Réžia:
Terry GeorgeKamera:
Robert FraisseHrajú:
Don Cheadle, Sophie Okonedo, Nick Nolte, Hakeem Kae-Kazim, Mothusi Magano, Joaquin Phoenix, Cara Seymour, Jean Reno, David O'Hara, Tony Kgoroge, Fana Mokoena (viac)Obsahy(1)
Píše se rok 1993, ve Rwandě vypukla kmenová válka mezi Hutu a Tutsii. Celý svět v čele s OSN fatálně selhal a nyní jen prostřednictvím médií bezmocně přihlíží jednomu z nejmasovějších a nejkrutějších pogromů od konce 2. světové války. Paul Rusesabagina je managerem hotelu, který za normálních okolností slouží diplomatické smetánce a bohatým cizincům. Bez váhání otevře brány luxusního resortu bezbranným uprchlíkům. Těch se tam až do konce konfliktu postupně tísní 1268. Jeden muž tak zmohl tisíckrát víc, než tisíce vojáků mírových vojsk. Konflikt si za pouhé 3 měsíce trvání vyžádal skoro milion lidských životů. (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (1)
Recenzie (853)
Celosvětově divácky úspěšný film. Angažovaný, ale nikoliv příjemný snímek o kmenové vražedné genocidě v devadesátých letech ve Rwandě na příběhu jednoho černošského hotelového manažera a jeho rodiny. Tématem, zpracováním i filmovou kvalitou dost připomíná podobné "krvavé" filmy z afrického kontinentu poslední doby, např. Poslední skotský král (2006) - brutální diktatura a genocida v Ugandě, nebo Krvavý diamant (2006) z občanské války v Siera Leone. Trailer: http://www.csfd.cz/film/182289-hotel-rwanda/videa/ ()
Film se zabývá vyhrocenou situací ve Rwandě roku 1994, kdy na sebe střety mezi příslušníky Hutu a Tutsi vzaly podobu gigantických jatek. Výsledkem bylo 800 000 mrtvých lidí. Zářivým středobodem lidskosti se stal hotelový manager Paul Rusesabagina, který ukryl ve svém hotelu řadu vyděšených lidí. Čelíc ignoraci západního světa a nucen uplácet policii za poslední zbytky ochrany, kterou už záštita OSN neposkytuje, dokázal zachránit 1268 životů. Bezmála dvě hodiny dokáže Hotel Rwanda tlačit na divákovo podvědomí, aniž by si vybíral vrcholy a propady. Příběh je snímán energicky a naturalisticky, přestože krvavé a konfliktní scény nechává na pozadí. Nervy tečou. Smrt a ztráta blízkých visí ve vzduchu až do samého konce, situace se přelévá z jednoho emotivně strhujícího momentu do druhého ("Slib mi, že skočíš", Paulova rodina mířící v nákladním voze přímo do chřtánu Hutuů, těla na silnici, Paul hroutící se při pohledu na krev na svém oblečení...). Don Cheadle je v hlavní roli fantastický, dobré výkony podávají i všichni ostatní. Pokud mám vybrat jediný moment, který nejlépe prezentuje celý film a zanechává pocit nezapomenutelna, je jím jednoznačně scéna, kdy Paul přijímá dav uprchlíků do svého hotelu - zahraniční šťastlivci odjíždějí v autobusech, nebe brečí vodu a přímočarý útok na emoce umocňují dětské chorály písně Million Voices. To je chvíle, která jednoznačně převyšuje filmový rámec a ve své přízračnosti nechává všechno ostatní daleko za sebou... ()
Velmi věrohodným způsobem zobrazená genocida mezi dvěma Rwandskými kmeny, Hutu a Tutsi, kteří se vlastně bez jakéhokoliv logického důvodu nesnášejí. Při drsných scénách po vyvraždění tuhne krev v žilách a nezbývá než se vcítit do situace hutu Paula a jeho tutské ženy Tatiany, jimž jejich "smíšené" manželství a hrůzy kolem způsobí obrovské utrpení. Víc než na občanskou válku ale film upozorňuje spíš na fakt, že celému "civilizovanému" západnímu světu bylo v podstatě fuk, co se tehdy ve Rwandě dělo, mírové jednotky OSN se svými 300 vyslanci bez pravomoci střílet nemohli v podstatě nic dělat a zbytek světa se při prvních známkách násilí stáhl ze země. Novináři si myslí, že "perfektní" záběry masakru západí svět vyburcují k akci, jenže pravdu měl plukovník OSN, jehož slova o tom, že pro ně nejsou ani negři, jen afričani, tak kdo by se snažil je zachránit, to vystihla naprosto přesně. Smutné. Film všechny tyto události zobrazil velmi věrohodně, přestože vlastně nikde explicitně neukázal přímo vyvražďování, některé záběry a událost jsou snad ještě horší. Don Cheadle a Sophie Okonedo navíc excelují ve svých rolích, také díky nim je všechno tak uvěřitelné a nutí vás prožívat veškeré události, strach, beznaděj, ale i lásku spolu s nimi. ()
Velmi dobře natočené, téměř dokumentární drama o největším masakru několika posledních desetiletí.Člověk se diví, jak se mohlo něco takového stát v civilizovaném světě konce 20. století za lhostejného přihlížení zbytku světa. Film je velice působivý a nechává za sebou i Schindlerův seznam, ke kterému je (neprávem, jde o úplně něco jiného) často přirovnáván. Štvavá "hlášení rwandského rozhlasu" by za jiných okolností byla docela legrační, kdybyste si neuvědomovali, že nejspíše skutečně takto vypadala. Herecké obsazení vesměs neznámé, což je jen dobře, protože se tím umocňuje pocit autenticity. ()
.... „Neměj strach“ tak tahle uklidňující slova jsou vyřčena někde na začátku ..... téhle hrůzy. A potom už je jenom ten STRACH! Strach obyčejných lidí. Strach stojící proti revolučnímu nadšení, strach proti fanatismu, proti lhostejnosti světa, proti vraždění, rabování, nenávisti. Strach a beznaděj.. a člověk, který dokázal zachovat zdání normálnosti v šíleném světě pro víc než tisícovku lidí. ()
Galéria (61)
Zaujímavosti (26)
- Plukovník Oliver (Nick Nolte) je vytvořen podle skutečného poručíka Roméa Dallaira, který během genocidy ve Rwandě zasahoval. Na festivalu v Sundance získal Cenu publika dokument Shake Hands with the Devil: The Journey of Roméo Dallaire (2004), natočený režisérem Peterem Raymontem. Navzdory tomu je Oliver jedinou fiktivní postavou ve filmu. (imro)
- Podle Dona Cheadla (Paul Rusesabagina) je genocida o to strašlivější, že by k ní vlastně mohlo dojít ve kterékoli zemi či oblasti: "Podívejte se třeba na fotbalový zápas, kde to vře mezi fanoušky dvou týmů. Stačí, aby se toho davu chopil někdo schopný a charizmatický, kdo s tou agresivitou umí pracovat, a máte z toho tragédii, ani nevíte jako. Představte si to ve větším měřítku a opravdu se to může stát kdekoli." (NIRO)
- Herec Don Cheadle vzpomínal na dojem, jaký v něm vyvolal skutečný Paul Rusesabagina: "Nejdřív se vám zdá, že je takový odtažitý a seriózní, ale to je jen tím, že je vždycky pečlivě upravený, v saku a kravatě, a působí dojmem, že pečlivě váží každé slovo, jenže za chvíli vám dojde, že je to tím, že si to sám musí překládat. Když ho slyšíte mluvit rodným jazykem nebo francouzsky, je to jako smršť, protože je v pohodě a nemusí o tom přemýšlet. Jdete s ním na večeři, a vidíte, s jakou chutí jí, pije a žertuje. Hrozně rád vypráví vtipy a baví se. Nečekal jsem, že bude takový. Čekal jsem, že třeba bude vážný a uzavřený v nějaké ulitě, ale on je naopak extrovert, který strašně miluje život. Dává to smysl, už proto, že má prostě radost, že přežil." (NIRO)
Reklama