Deň po

Katastrofický film na téma jaderné války mezi USA a SSSR resp. NATO a státy Varšavské smlouvy představuje velmi silné téma. Musím říci, že moje velké očekávání z tohoto filmu se nenaplnilo. Nedočkal jsem se ani věrohodného znázornění války ani precizní ukázky toho, jaký má válka strašný vliv na psychiku lidí. Triky použité při znázornění nukleární katastrofy mi přijdou i na tehdejší dobu slabé. Aby tento nedostatek tvůrci kompenzovali, sáhli dokonce v některých záběrech po autentických záznamech jaderných testů z 50. let prováděných v Pacifiku (nejznámější Castle Bravo) a zamíchali to všechno dohromady. Než takhle špatně, tak raději apokalypsu vůbec nezobrazovat. Ve filmu se objeví i banální chyba, kdy je jedna část pole (blíže kamery) zasažená spadem radioaktivního popela, zatímco druhá není. Než se snažit o výpravný snímek, na který nemám, lepší raději jít cestou zobrazení následků a příběhů postav. Je tu náznak nebo jakýsi pokus jít touto cestou, ale opět bez výsledku. Ač jsem se velmi snažil, nebyl jsem schopen hlavním postavám uvěřit jejich chování. Všechno je to příliš strojené. I jednoduché scény davové paniky jsou až příliš poklidné. Nedovedu si ani představit ten chaos, který by nastal bez větší účasti bezpečnostních složek. I přes všechny neduhy jsem rád, že film na toto téma vzniknul. Domnívám se, že jeden z hlavních důvodů, proč nedošlo k válce mezi USA a SSSR, je právě v existenci jaderných zbraní. Naštěstí i zeleným mozkům došlo, že nukleární válku nelze vyhrát. 40% (27.10.2010)

Odstrašujúci film spred 40 rokov, vtedy si to tak predstavovali, oni boli bližšie Hirošime, než sme my im. Dnes by pri tej sile atómových bômb to vyzeralo asi trocha inak. A asi aj vtedy, mne to prišlo neautentické. Posolstvo fajn, ale efekty slabučké, navyše príbeh dlho v sebe nesie úplne iné linky, než vedenie k apokalypse. Hit pre ľudí tej doby, nadčasovosť sa však už stratila. (08.09.2023)

V tomto typu filmů snad ani nejde o herecké výkony, řemeslné zpracování apod. Spíše se snaží až skoro dokumentárním způsobem varovat před možnými důsledky nukleární války, která byla v osmdesátých letech skutečnou hrozbou. Ať už ve Dni poté, popř. v ještě lepších ( rozuměj otřesnějších ) Vláknech se to autorům povedlo. (22.06.2007)

Noční můra mého dětství, viděno dnes dosti trapné, ale stále aktuální. Jde vlastně o tv film a nízký rozpočet je hodně znát. Skutečnost by byla mnohem horší a to se asi nafilmovat nedá, protože by nebylo co.Nikdo si nedovede představit jak by vypadal den poté přeživších, natož týden,měsíc,rok, 10 let... (12.10.2007)

Stejně jako několik dalších hodnotích, tak i já tady budu trochu porovnávat s filmem Threads (Vlákna). Kdybych neviděl Threads, tak Den poté dostane ode mě určitě 5 hvězdiček. Jenže já jsem jako první viděl Threads a ty jsou prostě o dost lepší. Tady se celá druhá polovina filmu odehraje během několika málo dnů a sledujeme jenom osudy několika postav na poměrně malym území, zatimco Threads nám nabídnou dalších cca 14 let a dozvíme se, co by se tak zhruba odehrávalo v celý Británii. Navíc Threads jsou opravdu drsnější a tady je akorát na konci takovej dovětek ve smyslu, že v případě atomový války by to bylo ještě horší. Tak se akorát ptám, proč to teda nebylo horší i ve filmu. Tady je znát, že to asi nemělo až tak šokovat... Nicméně mezi katastrofickými filmy je Den poté rozhodně extra třída. (27.05.2007)