Šťastné a veselé

Štědrý večer roku 1914 . Píseň „Tichá noc“ zpívaná německým tenorem, kterou doprovodí, z nepřátelského zákopu, skotský dudák. A najednou se dá zapomenout na nenávist, nepřátelství, zimu . válku. Píseň, která pro vojáky tří armád znamenala nejen krátké příměří, kdy si připili francouzským šampaňským, vzájemně si ukázali fotografie svých žen, společně se pomodlili, pohřbili mrtvé. Ale byl to i začátek něčeho těžko pochopitelného.. „Válka, ve které si lidé vyměňují adresy s nepřítelem, aby se mohli setkat až bude po všem.“ Jenže kouzlo vánoc nepocítil každý a válka je teprve na samém začátku. Nevím co přesně jsem od filmu očekávala, ale rozhodně jsem byla víc než mile překvapená. (27.03.2006)

Jeden z mála válečných filmů, který ukazuje, že v zákopech proti sobě stáli normální chlapi, kteří k sobě necítili hlubokou ideologickou či politickou nenávist. Většina z nich narukovala, protože dostala povolávací rozkaz a jediné, po čem opravdu toužili, bylo vrátit se ve zdraví domů. Jenže války vedou a organizují jiní, kteří v lidech programově probouzejí špatné stránky a lidskost hodnotí jako vysloveně škodlivou a nebezpečnou vlastnost. Oslovila mě myšlenka, zpracování bylo slabší. (08.02.2015)

Ono je to možno trochu lacná moralitka, ale zase z vojny tých vianočných filmov veľa nie je a nemôže ani nikto z nás tvrdiť, že posolstvo a chovanie postáv nepôsobí logicky. Všetko závisí na podaní, Carion sa drží pri zemi a snaží sa vyhnúť lacnému pátosu. Ešte by som chcel vidieť film, kde je podobným spôsobom zobrazená aj druhá svetová vojna a nemeckí radoví vojaci ukázaní rovnako ako ľudia, túžiaci tráviť svoj život a samozrejme aj Vianoce so svojimi rodinami. Najhodnotnejšia mi na Šťastných a veselých príde myšlienka o tom, že vojak sa cíti viac spriaznený so svojim nepriateľom v rovnakej pozícii, ako so svojim nadriadeným, ktorý prežíva úplne iný typ vojny. V tomto je film celkom originálny a prínosný. (22.12.2013)

Mám v poslední době štěstí na laciné agitace, v tomto případě tu máme protiválečnou variantu, kterou bych pracovně nazval Vánoční besídka v zákopech s podtitulem Císařpán je vůl. Viníky téměř každého válečného konfiktu jsou samosebou vždy "ti nahoře" , zatímco my, lid obecný a prostý, pouze plníme rozkazy a umíráme v jejich jménu. Připomíná mi to žalostný bekot ovcí jdoucích na porážku, jen s tím rozdílem, že ovce si jatka nezvolila. Tento příměr je sice velmi zjednodušující, nicméně v případě války se mi opravdu pojem kolektivní vina nejeví jako něco nepatřičného. Nemyslím tím pláč nad rozlitým mlékem, tedy soudy PO skončené bitvě, válce či šarvátce, při nichž se krystalizují charaktery jednotlivců, militarista by řekl zocelují, pacifista kurví, ale jen a jen PŘED onou rozmíškou národů, která je posléze vede na bojiště. Každý vůdce , král či ajatolláh potřebuje totiž tu Miloušovu podporu zespodu, budu-li citovat: " A proto je tak důležitý, ta podpora zespodu, aby my jsme mohli říct: Ne my si to přejem, to lid si to žádá, my s tím souhlasíme, s tím lidem. My plníme jeho vůli, a ne prostě, aby my jsme tam byli sami jak kůl v plotě. " Dokud nebude hlavním světovým volebním heslem, na které voličí uslyší, slovo "RESPEKT" budeme stále těmi ovcemi. Proti pacifistickému vyznění filmu ale nemůžu a ani nechci říct ani popel, odvaha oněch jednotlivců vystoupit alespoň na chvíli ze stáda byla a bude v takových situacích vždy obdivuhodná, jednou možná vystoupíme všichni a "mír závladne nad touto krajinou". Nejdřív ale musíme pobít všechny nepřátele téhle myšlenky, jinak to neumíme. Obezřetné čtyři. (25.03.2015)

Krásny film o jednej z mála pekných a príjemných nocí, ktoré zasiahli vojakov bojujúcich proti sebe v 1. svetovej vojne. Ľutujem, že tých nocí nebolo viac a ľutujem, že len prostí vojaci, často bez vzdelania, si uvedomovali, aká fraška vlastne vojna je. Príjemný komorný film s veľkým srdcom, správne herecky podaný a zrežírovaný. Akurát škoda, že predabovaním každej bojujúcej strany do českého jazyka, stratila pointa autentickosť a podstatu. 85%. (02.01.2009)