reklama

Reklama

Obsahy(1)

"Kdybyste se náhodou chtěli zeptat, proč začínám od konce a vracím se na začátek, důvod je prostý. Svoje dětství jsem pochopila, až když jsem dospěla. Bylo jako nedokončená skládačka." Tak Astrid začíná svoje vypravování. Jako dvanáctiletá žije v Kalifornii se svou matkou, krásnou umělkyní Ingrid. Ta své krásy využívá k tomu, aby manipulovala s muži. Jednoho dne ale poruší zásady a bezhlavě se zamiluje do Barryho, který ji podvádí na každém kroku a nakonec opustí. Vášnivá a zlomená Ingrid se mu pomstí a zavraždí ho jedem z bílého oleandru. Je odsouzena za vraždu prvního stupně na 35 let ve věznici s maximální ochranou. Dcera Astrid je pak přesunována z jedné opatrovnické rodiny do druhé. Poznává, jak je to těžké mít rád a být milován. Uvědomí si, jak to vlastně s její mámou bylo, a napíše jí. Už dospělá dívka pak může podpořit nešťastnou matku a dát jí sílu k přežití.

"Nadešel čas oleandrů", poznamenala matka. "Když se milenci touto dobou navzájem zabijí, svede se to na vítr." To je vysvětlení autorky literární předlohy Janet Fitchové, za jakých okolností došlo k vraždě ze žárlivosti, kolem které se odvíjí příběh umělkyně Ingrid (Michelle Pfeiffer) a její odhodlané dcery Astrid. Ta se po matčině uvěznění za vraždu milence s odvahou odhodláním a humorem učí žít v pěstounských rodinách a pochopit svou osobnost. Podmanivý příběh o vztazích mezi matkou a dcerou, o sexualitě a síle umění převedl na filmové plátno s vynikajícími herci režisér Peter Kosminsky. (oficiálny text distribútora)

(viac)

Videá (1)

Trailer

Recenzie (176)

Aknah 

všetky recenzie používateľa

Toto silné drama asi není pro každého, popisuje tu zvláštní vztah matky k dceři, která se vypořádává s vlastním životem a cestuje od rodiny k rodině. Obdivuju její silnou povahu, její nasazení se vrhat do nečeho úplně nového a zažívat i chmurné chvilky, které prožíváte s ní. Celý film jsem vnímala jako příběh, který upoutá svou reálností. Vlastně se to může stát každému, protože kdo se v tomhle věku vždycky správně rozhodne? A dojemný konec jen všechno podtrhne. Mimochodem výkon M. Pfeiffer je úžasný. ()

Necrotongue 

všetky recenzie používateľa

Na film jsem se podíval znovu hlavně proto, abych to stihl dřív, než ho zakážou. Odporně rasistický název ještě zdůrazňuje čtveřice hereček: Michelle Pfeiffer, Alison Lohman, Renée Zellweger a Robin Wright. Co si budeme povídat, vypadalo to tu jako návštěva v programu Lebensborn, z toho musí BLM šílet. Ale zpátky na začátek; mám rád i filmy, u jejichž sledování můžu přepnout mozek do standby režimu a v klidu relaxovat, ale tento keř k nim nepatří. Ten se řadí do jiné, mnou oblíbené skupiny pohyblivých obrázků; to jsou takové snímky, u nichž se musí všechny mozkové buňky snažit naplno, protože tahle kategorie má hloubku a nutí člověka přemýšlet ještě dlouho potom, co film skončí. Astridin příběh mě napodruhé zaháčkoval ještě víc, takže jsem překvapil sám sebe a při repríze po letech jsem navýšil hodnocení. To moc často nedělám, ale mám své chvilky. ()

Reklama

maverick10 

všetky recenzie používateľa

Uzasnej zazitek. To hlavni co bylo zamerem rezisera Kosminskeho, totiz aby se divak vzil do pocitu Astrid a prozival s ni cely ten pribeh, tak to se mu tedy povedlo. Hltal jsem kazdou nespravedlnost, ktera se ji v zivote prihodila a ze jich nebylo malo. Nakonec ten sam pribeh je ta stezen, ktera nese cely tento film. ()

terunka003 

všetky recenzie používateľa

Silné, tvrdé, fascinující, dramatické, podmaňující. Příběh o dívce, která trpí vinou své matky. Putuje z místa na místo, z rodiny do rodiny. Poznává spoustu lidí s rozdílnými povahami - hodné, zlé, zlomené, smutné, zničené, nešťastné. Její charakter se mění čím víc roste, dává matce za vinu vše - od odchodu otce a jeho nepoznání, po vraždu, která ji nechala samotnou. Silný emoční příběh. Vynikající herecké výkony. Opravdu skvělé drama. ()

k212 

všetky recenzie používateľa

Znepokojující záležitost, tak se mi v první řadě jeví tento snímek. Emotivnost příběhu podtrhuje interpretace skrz hlavní hrdinku a v druhé řadě také dost odtažitá režie Petera Kosminskiho, který jakoby chtěl jenom vyprávět. Sice ne moc souvisle a plynule, ale o to právě jde, o útržky, o momenty, okamžiky, které znamenají mnoho, ač v časové rovině jsou zanedbatelné. Zdá se, že děj je příliš klišovitý (dvě tragédie), avšak ona klišovitost není samoúčelná, mám pocit, že právě ono jakoby schematické vyprávění jasně vystihuje atmosféru samoty, beznaděje a možná se snaží psát něco mezi řádky. Zajímavé jsou herecké výkony hlavní představitelky a jejích čtyř "matinek". Jenom nevím, kdo na takový film chodí do kina, neboť není ani z uměleckého soudku ani ze soudku hollywoodské zábavy. ()

Galéria (39)

Zaujímavosti (7)

Reklama

Reklama