Syrská nevěsta

Pro mezinárodní úspěch filmu je třeba zvolit natolik obecný námět, aby ho pochopil celý svět. To se myslím v tomto případě dokonale povedlo. Veškeré problémy postav ve filmu jsou dokonale srozumitelné a není problém se s hrdiny ztotožnit. Navíc k pochopení není potřeba mít mapu a znát dějepis. Mohlo by se díky tomu zdát, že jde o "oskarový" kalkul a ono to tak v prvním plánu opravdu vypadá. Jenže je za tím víc a čím víc člověk o daných zemích ví, tím víc do hloubky vidí. Příkladně my si stěžujeme na úředníky, ale na Blízkém východě je úředník pán a pokud mu nevyhovíte, zničí vám život. Je úředník, ne člověk, sere na lidi, nikomu nevyjde vstříc. Pracovní výkonnost těchhle lidí je 0. V porovnání s tím to unás funguje na 3000 procent. Izrael je úplně to samý. Vyspělá mocnost, která si vede lidi podle čísla pasu? Když mne kdysi vyhostili, vyměnil jsem pas a byl jsem tam zas. Ale když ten pas někdo někde špatně vorazí, zůstanete v zemi nikoho a bez pomoci. Živě si pamatuju výslechy na izraelských hranicích. Tyhle země na jednotlivce naprosto kašlou, a to je poselství i tohoto filmu. A když se náhodou nad vámi někdo ustrne, než oběhnete úřední kolečko, tak už mezitím nemá službu...80% (06.01.2013)

Príjemné prekvapenie. Nevedel som, čo očakávať od filmu zo vzdialeného Blízkeho východu so všetkými jeho problémami. A vykľul sa z toho dobre pozerateľný film, v ktorom bolo viac hraníc, ako hercov, a z toho iba jedna viditeľná. Ale tá je obsadená dvoma neústupnými úradníkmi, medzi ktorými pobieha zúfalá pracovníčka Červeného kríža. Nevesta, ktorá svojho budúceho manžela pozná iba z obrazovky a svadba pre ňu bude znamenať trvalé odlúčenie od rodiny, tak táto nevesta je vsadená do centra problémov, ktorých je iba bezmocným svedkom a ktoré komplikuje každá ďalšia postava, ktorá sa na scéne objaví. Tento zaujímavý film o absurdnostiach života na Golanských výšinách nemuseli označiť aj za komédiu, pretože na prehriatom kotle s nefungujúcim poistným ventilom nič komického nevidím. (29.06.2011)

Tohle komedie? Jedině jestli někomu připadá komické trčet v ostře střeženém území mezi 2 znepřátelenými zeměmi . O Golanských výšinách jsem do včerejška nevěděla prakticky vůbec nic. Přípravy na svatbu tu jsou jen rouškou, která odkrývá většinu problémů, se kterými se lidé na tomto specifickém území běžně potýkají. Většina se stále hlásí ke svým syrským kořenům a právem se zde cítí jako vězení. Ostrá kritika Izraelské politiky. Takže rozhodně žádná exotická romantika. (02.09.2008)

To, co se bere někde jako samozřejmost, je jinde zcela absurdní a to vinou politiků a náboženství.Určitě není v těchhle oblastech vůbec lehké žít, a přitom jsou to nádherné země a Golanské výšiny gordický uzel, a tím dlouho zůstane. Vyřešení zbylo opět na ženách, a ne lehké.Skvělá Hiam Abbas a čtyři body za velmi zajímavý film, jehož problémy jakoby sahaly do jiného století. (30.08.2012)

Svatba jako výsostné politikum? Kde nejlépe, než na Golanách, na tragicky "strategickém" území, kde žijí lidé v těžké geopolitické realitě pod tlakem všeobjímajícího válečného napětí, bigotních náboženství, klanové kultury, patriarchálních vztahů a všestrané byrokracie se statusem "státní příslušnost - bez určení"! . . . I když formou nikterak strhující - obsahem však působivá hořkohořká - asi jako ta zde ve filmu pitá pravá arabská káva - nekomedie, či spíše kafkovské podobenství o těžkém údělu lidí žijících na pomezí neslučitelných kultur a nesmiřitelných států. Bez šance (alespoň co se politiky týče) na brzké spravedlivé a smysluplné trvalé urovnání. Ale... Ano - otevřený(!) závěr filmu je nejpůsobivější právě v tom (snad) nadějném Monou a její matkou představeném >bojovně< individualistickém vzpurném symbolickém ALE! . . . A jen tak mimochodem - všimli jste si, že nikde(!) v tom rozlehlém a na místní poměry poměrně luxusním a moderním >středostavovském< sídle Hamidova klanu (a vlastně v celém filmu) v žádném záběru neuvidíte jedinou knihu? Možná by tyto prospěly lidu těžce zkoušeného kousku vyprahlé blízkovýchodní země coby místa jedné z kolébek >civilizace< více než prapory, fangle a nadživotně velké portréty politických zločinců a vrahů otce a syna Assadových na stěnách... Amen. - - - P.S. A ne že bych se chtěl zastávat jednoho formálně byrokratického úřednického stát(d)ně israelského ŽIDA, ale jeho syrsko ARABSKÉ byrokraticko úřednické (dva) protějšky ve své umanuté zmrdivosti mu tedy nesahaly(i) ani po obřezání! Oni totiž - když se to tak sečte - jeden stál za osmnáct a ti dva bez dvou za dvacet, navíc ještě dvakrát podtrženo!! (To jen ku zdejšímu >zasvěcenému komentáři< už. "Janaryba") . . . Blablablablabla... Howgh. - - - - - (Poprvé viděno 14.5.2012 na >nadějném prostoru< /v původním formátu obrazu a s orig. zvukovou stopou a č. titulky/, hodnocení 175., komentář zde jako čtyřiadvacátý - 14.5.2012) (14.05.2012)