Toy Story - Boj hračiek

Již nějaké to desetiletí si neberu žádnou hračku do postýlky na spinkání, takže patrně nejsem cílovým divákem tohoto snímku, ale přesto musím po jeho zhlédnutí vyzvat své přátele, aby mi letos pod stromeček nedávali nová auta, klíče od luxusních vil, pernamentky do bordelu ani výlety do kosmu - já chci Buzze Rakeťáka. (10.12.2011)

Jednička kultovního Toy Story mne nebavila poprvé (2015), nebavila mne ani podruhé a nebavila mne ani teď potřetí, když jsem si ji pustil znovu po celé sérii... Za mne je to výjimka potvrzující pravidlo, že čím méně postav, tím lépe. Co mne bavilo na dalších dílech, bylo větší zapojení "okrajových" hraček, jako Hamm, Rex, Mr. Potato Head nebo Slinky. Jednička je hodně koncentrovaná na ústřední duo Woody - Buzz, což je pro mne prostě málo. Takže dvojku a trojku někdy zase rád, ale jedničku ne... 60% (29.11.2020)

(1001) Nevím, no. Když jsem film viděla jako dítě, tak mě vůbec nebavil, a teď jako dospělému mi přijde, že Příběh hraček ani není moc dělaný pro děti, spíš pro dospělé posedlé nostalgií, což nejsem, takže mě to taky nebaví. Takže jsou to ve výsledku dvě dobré Buzzovy hlášky a potom čekání na nevyhnutelný happy end. (30.12.2018)

Kultovní animák, který položil základ třetímu rozměru na poli celovečeráků. Ani mi nějak nepřišlo, že je Toy Story už 15 let starý, protože jsou animáky s horší animací i v současnosti. Film nepostrádá akci, dobrodružství, humor ani romantiku - skoro jako výčet k hranému filmu a to je o to lepší, že jde o animák. No nejvíce mě pobavil věčně frustrovaný (předchůdce Scrata) dinosaurus Rex. Během optimální délky stopáže filmu jsem se vůbec nenudil a to je pro mě důležité. Zkrátka první celovečerní animák, který má sem tam nějakou mouchu, což však vyváží vynikající hudba, ale prostě i tak si ode mě těch 5* zaslouží. (29.08.2010)

Pokud bych měl vybrat jeden jediný film mého dětství, neváhal bych ani vteřinu. Průkopník mezi animáky má takové herecké obsazení, že zbylé pixarovky (a nepixarovky už tuplem) jen blednou závistí. Woody i Buzz měli společně jít po červeném koberci pro Oscara jak za nejlepší film, tak za herecké výkony. O vedlejších rolích pana Brambůrka a Rexe se ani nemusím zmiňovat, to je ostuda filmové akademie. Třeba to jednou dostanou za zásluhy. Jasně, že animace je už teď daleko dál, a ano, písnička je trošku přeslazená (a mimochodem, Pavel Bobek to v češtině rozjel možná ještě lépe) a konec možná lehce přepísklej, ale mě je to naprosto ukradené. I po šesté mě Buzz ublikal k smrti a počítám, že to nebylo naposledy. Právě se chystá třetí díl a tak doufám, že se udrží lidskost a citovost všech hraček a ne, že se dočkáme příliš akce na úkor Brambůrkových hlášek a Rexových vtipů. Možná jsem přecitlivělej a nebo patřím do školky, ale po tomhle filmu mám chuť se vrátit do doby, kdy mě štvalo, že Andy má Woodyho a já tisíce plyšových psů. Král mezi animáky, (South Park nepočítám, ten patří jinam). Potřást rukou si s ním mohou snad jen Příšerky, která se téhle nádheře hodně blížila. Vzhůru do nekonečna a ještě dál! (13.01.2008)