Mária Antoinetta

Sofia Coppola po svém obrovském úspěchu se Ztraceno v překladu zvolila poměrně těžkou historickou látku o královně Francie Marii Antoniette. Vyměnila svou hvězdu Scarlett Johnasson, která mezi filmy vyrostla v superhvězdu, za svou starou známou ze Smrti Panen, Kirsten Dunst. Je nepochybné, že Sofie po svém otci zdědila talent režisérského umění, ale bohužel ona ve svém celkově čtvrtém filmu narazila. Její umělecká představa byla až moc jiná než by bylo záhodno. Vidět Kirsten Dunst v růžových kostýmcích není nic tragického, ale naprosto nedobová hudba působí velmi nevkusně. Možná jsem staromódní, ale v historickém dramatu z období rokoka (pozdního baroka), bych očekával aspoň pár tónů dobové hudby, která by nás k dobové atmosféře přiblížila. Celkově je pro mě i výkon Kirsten Dunst (ty víš jak Tě mám rád...) zklamáním. Ze začátku působí velmi mladě a je uvěřitelné, že se stane francouzskou královnou. Po svatbě však nastává jistý zlom, kdy její herectví je příliš jednotvárné a působí jako by uměla hrát pouze "spratky" v jakémkoliv věku. Historická věrnost je také na pomezí. Nejdříve prožíváme půl hodiny nervy okolo prvního sexuálního aktu s manželem, aby jsme náhle byli překvapeni dvěma porody a rychlím zaučením ve svádění ostatním mužů a podvádění svého krále. To, že se Marii narodili celkem 4 děti a celý její osud je filmem naprosto vynechán a Sofie Coppola využívá jen to podle ní zajímavé, ale nedává nám obraz skutečné Marie Antonietty. Film rozhodně není historickou freskou Marii Antoniette, ale spíš ukázkou, že existovali i jiné a "zábavnější" královny než známe z dějepisu a MA také ukazuje jak to dopadá, když žena dostane moc a peníze a nikdo ji nedrží pod kontrolou:). Velmi slabé tři hvězdičky. (13.03.2007)

Když ani Sofia Coppola neví o čem vlastně vypráví, jen stěží to pozná i samotný divák. Biografie to nebyla. Ani kostýmní drama. Natož historická freska. A na osobní výpověď to mělo až příliš málo indícií. Film, který nemá co říct a který ani neví čím je. Na druhou stranu dělat na tomhle snímku jako výtvarník, tak potom bych mohl spokojeně umřít. (18.09.2008)

Hezky barevná, vizuálně podmanivá módní exkurze mezi snobskou aristokracii Versaillského paláce. Při úvodních titulcích jsem nabyla dojmu, jestli se dívám na správný film, protože mě poněkud překvapil rockový úvod:) V obdobném soundtrackovém složení se pak nesl i celý snímek, který mu tak dával jakýsi moderní háv. Kirsten Dunst se svou osobitou krásou do role Marie-Antoinetty výborně pasovala. Skvěle typově seděly role i ostatním hercům. Mně upoutala zejména ďábelská Asia Argento či Jamie Dornan jako hrabě Fersen. Marie Antoinetta není zpracována jako silný životní příběh slavné panovnice. Jedná se spíše o nenáročný pohled na její osobu, který je brán s nadhledem, lehkostí i humorem. Představuje ji jako mladou dívku obklopenou luxusem, bohatstvím a znuděností. Její svět tvoří záliba v rozmařilosti, drahé kostýmy, nekonečná sbírka párů bot, šperků, vybrané "donášky" těch nejlepších cukrářských pochoutek a záliba ve večírcích. Na snímku je znát ženská ruka zkušené filmařky Sofii Coppoly, která film pojala svým vlastním stylem. Žádné velké drama, ani snaha "uměle" zapůsobit či snad šokovat diváka. Marie Antoinetta je "produktem" čisté "Coppolovské" krásy a umění. "Thomas Jefferson obdivuje královnin porost." :) (04.09.2012)

Ztracena ve Versailles aneb přes snahu o sexuální vzrušení upejpavého Ludvy a opulentní večírky až ke kruté madam gilotině.. Režisérce rozhodně patří uznání za to, že Marii Antoinettu portrétovala v prvé řadě jako člověka, než historickou postavu, nebála se dát filmu originální šmrnc použitím moderní hudby a taky vynecháním doslovnosti nechala zafungovat u podobných filmů někdy skomírající diváckou fantazii (např. scény čekání na rozbouřený dav, jemuž byly odepřeny tři chody jídla). A mimochodem - dokonalá gastronomická a především kostýmová exhibice. Řeknu vám, navlékat na sebe kostru sukně, co vypadá jak díl ze vzducholodi Hindenburg, to asi nebyl žádný med.. (23.01.2012)

Obdivuju Marii Antoinettu za to, co vydržela a překousla. Vjejí situaci bych nezvládla zůstat snad ani týden - v cizí zemi, z cizím frigidním chlapem, v zámku, kde jí ženy pomlouvali a muži (kromě vlastního manžela) by si to s ní nejradši rozdali... Nikdo se jí nemohl divit, že si našla zálibu v bujarých večírcích, luxusních šatech a nejvybranějším jídle. Ale nikdo se taky nemohl divit francouzskému lidu, že dvůr kvůli ní rozhazoval takovou spoustu peněz. No a pak samozřejmě obdivuju Sofii Coppolu, která tohle všechno dokázala natočit tak, že to skutečně vyzní tak, jak jsem to popsala. Marie je zobrazena jako člověk z masa a kostí - narozdíl třeba od "Královny" ale opravdu lidsky, nemuselo tu probíhat žádné "schvalování" scénáře apod. (ona Marie už je hezky dlouho pod drnem, tak kdo by taky řešil, co si o ní lidi budou myslet ;-)). Skvělým tahem bylo obsazení Kirsten Dunst, která je zde opravdu báječná a ještě lepším zařazení současné a nedávno minulé rockové hudby mezi barokní klasiku na soundtrack. Úžasně to film oživí a narozdíl od většiny filmů z podobného prostředí pak nepůsobí tak stroze, nabubřele a nedosažitelně. (30.07.2007)