Deň po

Už nevím, jaká momentální ztráta soudnosti mě přiměla se na Den poté podívat a jaký záchvat autodestrukce mě u něj udržel do konce. Filmům o jaderných katastrofách se vyhýbám stejně úzkostlivě jako otevřeným kanálům. A tohle je otřesný film. Ne že by v něm dnešní člověk, otupělý denními porcemi hrůzy, kterou mu dodávají média až domů, viděl něco, před čím by musel zavřít oči a přidržet žaludek. Bez ohledu na všechny slabiny a nedostatky je Den poté film, u kterého vás přímo na solar zasáhne balvan pochopení, že jsou věci, které je není hrozné jen zažít, ale i přežít. A poslední scéna „to je můj dům“, vám navíc zaručí, že na to už nezapomenete. (15.11.2019)

Nemohu si pomoci, ale mě se to nelíbilo. Je sice moc hezké, že nám tvůrci dokázali přiblížit celý ten proces jaderné války celkem důvěryhodně, ale to dokáže i leckterý hraný dokument, trvající necelou hodinu. Tohle bylo zdlouhavé, nudné drama, se špatně napsanými postavami a mizerným scénářem. Dalo se to natočit mnohem lépe. 30% (16.08.2013)

Jaderná válka v tomto filmu je taková, jak jste si ji vždycky představovali. Ničí životy lidem napříč celou společností: mladým párům, raketčíků, lékařům, farmářům, otcům, synům, bílým, černým, mužům i ženám. Vlastně i zvířatům. To není samozřejmě ironie a výsměch hrozbě možnosti jaderné války, která je teď snad nižší (ale třebas Indové a Pákistánci se také nemají rádi), ale určité konvenčnosti, s níž je toto téma uchopeno. Věřím, že právě takový scénář, jaký má tento film, by sepsal každý trochu nadanější uživatel databáze, mít k ruce pár odborných poradců. Stvoření schematu: seznámení s postavami --> eskalace konfliktu --> odpálení raket --> jaderný "holocaust" --> dny poté, nevyžaduje mnoho přemýšlení. V něm samém není chyba, ale v jeho zaplnění povětšinou očekávatelnými scénami už ano. Nebýt té hrůzy vepsané do tváře lidí, kteří pozorují odpálené rakety a vědí, že to přijde, nebýt úplného závěru, nebýt snahy držet se fakt, nebýt naznačení rozkladu morálních hodnot (scéna zastřelení kovboje), ty silné *** bych nedal. (17.05.2010)

Noční můra mého dětství, viděno dnes dosti trapné, ale stále aktuální. Jde vlastně o tv film a nízký rozpočet je hodně znát. Skutečnost by byla mnohem horší a to se asi nafilmovat nedá, protože by nebylo co.Nikdo si nedovede představit jak by vypadal den poté přeživších, natož týden,měsíc,rok, 10 let... (12.10.2007)

V tomto typu filmů snad ani nejde o herecké výkony, řemeslné zpracování apod. Spíše se snaží až skoro dokumentárním způsobem varovat před možnými důsledky nukleární války, která byla v osmdesátých letech skutečnou hrozbou. Ať už ve Dni poté, popř. v ještě lepších ( rozuměj otřesnějších ) Vláknech se to autorům povedlo. (22.06.2007)