Plynové lampy

Na Gaslightu se zub času projevil neskutečným způsobem. Atmosféra je sice ukrutně Hitchcockovoská a někdy dokonce i brilantnější, ale nesmírně přehrávající Bergmanová a nesympatické vedlejší postavy kazí celkový dojem velkou měrou. Charles Boyer mi lezl na nervy možná ještě víc, než Ingrid, ke které si stále nemůžu najít cestu. Příběh je průhledný jak igelit, do kterého si balím svačinu. Od naprostého začátku je jasné, kdo kde s kým a jak to dopadne. Celé to zachraňuje Joseph Cotten, u kterého jsem v žádném filmu neviděl špatný výkon, hraje výborně, avšak na scéně se objevuje zřídka. (04.03.2009)

Křehká Paula se po násilné smrti své tety, slavné operní pěvkyně, uchýlí do Itálie. Dochází na hodiny zpěvu, snaží se zdokonalit a navázat na tetin odkaz. Tady se blíže seznámí s korepetitorem Gregorym a po krátkém vztahu důvěřivě přijímá jeho nabídku k sňatku. Štěstím opojená Paula odsouhlasí Gregoryho návrh vrátit se do Londýna. Novomanželé se postupně zabydlují v domě, tetiny věci a nábytek Gregory přesune na půdu a vše nechá nově zařídit. Přesto se Paula dobře necítí, v domě se dějí nevysvětlitelné věci, ztrácejí se různé předměty, plamínky v plynových lampách zhasínají a tísnivá atmosféra na ni bolestně doléhá. Krutá hra na kočku a myš začíná… (03.05.2016)

Dlho som premyslal nad hodnotenim a vobec nad vsetkymi tymi noirovkami, ktore som videl hlavne v rokoch 2008 a 2009 a nakoniec som sa predsa len rozhodol navysit hodnotenie aspon na 4 hviezdicky, pretoze aj napriek tomu, ze som moc nadseny nebol, ma tento film svoje caro hlavne na tie roky a divat sa na herecke vykony psychopata Charlesa Boyera a labilnej Ingrid Bergmanovej predsa len stalo za to vidiet. Ked si predstavim, ze som videl aj omnoho slabsie filmy zo styridsiatych rokov, ktorym som mozno vtedy tiez dal z urciteho respektu 4 hviezdicky, tak nemozem dat tomuto len 3. Taktiez atmosfera bola zaujimava a temna, hlavne v noci pri nocnych lampach v londynskych uliciach v tme a v hmle. Len som cakal, kedy odniekial vyskoci z tiena znamy vrah Jack rozparovac, no ten sa tam sice neukazal, ale uplne mi postacila postava tajomneho a chladneho Gregoryho Antona. Nakoniec herec, ktory ho stvarnil bol nominovany na Oscara za hlavnu ulohu, avsak sosku mu vtedy vyfukol Bing Crosby za komedialnu dramu FARAR U SVATEHO DOMINIKA (1944). Vacsie stastie uz mala Ingrid Bergman za hlavnu ulohu, ktora si svojho Oscara pravom zasluzila, avsak v kategorii najlepsi film, v ktorom sa ocitli aj Plynove lampy zvitazila uz spominana drama FARAR U SVATEHO DOMINIKA. Priznam sa, ze ma trochu rozculovali tie schovavacky a rozne hry na to, kto je a nie je blazon, pretoze keby som bol na mieste Pauly Alquist, tak by som tomu Gregorymu taku vrazil, ze by mu stena dala druhu :-) V podstate som vdacny uzivatelke Madison, ze som tento film videl, pretoze mi ho odporucila a nakoniec sme si ho pozreli spolu a takto ma o nieco viac bavil. A este mala poznamka: cely film som premyslal nad tym, odkial mi bola znama ta sluzka menom Nancy, ked som sa jej dival do oci a az neskor som zistil, ze je to ta Angela Lansbury, ktora si zahrala v znamom seriali TO JE VRAZDA, NAPISALA (1984). __________ Charles Boyer - (Gregory Anton) +++ Ingrid Bergman - (Paula Alquist) +++ Joseph Cotten - (Brian Cameron) +++ Dame May Whitty - (Pani Thwaitesová) +++ Angela Lansbury - (Nancy) +++ Barbara Everest - (Elizabeth) +++ Emil Rameau - (Maestro Guardi) +++ Edmund Breon - (Generál Huddleston) +++ Terry Moore - (Paula Alquist - 14 ročná) +++ Produkcia: Arthur Hornblow Jr. +++ (17.09.2012)

Ćo sa týka atmosféry, jeden z najlepších filmov, čo som kedy videl. Pomerne jednoduchý a predvídateľný príbeh je v tomto prípade skôr výhodou, aby si divák túto úžasnú ponurú atmosféru vychutnal. Akýkoľvek iný prekvapujúci záver alebo scenaristické klučky by mu iba ublížili. A nič iné ako happy end sa nedá akceptovať, pokiaľ fandíte krásnej Ingrid Bergman. Dnes by sme takýto triler nazvali typicky hitchcockovský, ak by sme nevedeli, že ho natočil George Cukor. Videl som v desiatich rokoch a repete som si dal o 20 rokov neskôr. Na tretí krát som obdivoval precíznu kameru, tento film by mohol byť príkladom, ako postupovať pri oživovaní divadelných hier do filmovej podoby. (27.07.2009)

Vypočítavé pohledy a lživá obvinění Charlese Boyera rozkládající příčetnost Ingrid Bergmanové na bezmocné kousíčky jsou největší devizou Plynových lamp. Konstantní psychický nátlak na ženskou hrdinku je do filmu převeden vykreslením zprvu bezvýznamných drobností každodenního života, které se postupně rozvinou v cílevědomou cestu do světa šílenství. Kdybych sestavoval žebříček největších (promiňte mi to označení) hajzlů filmového plátna, tenhle by byl hodně blízko první příčce. (16.01.2013)