Hotel Rwanda

Silný a dojímavý film, ktorý na rozdiel od iných sa vás nesnaží upútať nezmyselnými efektami a zbytočne čo najkrvavejšími zábermi, lebo len s toho mála čo uvidíme je jasné, že sa tam diali strašné veci. Je to film hlavne založený na kvalitných hereckých výkonoch, čiže nič pre milovníkov sračiek typu Taxi,taxi a pod... Zaujímavé ako USA, ktoré pchá nos snáď do každého konfliktu vo svete, a nielen oni, stiahli chvost a nechali vyvraždiť 1 milion ľudí... Zaslúžená nominácia na oscara pre D.Cheadla.80%. (10.02.2009)

Film se zabývá vyhrocenou situací ve Rwandě roku 1994, kdy na sebe střety mezi příslušníky Hutu a Tutsi vzaly podobu gigantických jatek. Výsledkem bylo 800 000 mrtvých lidí. Zářivým středobodem lidskosti se stal hotelový manager Paul Rusesabagina, který ukryl ve svém hotelu řadu vyděšených lidí. Čelíc ignoraci západního světa a nucen uplácet policii za poslední zbytky ochrany, kterou už záštita OSN neposkytuje, dokázal zachránit 1268 životů. Bezmála dvě hodiny dokáže Hotel Rwanda tlačit na divákovo podvědomí, aniž by si vybíral vrcholy a propady. Příběh je snímán energicky a naturalisticky, přestože krvavé a konfliktní scény nechává na pozadí. Nervy tečou. Smrt a ztráta blízkých visí ve vzduchu až do samého konce, situace se přelévá z jednoho emotivně strhujícího momentu do druhého ("Slib mi, že skočíš", Paulova rodina mířící v nákladním voze přímo do chřtánu Hutuů, těla na silnici, Paul hroutící se při pohledu na krev na svém oblečení...). Don Cheadle je v hlavní roli fantastický, dobré výkony podávají i všichni ostatní. Pokud mám vybrat jediný moment, který nejlépe prezentuje celý film a zanechává pocit nezapomenutelna, je jím jednoznačně scéna, kdy Paul přijímá dav uprchlíků do svého hotelu - zahraniční šťastlivci odjíždějí v autobusech, nebe brečí vodu a přímočarý útok na emoce umocňují dětské chorály písně Million Voices. To je chvíle, která jednoznačně převyšuje filmový rámec a ve své přízračnosti nechává všechno ostatní daleko za sebou... (14.06.2008)

Hotel Rwanda je dokonalý lék na deprese. Pokud si říkáte, že hůř už nemůže být a rozhodnete se na tenhle film kouknout, bude to pro vás jako rána přímo mezi oči. Celý film vám bude z dění na plátně ješte mizerněji, skoro celý snímek probrečíte, ale pár minut po odchodu z kina vám dojde, jak ubohé jsou vaše problémy, pocity i myšlenky na sebevraždu. Vždyť ti lidé bojovali o holý život v těch nejšílenějších podmínkách. Jedna emocionálně vypjatá scéna střídá druhou a tvůrci ani na chvíli nezneužijí tématu, které přímo vybízí k sentimentalitě a přehnanému moralizovaní. Spolu se skvělými herci balancují na hraně, avšak nikdy tu pomyslnou hranici mezi syrovou zprávou o nejmasovější genocidě novodobých dějin a hraním na divákovy city nepřekročí. Strhující a zároveň nepříjemné dílo, které těžko nechá někoho chladným. (22.04.2005)

Jedno je třeba udělat hned na začátku, smeknout před tvůrci za to, že se dokázali chopit pro Ameriku ničím nezajímavého tématu a natočit o tom film. Tvrdou pěst rwandské genocidy si však režisér Terry George nechal pouze jako kulisu pro příběh jednoho člověka, který dokázal téměř nemožné. Kdybych měl Paula Rusesabagina k někomu přirovnat, tak by to byl jednoznačně Oskar Schindler. Pomocí diplomatických rozhovorů a všemocné síly peněz se jim podařilo jedno a to samé. Rusesabagin je zde vylíčen jako muž, který se hrdinou ani stát nechce, cena lidského života je však pro něj nevyčíslitelná a jeho konání tedy musí každý divák záhy pochopit. Navíc je jeho charakter a lidskost dokonale vykreslena díky famóznímu hereckému partu Dona Cheadlea. Ano, nebýt slepého Raye, Jamieho Foxxe, měl by Cheadle oscarové ocenění jisté. A když jsem u herců byl by hřích nezmínit vynikajícího Nicka Nolteho a Joaquina Phoenixe, kteří se svých malých, ale důležitých rolí zhostili velmi dobře, zvláště Phoenixův plnovous je značně matoucí. Jenomže přesně tak jako má Hotel Rwanda mnoho kladů, má i mnoho záporů, z nichž největší je nevyrovnanost vyprávění. Režisér se snaží kombinovat „akční“ scény, ve kterých milice vraždí bezbranné se scénami dojetí a těžkého rozhodování, velmi decentně, což má za následek jejich diametrální odlišnost a občas jsem si připadal, jako bych současně sledoval dva filmy, které navíc silně odbíhají od původního tématu vyprávění. Ale ani o „akci“ ani o dojmutí nejde. Jde o to, jakou cenu má jeden lidský život a kolik síly je pro něj člověk ochotný obětovat. A tomhle Hotel Rwanda vypráví skvěle. Po čtyřech letech, kdy „došel“ Černý jestřáb sestřelen od Ridleyho Scotta přichází z Afriky další velmi syrová a tvrdá „pohlednice“. (09.07.2005)

Velmi věrohodným způsobem zobrazená genocida mezi dvěma Rwandskými kmeny, Hutu a Tutsi, kteří se vlastně bez jakéhokoliv logického důvodu nesnášejí. Při drsných scénách po vyvraždění tuhne krev v žilách a nezbývá než se vcítit do situace hutu Paula a jeho tutské ženy Tatiany, jimž jejich "smíšené" manželství a hrůzy kolem způsobí obrovské utrpení. Víc než na občanskou válku ale film upozorňuje spíš na fakt, že celému "civilizovanému" západnímu světu bylo v podstatě fuk, co se tehdy ve Rwandě dělo, mírové jednotky OSN se svými 300 vyslanci bez pravomoci střílet nemohli v podstatě nic dělat a zbytek světa se při prvních známkách násilí stáhl ze země. Novináři si myslí, že "perfektní" záběry masakru západí svět vyburcují k akci, jenže pravdu měl plukovník OSN, jehož slova o tom, že pro ně nejsou ani negři, jen afričani, tak kdo by se snažil je zachránit, to vystihla naprosto přesně. Smutné. Film všechny tyto události zobrazil velmi věrohodně, přestože vlastně nikde explicitně neukázal přímo vyvražďování, některé záběry a událost jsou snad ještě horší. Don Cheadle a Sophie Okonedo navíc excelují ve svých rolích, také díky nim je všechno tak uvěřitelné a nutí vás prožívat veškeré události, strach, beznaděj, ale i lásku spolu s nimi. (27.10.2008)