Deň po

Povedený TV film, který je místy tak realistický až z toho mrazí. Jelikož je film poměrně starý nepřekvapivý nějakými převratnými triky (atomový výbuch je složen převážně z autentických záběrů skutečných výbuchů) ale o to v tomhle filmu opravdu nejde. Film se spíše zaměřuje na postavy a na to co se s nimi děje po výbuchu v důsledku ozáření, (nepočítejte s tím, že všichni hlavní hrdinové přežijí) což je možná i trochu problémem tohoto filmu, jelikož se tím zabírá celá druhá půlka filmu a chvílemi film ztrácí tempo. Nejdříve jsem filmu chtěl dát 3* ale závěrečné obětí mě donutilo hvězdu přidat (kdo viděl, ví o čem mluvím) (02.03.2007)

Kdysi dávno, jako malý kluk, jsem tenhle film viděl a neuvědomoval jsem si o co přesně v něm jde. Po letech jsem ho shlédl znovu a málem si otírám slzy z očí. Srdce se člověku svírá, když si představí, jak strašné by to mohlo být. Neskutečná bolest a nepopsatelná míra hlouposti.. beznaděj a hrůza, kterou by člověk prožíval.. Silně na vás zapůsobí tenhle snímek. I když se do něj zub času zakousl velmi hluboko a některé efekty již postrádají odstrašující hrůzu skutečnosti, zakousne se i tenhle film hluboko do vaší duše. Je to poselství budoucím generacím a zhmotnění událostí, které se snad nikdy nestanou. 85% (06.08.2010)

V tomto typu filmů snad ani nejde o herecké výkony, řemeslné zpracování apod. Spíše se snaží až skoro dokumentárním způsobem varovat před možnými důsledky nukleární války, která byla v osmdesátých letech skutečnou hrozbou. Ať už ve Dni poté, popř. v ještě lepších ( rozuměj otřesnějších ) Vláknech se to autorům povedlo. (22.06.2007)

Po sugestivních a mrazivých anglických Vláknech, je Den poté dalším TV filmem, který zpracovává pohled na jadernou válku, její příčiny, průběh a nedozírné důsledky. Úvodní hodina děje ukazuje životy obyčejných obyvatel, představí nám nikterak zajímavé postavy a obsahově by se tato první část filmu dala přirovnat k nějakému tuctovému, zapadlému televiznímu dramatu, jakých se točí desítky. Až na ten rozdíl, že s postupujícím dějem se začínají čím dál víc formovat rysy blížící se katastrofy, která je na spadnutí. Mnozí jakoby si ani neuvědomovali nebezpečí, které visí ve vzduchu. Samotný výbuch je pak zpracován tak hrozivě, že mě až mrazilo. Musím však říct, že Den poté na mě nezapůsobil tak silně, jako právě Vlákna. Zvláště, co se týká zpracování světa "poté", Vlákna mi přišla mnohem realističtější. Po sledování na mě padla menší depka a emocionálně mě to zcela dostalo. Den poté ve mě zanechal "jen" pocit z kvalitně odvedené práce. Rozhodně stojí za zhlédnutí, záleží na každém, jaký z těchto dvou snímků na něj víc zapůsobí. (12.12.2015)

Film by sa mal volať Deň pretým a deň potom. "Predel" v strede nielen delí film na dve polovice, ale na dve štylisticky aj naratívne rozdielne polovice. Z tej prvej sa inšpiroval určite Greengrass v United 93. Dokumentaristiky ladené zábery z ústredí a armády, správy v rádiu, znejúce ako náhodný podmas v pozadí a žiadne prestrihy na udalosti v Európe. Popravde, takto je to omnoho napínavejšie. No a potom, potom nasleduje peklo. Je jedno, aký vzťah sme si vypracovali k postavám v prvej polovici, Meyer je nekompromisný a ukazuje tváre a telá tak, ako by vyzerali v reáli. Ak niekto oslepne, tak zázračne sa mu zrak nevráti. A niekde v pozadí stále visí otáznik, že keď sme to jednému národu raz spôsobili aj my, či len nebola otázka času, kedy sa to stane aj nám. Nie náhodou je jedna z dôležitých postáv Japonec.. (06.04.2016)