Deň po

Pôsobivo spracovaný film, predkladajúci divákovi víziu atomového holokaustu na Zemi. Konflikt svetových mocností, ktoré vlastnia jadrový arzenál, môže vypadať presne takto. Ja len dúfam, že si to nikdy neoverím v reálnom živote. Keď začnú vybuchovať atómové bomby je koniec všetkému. A pre tých čo prežijú bude "deň potom" len beznádejným peklom. To je posolstvo tohto film. Peace! **** (11.02.2008)

Dost možná to tak jednou dopadne, protože lidstvo je nenapravitelné a nepoučitelné a můžeme použít slova, která ve filmu zazní, avšak v opačném slovosledu - lidé nejsou blázni, ale šílenci. Den poté je dost depresivním snímkem, sugestivní ukázkou blížící se jaderné války a jejích destruktivních následků. Mě osobně tento počin zaujal více než Vlákna, která se mi tenkrát jevila zdlouhavě. Podobných filmů by mohlo být i více. (08.12.2014)

hrozivé vízie o tom ako to bude vyzerať po tom. Troška mi vadili tie technické veci, nezdá sa mi aby tridsať mil od epicentra spadla po desiatich dňoch radiácia z 50 na "prijateľných" 5 radonov, tak isto doktorove zázračne prežitie v aute po výbuchu atomky na dohľad.. no čo už , o voľačom to už predsa len byť muselo. :) V čase vzniku film musel mať určite veľký ohlas ešte aj teraz po viac ako 30 rokoch je to pozerateľné. (27.01.2016)

Chcete vědět, jak by to vypadalo, kdyby kluci v oválné pracovně Bílého domu (nebo jeho podzemní alternativě) zmáčkli červený knoflík a odpálili pár atomových bomb na Rusko nebo jinou, která jim není sympatická? Tady o tom máte film, jak vy vesničané a měšťané dopadli se svými životy v zemi, která dostala pár zásahů od svých nepřátel, které neuvidíte ( o těch si každá země musí natočit film vlastní, stejně jako to udělala Anglie...), ale zpustošení američané vám budou stačit. Stačí pár raket a z největšího giganta světové ekonomiky, průmyslu apod. se stane poušť plná polomrtvých lidí, kteří hodně rychle zapomenou na lásku ke své vlasti. Kdo by také miloval zničená pouštní území plná radiace... Ryze Americký pohled na ameriku pod útokem. Nejde o tak naturalistickou a upřímnou "výpověď" (spíše vizi) jako v případě anglických Vláken, ale přesto je to působivé a nepříjemné na pohled. Bohužel málo kdo tyto filmy viděl a ví o nich, což vede až k tupému následování a některým prohlášení lidí "hoďte na ně atomovku a je pokoj". Tyhle filmy by měl vidět každý, i když na ně většina nemá žaludek a druhá půlka by se raději dívala na fotbal nebo na soutěž v pojídání hotdogů... (04.10.2008)

Den poté byl jednou z největších událostí v americké televizi. Málokdy se na obrazovkách objeví tak nekompromisně intenzivní televizní film, který by vyděsil tolik diváků. Podíl na tom má ale částečně i to, jakým způsobem byl film tehdy v televizi prezentován. Již několik měsíců před vysíláním připravovala televize diváky na to, že uvidí něco zásadního. Film po scéně jaderného útoku neobsahoval žádné reklamy, po jeho vysílání ho doprovázely diskuze o tom, co diváci právě viděli, a vedle toho televize zřídila horké linky s připravenými poradci. Podstatně sugestivnější zážitek o jaderné hrozbě je nicméně o rok novější britský kvazidokumentární televizní film Threads. (16.07.2003)