Šťastné a veselé

Je to veľmi dobrá vojnová dráma z európskej koprodukcie. Má výborný príbeh odohrávajúci sa počas prvej svetovej vojny, kedy je množstvo vojakov bez ohľadu na národnosť nútených tráviť štedrý večer v zákopoch a keďže práve teraz si uvedomia, že všetci vlastne túžia po tom istom, atmosféra vianoc vojakov z nemeckej, francúzskej a škótskej strany spojí. Lenže keď sa už priateľstvo začne, len tak sa zastaviť nedá. Spracovanie sa mi veľmi páči, ešte úvodná fáza síce nie je zlá, ale je zbytočne dlhá a ani tie scény, ktoré majú trochu zblížiť s najvýraznejšími postavami zo všetkých strán mi neprišli úplne ideálne. No keď sa už dej prenesie do zákopov počas štedrého večera, kvalita a celková zaujímavosť už ide prudko hore, to spoločné priateľstvo troch strán je podané snáď dokonalo, od úplných maličkostí až po to najvýraznejšie, takže piesne, darčeky, šport alebo aj pomoc pri delostrelectve, všetko sa mi veľmi páčilo, pričom práve scéna so spoločnou piesňou je nezabudnuteľná, patrí medzi to najlepšie, čo som v tomto žánri vôbec videl. A síce tomuto momentu sa tu už nič nevyrovná, ale už si ma to úplne získalo až do konca a celej tejto väčšine filmu prakticky ani nemám čo vytknúť. Očakávane po stránke akcie tu nie je o čo stáť, film obsahuje len jednu bojovú scénu, ktorá nie je ničím výnimočná a k tomu ešte pár maličkostí, ale keďže tu ide o niečo úplne iné, neprekáža mi to ani trochu. Herecké obsadenie je výborné, každá strana má niekoľko výrazných postáv, ktoré ma až na ten úvod veľmi bavili, či už Benno Fürmann, Diane Kruger alebo Daniel Brühl z nemeckej, Guillaume Canet a Dany Boon z francúzskej, Gary Lewis zo škótskej a ešte niekoľko výborných postáv, tu som veľmi spokojný. Čo sa týka réžie a technickej stránky, jediným čiastočným záporom je iba to komorné prostredie zákopov, takže bojisko pôsobí nereálne, ale to je to najmenej, hlavne že myšlienka filmu je podaná perfektne, má to skvelú atmosféru a dokonca fungujú aj emócie, takže som plne spokojný. Škoda tej dlhej úvodnej časti, kvôli ktorej nemôžem dať plné hodnotenie, ale aj tak sa mi to veľmi páčilo, výborný film a z obdobia prvej svetovej vojny je rozhodne najlepší. 83% (12.08.2007)

Snímek pojednává o známé epizodě první světové války, která zle narušila klidný spánek vyššího velení na obou stranách západní fronty. Nejhorším, co se může veliteli části fronty stát, je to, když jeho vojáci zjistí, že ty zlé a odporné bytosti z nepřátelských zákopů se od nich samých vlastně nikterak neliší. Ve chvíli, kdy začnou prostí vojáci přes veškerou indoktrinaci vnímat příslušníky protivníkovy armády jako lidské bytosti, dochází k úpadku morálky, čemuž je nutno okamžitě zamezit. Mohl to být skvělý film, kdyby se k němu tvůrci postavili poněkud střízlivěji, takto vznikla spíše záležitost plná patosu a klišé, která se s postupujícím dějem měnila stále více v jakousi frašku. Korunu všemu nasadilo střídání zákopů, to už se na pilu tlačilo tak silně, až se ohýbala. Jasně, válka je svinstvo, zpráva přijata, ale kdyby mi ji tvůrci podali bez toho zbytečného pitvoření, mohl jsem jejich snahu ohodnotit vyšší známkou. (05.03.2022)

"Všichni přišli k tomu oltáři jako k ohni, který je zahřeje. Možná chtěli zapomenout na válku." - "Možná. Ale válka si vzpomene." Píše se rok 1914. Znepřátelení vojáci proti sobě stojí v zákopech, avšak kouzlo Vánoc na všechny zapůsobí a pro jednou zbraně utichnou.. Téma výborné, zpracování mohlo být mnohem, mnohem lepší! Největší zádrhel vidím v postavách. Příběh se soustředil na ty nezajímavé a zbytečné (úchylný nekrofil Robertson nebo falešní zpěváci v čele s Kruger), když by víc prostoru mohly dostat ty sympatické a charismatické, které do děje něco přinesly (poručík na německé a francouzské straně). Důsledkem je to, že všichni vyzní úplně jalově. Při scénách se zmíněnými přebytečnými postavami jsem se vyloženě nudila, což je škoda, protože námět je dojemný. Válka je zkrátka absurdní, ti nahoře mají spor a tak obyčejní pěšáci musí vraždit někoho, s kým by se za jiných okolností mohli přátelit - zatímco velcí pánové zahřívají žídle..(Mimochodem snad i ta reklama na stejné téma ve mě vyvolala víc emocí.) (04.12.2014)

Rozhodol som sa, že prihodím hviezdičku navyše. Pretože je Štedrý deň, ja musím byť v práci a na odreagovanie si púšťam vojnový film. Asi vám to znie ako masochizmus. Ale dal som na tip jedného užívateľa a tiež som zohľadnil názov, a vyplatilo sa. Niečo tak pozitívne sa snáď ani nemohlo odohrávať na fronte! Francúzski, škótski a nemeckí vojaci tu nachádzajú na Vianoce stratené, resp. zdanlivo vzdialené hodnoty v zmierení sa s "nepriateľom". Zaspievajú si spolu koledy, vykonajú polnočnú omšu a na druhý deň mier pokračuje. Veď prečo by nemal? Títo "protivníci" majú k sebe bližšie ako ich krajania, ktorí oplývajú vlasteneckými rečami len z pohodlia domova a s plným žalúdkom. A nie je to otázka len vzdialenosti. Spája ich väčšia ľudskosť. Nechcú bojovať, ale musia. Prestanú a možno budú potrestaní. Ale aspoň s čistým svedomím. Aspoň trochu čistým, pretože zrejme všetci prelievali krv, no spamätali sa. Aspoň v sviatočnom čase. Čo už tie sviatky pre koho znamenajú, je vedľajšie. Ak by mali mať vždy takýto efekt, nech sa to prisúdi aj kresťanom (aj keď v tomto filme je to zobrazené práve opačne, čo je ďalšie plus). Boli v ich mene vojny, tak môžu byť aj zmierenia. Že je to patetické, naivné, alebo až absurdné? No značne, ale tiež podľa skutočnej udalosti. Čiže skôr vojna je absurdná! Iný deň v roku by som asi hodnotil nižšie. Ale teraz to padlo na úrodnú pôdu (z ktorej rastie vianočný stromček a mäkne srdce:). (24.12.2013)

Mám v poslední době štěstí na laciné agitace, v tomto případě tu máme protiválečnou variantu, kterou bych pracovně nazval Vánoční besídka v zákopech s podtitulem Císařpán je vůl. Viníky téměř každého válečného konfiktu jsou samosebou vždy "ti nahoře" , zatímco my, lid obecný a prostý, pouze plníme rozkazy a umíráme v jejich jménu. Připomíná mi to žalostný bekot ovcí jdoucích na porážku, jen s tím rozdílem, že ovce si jatka nezvolila. Tento příměr je sice velmi zjednodušující, nicméně v případě války se mi opravdu pojem kolektivní vina nejeví jako něco nepatřičného. Nemyslím tím pláč nad rozlitým mlékem, tedy soudy PO skončené bitvě, válce či šarvátce, při nichž se krystalizují charaktery jednotlivců, militarista by řekl zocelují, pacifista kurví, ale jen a jen PŘED onou rozmíškou národů, která je posléze vede na bojiště. Každý vůdce , král či ajatolláh potřebuje totiž tu Miloušovu podporu zespodu, budu-li citovat: " A proto je tak důležitý, ta podpora zespodu, aby my jsme mohli říct: Ne my si to přejem, to lid si to žádá, my s tím souhlasíme, s tím lidem. My plníme jeho vůli, a ne prostě, aby my jsme tam byli sami jak kůl v plotě. " Dokud nebude hlavním světovým volebním heslem, na které voličí uslyší, slovo "RESPEKT" budeme stále těmi ovcemi. Proti pacifistickému vyznění filmu ale nemůžu a ani nechci říct ani popel, odvaha oněch jednotlivců vystoupit alespoň na chvíli ze stáda byla a bude v takových situacích vždy obdivuhodná, jednou možná vystoupíme všichni a "mír závladne nad touto krajinou". Nejdřív ale musíme pobít všechny nepřátele téhle myšlenky, jinak to neumíme. Obezřetné čtyři. (25.03.2015)