Mária Antoinetta

Obdivuji a zbožňuji Sofii Coppolu. Co ona dokáže vytvořit obrazem a zvukem, nikoli dialogy, je ohromující. Její cit pro atmosféru se rovná dokonalosti a detaily, které bezchybně pasují, mě zarážejí. Marie Antoinetta se v jejích rukou stala mojí oblíbenou Královnou, a to jsem do této chvíle znala jenom jméno, nikoli její život a činy. Žena vlastně dívka, která se musí vzdát všeho pro uzavření spojenectví. Začlenit se v cizí zemi, s (pro mě úplně) hroznými zvyky a pravidly, s manželem, který se z počátku zdá, že je gay, společností, která ji odsuzovala, je nad lidský výkon. Pro to se ji nikdo nemůže divit, že vedla takový život. Ač s ní v jistých ohledech nesympatizuji, ale nemůžu tvrdit, že já na jejím místě, bych se nezachovala stejně. A jelikož se bohužel nikdy nestanu Královnou, nemůžu to ani zjistit. Rozhodně děkuji Kirsten Dunst za její nejlepší roli (pro mě, jako herečku ji nemám moc v lásce) a Sofii Coppole, jež mi dopřála nezapomenutelný a dech beroucí zážitek. PS: Nebyla bych to já, kdybych nevyzdvihla momenty týkající se zvířátek.. Scéna s Mopsíkem a ovečkou jsou pro mě nejkrásnější momenty, které jsem za poslední dobu viděla :-) (22.01.2010)

Hezky barevná, vizuálně podmanivá módní exkurze mezi snobskou aristokracii Versaillského paláce. Při úvodních titulcích jsem nabyla dojmu, jestli se dívám na správný film, protože mě poněkud překvapil rockový úvod:) V obdobném soundtrackovém složení se pak nesl i celý snímek, který mu tak dával jakýsi moderní háv. Kirsten Dunst se svou osobitou krásou do role Marie-Antoinetty výborně pasovala. Skvěle typově seděly role i ostatním hercům. Mně upoutala zejména ďábelská Asia Argento či Jamie Dornan jako hrabě Fersen. Marie Antoinetta není zpracována jako silný životní příběh slavné panovnice. Jedná se spíše o nenáročný pohled na její osobu, který je brán s nadhledem, lehkostí i humorem. Představuje ji jako mladou dívku obklopenou luxusem, bohatstvím a znuděností. Její svět tvoří záliba v rozmařilosti, drahé kostýmy, nekonečná sbírka párů bot, šperků, vybrané "donášky" těch nejlepších cukrářských pochoutek a záliba ve večírcích. Na snímku je znát ženská ruka zkušené filmařky Sofii Coppoly, která film pojala svým vlastním stylem. Žádné velké drama, ani snaha "uměle" zapůsobit či snad šokovat diváka. Marie Antoinetta je "produktem" čisté "Coppolovské" krásy a umění. "Thomas Jefferson obdivuje královnin porost." :) (04.09.2012)

Co se týče dějepisných událostí, nemůžu kritizovat, pač toto šlo ve škole vždycky mimo mě a myslím, že Sofia Coppola ani nechtěla přenést přesné osudy Marie Antoinetty na filmové plátno. Ale co naplat, nic slibného jsem od toho neočekával a mé představy se také bohužel naplnily. V ději jsem se často úplně ztrácel a chvílemi mi to připadalo dost přitažené za vlasy. Ze všeho nejvíc mě nemile překvapil závěr. Čekal jsem nějaké rozumné vyústění, ale místo toho - královna se prostě sebere, s králem opouští Versailles, na okamžik se objeví záběr na vzbouřenými sedláky vyrabovanou místnost v zámku, a vzápětí - nečekaný konec. Opravdu nevím, co tím režisérka myslela. Kostýmy jsou snad jediná přednost filmu. (24.07.2007)

Marie Antoinetta, dcera Marie Terezie, se byla přinucena provdat v 15 letech za syna francouzskeho krále. Snímek ji ukazuje jako mladou dámu, která si chce užívat života, ale je neustále svazována státnickými konvencemi a rituály, obklopená armádou služek, a všichni od ní očekávají pouze aby "zkonzumovala" své manželství s nemožným dauphinem a přivedla na svět následníka trůnu. Vyprávění o nelehkém životě uprostřed přepychu. Snímek končí na začátku revoluce, takže popravy se bohužel nedočkáme. Sofia Coppola stále potvrzuje svou kvalitu, ale druhé Lost in translation z toho nebude. Jednotlivé složky snímku tu nechám vychválit ostatní. Já se zmíním o hudbě - zazní tu mnoho moderních songů (The Cure, The Strokes, New Order, Air...) a nepůsobí to nijak rušivě. Doufám, že se teď producenti historických snímků přestanou bát moderní hudbu používat. I když se jistě najde (i na této stránce) spousta pomatených konzervativců, kteří budou tvrdit, že moderní hudba do historického snímku nepatří. Jejich problém. (28.01.2007)

Obdivuju Marii Antoinettu za to, co vydržela a překousla. Vjejí situaci bych nezvládla zůstat snad ani týden - v cizí zemi, z cizím frigidním chlapem, v zámku, kde jí ženy pomlouvali a muži (kromě vlastního manžela) by si to s ní nejradši rozdali... Nikdo se jí nemohl divit, že si našla zálibu v bujarých večírcích, luxusních šatech a nejvybranějším jídle. Ale nikdo se taky nemohl divit francouzskému lidu, že dvůr kvůli ní rozhazoval takovou spoustu peněz. No a pak samozřejmě obdivuju Sofii Coppolu, která tohle všechno dokázala natočit tak, že to skutečně vyzní tak, jak jsem to popsala. Marie je zobrazena jako člověk z masa a kostí - narozdíl třeba od "Královny" ale opravdu lidsky, nemuselo tu probíhat žádné "schvalování" scénáře apod. (ona Marie už je hezky dlouho pod drnem, tak kdo by taky řešil, co si o ní lidi budou myslet ;-)). Skvělým tahem bylo obsazení Kirsten Dunst, která je zde opravdu báječná a ještě lepším zařazení současné a nedávno minulé rockové hudby mezi barokní klasiku na soundtrack. Úžasně to film oživí a narozdíl od většiny filmů z podobného prostředí pak nepůsobí tak stroze, nabubřele a nedosažitelně. (30.07.2007)