Mária Antoinetta

Po děsivě nudném ZTRACENO V PŘEKLADU jsem se k MARII ANTOINETTĚ musel dokopat, na čemž měla zásluhu hlavně moje přítelkyně. I když se film zabývá stejnými tématy (osamělost, odcizení) a je natočen stejně odtažitým a vláčným stylem, tentokrát jsem se mírně bavil a ani mě moc nenaštvalo, když se po dvou hodinách čekání až se to konečně rozjede, nic nerozjelo. Velký podíl na mém hodnocení má dobře zvolená moderní hudba. (26.07.2007)

Když jsem slyšel, že se bude natáčet film o Marii Antoinettě, řekl jsem si, že to bude zajímavé. Když jsem se dozvěděl, kdo jí bude hrát, znervózněl jsem. Je to sice pěkná holka, ale do takovéto role? Poté jsem se dozvěděl, kdo to bude režírovat a oddechl jsem si. Sofii Coppola opět skvěle odvedla svou práci a já tak Kirsten Dunst stavím na jakýsi pomyslný vyšší stupeň, co se jí jako herečky týče. U tohohle filmu mi vadila jen jedna věc: Ta moderní hudba. V některých místech byla vybraná velice dobře ale v jiných.. no každopádně stojí za vidění.. (01.02.2008)

Jen co DVD s Marií Antoinettou vychladlo a já vstal z křesla, hned jsem se automaticky aristokratickým krokem vydal na pouť za láhví průzračného vína, které jsem hodlal zkonzumovat se všemi vznešenými manýrami kolem a úplně jsem okolo sebe v obýváků slyšel to všudypřítomné a všekomentující štěbetání dvorního osazenstva a jindy usedlá výbava pokoje se přede mnou zničehonic vybarvovala do sladkých krémových odstínů bujíce do rokokní přezdobenosti. _____Sofie Coppola natočila film, který neptřebuje mnoho výrazových prostředků ani (p)opisné dialogy k vyjádřil všech myšlenek a témat v něm ukrytých. Netřeba jí ani střídavého poukazování na "dobré" a "špatné" vlastnosti lidem popravené královny k podchycení abivalentnosti její osobnosti - takové věci se tady hážou za hlavou a snímek spolu se samotnou Marií klouže bo bezstarostné vlně. ___ Ne, Marie Antoinetta skutečně není komplexním pohledem na osobnost z historie ani roztomile načančanou studnicí moudrosti - je to snímek převážně pocitový, svou stylizací a neustálým opakovaní obdobných situací a protokolních rituálů přenášející na diváka dojmy a citové rozpoložení jeho hrdinky. ___Je to vlastně opravdu bezobsažné, ale přitom nesmírně podnětné, čehož si vážím víc, než v mnohých filmech pozorované tvůrčí "užvaněnosti", která často k ničemu nevede.___P.S: Přečtěte si ještě komentář od Rovera. (24.01.2009)

Skvělé! Marie Antoinetta je takový sladký, růžový Amadeus, dalo by se říci. Film mě dostal hlavně svojí hravostí, Kirsten Dunst, senzačním soundtrackem, díky němuž slyšíme klasické skladby i rockové písně, stovkami nádherných kostýmů a řadou výborných herců ve vedlejších rolích (vyzdvihnout si zaslouží hlavně Danny Huston a Steve Coogan). Velké překvapení. (24.07.2010)

Mně se to celkem líbilo. Nevím, jestli se mi chce tento snímek srovnávat s Lost in translation (u obou filmů je sice stejná režisérka, určité téma samoty, ale přece jenom, tohle je historiký přepis, můžu-li to tak nazvat). Nevím, jestli se mi tam ta hudba spíše líbila (ve smyslu hodila), nebo ne, ale rozhodně film příjemně oživila. Ten menší počet dialogů mi nevadil, byl to asi záměr režisérky, aby se člověk snažil více porozumět pocitům jednotlivých účastníků, vcítit (vžít) se do nich (samozřejmě hlavně do pocitů hlavní představitelky). No, že tam není samotná poprava mi nevadí, myslím si, že ten konec byl udělaný dobře (prostě se naposled podívala na místo, které měla ráda, kde toho hodně prožila, vnitřně se s ním rozloučila a smířila se s faktem, že se sem už nikdy nevrátí). Hodnotím 4*, zajímavé zpracování. (22.03.2008)