Casshern: První samuraj nového věku

Připadá mi, že jsem se díval na příběh od minimálně pěti scénáristů. Přitom každý z nich se snažil říct něco jiného a byl zcela vyhraněný ve svém žánru. Jeden se vyžíval v psychologických válečných filmech, druhý propadal až komixovým akcím a snad se všemi s nimi spojenými klišé, třetí si liboval v poetice, symbolice a různých metaforách. Čtvrtý se specializoval na vybroušené dialogy a dramatické situace. Ten pátý se potom snažil vše sestříhat, aby to dohromady dávalo alespoň nějaký smysl. Protože se navzájem téměř nedoplňovali a ten pátý svou práci trochu odbyl, tak jsem byl zmatený zhruba od třicáté minuty až do konce. Hudba byla na výborné úrovni, ale s tou vizuální složkou bych tak pozitivní nebyl. Během první akce nebylo vidět skoro nic a většina záběrů byla v pozadí silně rozmazaná. Něco jako Maska zrcadla. Za skouknutí to stojí zhruba stejně jako filmy od Lynche. Zmatení a nepochopení se snad dá zbavit vícenásobným shlédnutím, ale já osobně bych se asi nudil i podruhé. (15.06.2008)

Tsunami originality a audiovizuální hodokvas. Ovšem té originality je tolik až je to přeplácané, že i dort Pejska a Kočičky je proti tomu pochoutka z minima ingrediencí. I to nápadité vizuálno se přejí rychleji než višně v čokoládě a tak ani zajímavé dílčí myšlenky (popřípadě celé pasáže) nedokázaly udržet pozornost po celou přestřelenou stopáž. Dlouho jsem byl z celého pojetí na vážkách, zda je to mysleno vážně či ne. Jasno jsem měl až po monologu hlavního záporáka o nenávisti. Něco tak strašného nejde vymyslet, natož zrealizovat. Tady to tvůrci dokázali a vzniklo snad vůbec to nejhorší co jsem ve filmu kdy slyšel. Tím hůř, že je to myšleno vážně. Navíc Kiriya musí bezmezně milovat Čapkovu tvorbu, protože jsou zde narvané fragmenty z Bílé nemoci, Matky, RUR, Války s mloky, Krakatitu i Továrny na Absolutno. A přitom nic z toho. Jen zmatek nad zmatek. Méně je někdy více. O Casshernu to platí tolikrát, kolik je v něm změn stylu. (23.09.2008)

Postavy Cassherna a Luny neobjevují se v audiovizuálním díle prvně a díky roku 2008 ani naposledy. Znalí např. odhalí v rusovlasé neosamici Ledu. Ať se Casshern ale zhmotní jakkoliv, vždy z toho vyjde úplně jiné dílo. Tentokrát je to vizuálně nabušená až přebušená oční kalorická bomba, která pod svým povrchem skrývá povrch. Ní poselství o tom, jak jsme my lidé krutí a plni nenávisti, jak se ta nenávist koncentruje v našich vládcích, jak naše sobectví je příčinou utrpení, které vládne na zemi, stejně tak upltňování kolektrivní viny, pociťování křivd, technologizace života a vůbec půlka naší povahy. Raději zahoďme nenávist, otevřeme své srdce lásce, žijme v harmonii, jináč bude pozdě. OK, OK, já hned zítra dám pusu Chupovi a on mně bod. Film si také vesele půjčuje symboliku z tisíců míst a těžko prohlédnout hlubší záměr, proč tak vlastně činí. Snad pro efekt. Příklad, kde to určitý význam nese - oživování "Tecuji" připomíná křtění a zároveň dává člověku pocit, že jeho otec (doktor Azuma) má se za boha. SPOILER - I v závěru ostatně doktor touží oživovat, tentokrát manželku. Tecuja mu v tom však "moudře" zabrání. Já mám na tohle trochu jiný názor. Smiření se se smrtí patří k moudrosti jen do té doby, dokud se smrtí nelze nic dělat. Je pošetilé bojovat proti ní, když to nejde. Je zrovna tak pošetilé proti ní nebojovat, když to jde. To říkám jen proto, abych ukázal, jak ona "myšlenková hloubka" ve skutečnosti zdaleka nejde tak hluboko, jak by mohla. KONEC SPOILERU. (28.07.2009)

No musím přiznat, že jsem se v první třetině ztratil a do konce tohoto celkem dlouhého snímku jsem se v některých aspektech nedokázal odztratit. Film nabízí úžasné bojové scény, neskutečné efekty a lákavou vizuální stránku, ale nazapomíná i na poselství a vážnější myšlenky. Přesto se mi tahle kombinace zdála těžkopádná a dost nepřístupně podaná. Náročný film, který může oslovit, ale k dokonalosti mu hodně chybí. (09.07.2007)

Škoda preškoda dlhej stopáže. Do polovice si uchováva Casshern skvelú dinamiku, artový vizuál ala Immortalle aj keď z pochopiteľných dôvodov nemohla animácia dosiahnuť takého detailu. Ale v tom nevidím vôbec problém, naopak ním je rozvláčnosť deja, príliš veľa dramatu na miestach kde to nie je vyžadujúce, a už spomínaná dlhá stopáž. Taká pol hoďka menej a asi by som tu miesto kritiky sa rozplýval. Veľkou devízou je hudba a ozvučenie, či už počas súbojov alebo mimo. Stále som sa čudoval hercom čo boli schopný zahrať keď ich 99% času obklopoval len zelený podklad. Tak rád by som dal viac hviezdičiek a srdce priviká, lenže tvrdá racionalita nepustí. 3,5* (22.12.2006)