Něžný polibek

Nevzpomenu si, kdy mi naposled u nějakého filmu tak rychle a silně tlouklo srdce napětím a vzrušením, jako tady u scény, kdy se rodina snaží získat Casima zpět a přesvědčit ho, aby se oženil s domluvenou nevěstou. Strašně jsem se bála, že dojde na nějakou šílenou vraždu v rámci rodinné msty a jeho přítelkyně se na to bude muset z auta dívat. Naštěstí ne. Krásný romantický film bez kýče a přeslazenosti s neokoukanými herci. Gratuluju hlavnímu hrdinovi, jak zvládl scény, kdy mluví pohnutým hlasem a skoro pláče - vůbec to nepůsobí trapně a směšně jako obvykle. (10.03.2013)

I druhá generace imigrantů má potíže se soužitím, zde na příběhu Angličanky a Pákistánce. Zdá se mi, že Loach fandil spíš muži, protože právě muslimský Pákistánec je tím, který ve vztahu dělá větší ústupky a je ochoten k větším obětem. Angličanka ho často jen peskuje. Velmi intimně a přitom otevřeně pojaté milostné scény. (07.07.2017)

"To je ono. Moje místo, můj klub. Prostory s různorodou hudbou. Támhle ty u svého klavíru. Dokážeš si to představit? Stovky těl, který se budou vlnit do rytmu. Každej může přijít oblečenej jak chce. Žádná etiketa? Tady si na nic nehrajeme. Všichni jsou vítáni. Kde dostanou kuráž i plachý holky? A mladý, neklidný kluci neutečou." .... Jsem ráda, že jsem se tady nedočkala žádnýho zbytečnýho násilí a že jak Casim tak Roisin byli naštěstí obdařeni inteligencí. Chápu úctu k rodičům, ale nějaký ultimáta, předsudky, předem uzavřený sňatky, kázání a já nevím co ještě, tak z toho mám husí kůži. Něžný polibek není sladkost s umělou příchutí o ničem, ale citlivá záležitost o něčem, takže se k němu určitě zase někdy vrátím. (11.05.2013)

Balzám pro zamilováného, který věří v diverzitu západní společnosti, jezdí ve starém autě a je imunní proti buranským stereotypům většinové společnosti made in Czech Republic. Škoda že jen Romové a ostatní menšinová etnika, lišící se barvou pleti, potažmo náboženstvím, nemají klima k tomu, aby si troufli na: "Kdo neskáče není Čech..." (04.06.2010)

Film vskutku nikoho neodsuzuje, ale ani nechválí. Vztah dvou hlavních protagonistů za sebou nechává tolik mrtvol, že konec, ač vypadá jako happy end, nepřináší oddech, úlevu a vyřešení. Naopak dočasnost a neurčitost. (Opravdu bych ho nenazvala "pozitivním ukončením".) Film tím v mých očích získává na hodnotě - varuje se klišé, neproblematizuje jen vliv tradice a náboženství na život jedince, jak bývá zvykem, ale i zamilovanost, která je v tolika současných filmech oslavována. 3,44* BTW: "Loach nikoho nesoudí, nicméně na striktní zachovávání tradičních rodinných hodnot, které (v otázce vztahů, ale i vzdělání) jako okovy svazují životy mladých muslimů narozených v moderním západním světě, nahlíží s větším pochopením než na středověce zpátečnické doktríny katolicismu." Fakt jo, jo? Vždyť Roisinin kněz křičí úplně stejně jako Cesimův otec. Na druhou stranu, pohledu do muslimské rodiny je věnováno víc prostoru, než do církve nebo Roisininy rodiny, takže to zcela vyrovnané není, ale že by se dalo mluvit o pochopení? (27.06.2012)