Nevydarený únos

Nádherně bláznivé a podivné postavičky. Atmosféra tohoto předměstí a jeho šílení obyvatelé mě opravdu nadchly. Trochu mi to připomnělo Donnieho Darka, ale i Obyčejné hrdiny. Asi je to celkově oblíbený motiv v některých amerických filmech - děti feťáci, někdo z nich spáchá sebevraždu, rodiče úplně blázniví a každý s nějakou úchylkou...ale nějak se toho nemůžu nabažit :) (22.10.2006)

Rozporuplný film, který vypráví o lhostejnosti dnešního světa za pomoci vyobrazení takového "normálního předměstí kdesi v USA". Většina postav mezi sebou komunikuje na oko vřele a chápavě, přesto však mnohým z nich jde jen o vlastní prospěch a jsou příliš zahleděni do svých problémů, aby dokázali vnímat vážnější situace, které se odehrávají v jejich bezprostředním okolí. Zobrazená přezíravost některých dospělých postav, stádovost a "slepá poslušnost" mladých je dokonalá... a mezi tím vším ční Jamie Bell, který se snaží vyrovnat se smrtí svého nejlepšího přítele. Se snímkem jsem měl ovšem dva problémy, které nakonec ubraly ve výsledném hodnocení jednu hvězdu. 1. Nedokázal jsem se ztotožnit ani s jednou z různorodých postav, což bych u takto prokresleného příběhu nečekal. 2. závěr, konkrétně osud hlavní osoby, mi přišel v rozporu s předchozím děním filmu. Jinak jde ovšem o velmi dobře napsané a zahrané drama (komedie je spíše matoucím zařazením), které stojí za to vidět. P.S.: Vyzdvihované kvality snímku (zobrazení přezíravosti a stádovosti) dle mého ještě mnohem lépe vyjádřil estonský snímek Klass, který sice pojednává o jiné problematice, ale zanechal ve mně hlubší dojem. (25.08.2011)

Opět nestačím kroutit hlavou a valit bulvy nad tím, kde místní distributoři tohoto snímku vzali tento nepatřičný název, když v originále se jmenuje Chumscrubber a je odvozen od hrdiny počítačové hry, který hraje v tomto filmu jistou roli. Slovo generace vůbec nevystihuje podstatu tohoto snímku a i když se zde vyskytuje partička mladistvých fetujících vyvrhelů, tak to není hlavní pointou tohoto příběhu. Prostě si to zase nějací čeští chytrolíni vycucali z prstu a vůbec je nezajímalo, že název neodpovídá danému překladu a už vůbec néé danému ději. Jelikož v tomto filmu hraje hlavní roli předměstí jednoho nejmenovaného amerického města, které jsme mohli vidět již v mnoha podobných filmových počinech jako je Střihoruký Edward, Americká krása a v řadě dalších filmech. Příběhy z tohoto prostředí mi vyhovují a líbí se mi na nich ta přetvářka místních bizárních lidí, kteří se navenek usmívají, ale vevnitř se dusí svými leckdy až děsivými tajemstvími, které vyjdou na povrch a my jsme poté svědky někdy až tragických konců. Místní škola mi tak trochu připomíná jistou paralelu s nekonečným seriálem Beverly Hills 90210, kdy se rozmazlení zbohatličtí parchanti nudí a vymýšlejí různé bejkoviny. A i když nejsme svědky nějakého složitého děje a zápletky jsou vcelku předvídatelné, tak to do sebe krásně zapadá a já jsem se při tom nenudil ani minutu jako mnozí zdejší diskutéři, kteří od toho čekali nějaký umělecký prožitek. Také mně potěšila přítomnost kanadské herečky Carrie Ann Moss, kterou mám mezi oblíbenými a kvůli které jsem se na tento snímek kouknul. V tomto filmu se vystřídalo mnoho hollywoodských hvězd, ať už v menších či větších rolí. Jednou z těchto hvězd byl i Ralph Fiennes, který mně jako poblázněný starosta dosti pobavil svými delfínovými excesy. Také hudební doprovod mi byl velice sympatický a to zejména skladba Pure Morning od britské kapely Placebo, která se netají tím, že jsou velkými obdivovateli mé oblíbené kapely Depeche Mode, což dokázali svými dvěma coververzemi. Za předvídatelnou černou komedii u které jsem se poměrně slušně bavil dávám zasloužených 70%. (09.11.2021)

Horor o nevšímavosti v jednom městečku. S děsivou vizí jaká bude příští generace těch, kteří v příběhu vystupují jako děti. Většinou už mají zafixovaný gen prospěchářství a lhostejnosti, a tak se dá čekat, že generace Y bude ještě horší. Snad s výjimkou těch, kteří utečou. Pokud budeme věřit iluzi, že je kam utéct. Mrazivě vtipné a cynické. /2. 8. 11./ (02.08.2011)

Postmoderně lehce stravitelně koncipovaný satirický film o těch skutečně závažných a bolestných věcech a stavech, ke kterým mílovými kroky spěje i naše společnost. Režisér Arie Posin ve svém celovečerním debutu pregnantně popisuje to, kam až může zajít západní individualismus v kombinaci s hedonisticky konzumním způsobem života a materialismem coby náhražkou duchovna. Absolutní dysfunkce mezilidské komunikace, slova pozbývající svého významu, apatie a letargie jakožto společensky jedině akceptovaný stav, útěky do virtuálních a halucinačních světů... Všimněte si, jak podezřele často generace rodičů ve filmu svírá v ruce sklenku vína, nahrazuje ji totiž to, čeho se tak panicky bojí u svých dětí - drogy. V absolutním dostatku věcí totiž všichni těžce hledají absentující pocit štěstí a naplnění. Jestli někdo varovně zvedá prst proti bezbřehému přijetí amerického životního stylu, zbožštění individualistickému způsobu života či třeba vůči absolutnímu zákazu tělesných trestů rodinných potomků, pak je to právě tenhle film... Podobné filmy: Americká krása, Pan Rosnička, Elementární částice, Ledová bouře, Volání o pomoc, Tichá dohoda (13.05.2008)