Hotel Rwanda

Mimořádný film, u kterého se nejde nedivit, nevztekat, neplakat. V kontrastu s tím, co se odvíjí před očima, by měl každý přehodnotit svůj "trpký" osud, na který si stěžuje. Velmi si na tomhle filmu cením toho, že nebyly ve snaze tlačit na pilu a divákovo srdce, použity hektolitry krve a detaily zabíjení. Méně je více a tak prostá a jednoduchá faktická forma zafungovala vstříc emocím víc než pasení se na masových popravách. (08.07.2005)

Film ze stejného rodu jako Joffého Killing Fileds. Vypjaté, emotivní, bezprostřední a přitom nijak vydírající a drastickými proprietami vynikající drama. Najdeme shodné prvky i na rovině motivické, např. první kontakt se skutečnou brutalitou genocidy na tutsijském obyvatelstvu sledujeme skrze zprostředkující plochu televizní obrazovky. Dojem všudypřítomné brutality a beznaděje jen umocňuje ohraničený prostor hotelu a občasné dravé vpády okolních hrůz do něj. Terry George rytmizuje svůj film jako střídání tichých konverzačních poloh a neuvěřitelně vypjatých sekvencí, které jsou plné zoufalství a na kost odrané existenciální starosti. Ústřední postava Dona Cheadla která projde vývojem od ustaraného manažera, jemuž je práce vše, až po člověka, který pro zachování existence své i svých bližních udělá cokoli, se sice odehrává jaksi v druhém plánu, ale je podstatným zcivilněním drásajících pasáží jedné z nejhorších genocid 20. století. A západní svět se svojí pasivitou působí neméně hyenicky a trapně než ve dvacet let starém Jaffého snímku. Historie opakuje strašlivé kruhy. (03.10.2007)

Hotel Rwanda spolu s "Někdy v dubnu" patří k tomu lepšímu co se natočilo o masakru ve Rwandě, který podle mě zbytečně autoři znásilňují do posledního příběhu, který nebyl zfilmován. Oba tyto filmu podle mě řekli dost o masakru. Zajímalo by mě nakolik je tato "rekonstrukce" věrohodná, protože by to nebylo poprvé ani naposledy co si autoři lehce změnili pár drobností, které někdy změní celou myšlenku filmu. Jinak jde o kvalitní film o genocidě, o které se většina obyvatelstva země dověděla až díky tomuto filmu... (03.02.2007)

Film se zabývá vyhrocenou situací ve Rwandě roku 1994, kdy na sebe střety mezi příslušníky Hutu a Tutsi vzaly podobu gigantických jatek. Výsledkem bylo 800 000 mrtvých lidí. Zářivým středobodem lidskosti se stal hotelový manager Paul Rusesabagina, který ukryl ve svém hotelu řadu vyděšených lidí. Čelíc ignoraci západního světa a nucen uplácet policii za poslední zbytky ochrany, kterou už záštita OSN neposkytuje, dokázal zachránit 1268 životů. Bezmála dvě hodiny dokáže Hotel Rwanda tlačit na divákovo podvědomí, aniž by si vybíral vrcholy a propady. Příběh je snímán energicky a naturalisticky, přestože krvavé a konfliktní scény nechává na pozadí. Nervy tečou. Smrt a ztráta blízkých visí ve vzduchu až do samého konce, situace se přelévá z jednoho emotivně strhujícího momentu do druhého ("Slib mi, že skočíš", Paulova rodina mířící v nákladním voze přímo do chřtánu Hutuů, těla na silnici, Paul hroutící se při pohledu na krev na svém oblečení...). Don Cheadle je v hlavní roli fantastický, dobré výkony podávají i všichni ostatní. Pokud mám vybrat jediný moment, který nejlépe prezentuje celý film a zanechává pocit nezapomenutelna, je jím jednoznačně scéna, kdy Paul přijímá dav uprchlíků do svého hotelu - zahraniční šťastlivci odjíždějí v autobusech, nebe brečí vodu a přímočarý útok na emoce umocňují dětské chorály písně Million Voices. To je chvíle, která jednoznačně převyšuje filmový rámec a ve své přízračnosti nechává všechno ostatní daleko za sebou... (14.06.2008)

,,BUĎTE BDĚLÍ, SLEDUJTE SVÝ SOUSEDY“....... /// Ve Rwandském Kigali sílí napětí. Mírová dohoda, mise UNAMIR... to všechno znáte z dokumentů. Tenhle film neřeší plukovníka Dellaireho, dobrodružné duše si taktéž neužijou mnoho sekání mačetou (trochu samozřejmě ano, ale...). O krutosti, násilí, nenávisti a šílenství se hodně mluví, a jen občas je třeba ,,mě“ přesvědčit. Tahle rekonstrukce událostí (včetně onoho rozhovoru, jestli už to je či není genocida) je zaměřená na statečnost a sílu jednotlivce. Příběh o dobrém člověku, Paulovi Rusesabagina, ve kterém s přibývajícím časem neustále přituhuje a je silnej právě ve svý lidskosti. Myslíte, že se to nemůže vrátit? No a co, ať se ten bezcennej póvl.... mámo podej mi další řízek.... ,,...ABY POSLALI POMOC, TAK V NICH MUSÍME PROBUDIT STUD“. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Chystám se do hotelu ,,des Mille Collines“. 2.) Sousedi na mě řvali, že mám pokácet vysoký stromy. 3.) Zjistím, že hopsání autem po Rwandský silnici není důvodem ke zpěvu do rytmu. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ *** (04.12.2011)