Kamera:
Jiří LebedaObsahy(1)
Husákovská normalizace očima Helenky Součkové, žákyně 2. třídy ZŠ v Ničíně... Když v roce 1998 poprvé vyšla útlá knížka Ireny Douskové s poněkud tajuplným názvem "Hrdý Budžes", málokdo tušil, jak velké popularity dosáhne. Příběhy Helenky Součkové, žákyně 2. třídy základní školy, trpící hloubavostí a nadváhou a potažmo i nastupující husákovskou normalizací, se odehrávají v tehdejší stranické baště – uranové Příbrami. Bylo proto logické, že právě příbramské divadlo uvedlo Helenčiny příběhy na divadelní scénu. A našlo si, jak se ukázalo, i geniální představitelku hlavní hrdinky. Bára Hrzánová byla za tuto roli v roce 2003 odměněna Cenou Thálie. Česká televize představení zaznamenala ještě v tomto roce a od té doby je s velkým diváckým ohlasem reprízováno dodnes. Základem inscenace je knížka spisovatelky Ireny Douskové, která popisuje – do jisté míry autobiograficky – zážitky osmileté Helenky s husákovskou normalizací. Bára Hrzánová se podle svých slov s postavou Helenky z herecké rodiny snadno ztotožnila. Protože jestliže Irena Dousková vyrůstala v divadle ovládaném příbramskými komunisty, pak malá Bára Hrzánová učinila tutéž zkušenost, ovšem v divadle v Českých Budějovicích. Pokud si chcete s nadhledem a humorem (a možná i s trochou nostalgie) zavzpomínat na dobu před více než třiceti lety, jsou k tomu Helenčiny příhody z počínající normalizace na uranovém maloměstě jako stvořené. (Česká televize)
(viac)Recenzie (280)
Těžko mohla Irena Dousková doufat v lepší představitelku hlavní role, než je Bára Hrzánová. Thálie za její výkon v této divadelní inscenaci je naprosto zasloužená, protože Hrzánová hraje mladou Helenku Součkovou tak přesvědčivě, že chvílemi si člověk ani neuvědomuje, že její postava je ve skutečnosti asi o třicet let mladší… Hrdého Budžese jsem viděl několikrát a přesto se vždy pobavím – kdo neviděl, měl by to rozhodně rychle napravit, protože neví, o co přichází… :) ()
Co k tomu dodat, tohle se prostě povedlo. Báru Hrzánovou po tomto výkonu uznávám jako brilantní komediální herečku. Geny se nedají popřít, opravdu se potatila. Nemá cenu vypisovat tu spoustu úžasných hlášek, kterými tato inscenace oplývá. V komentářích jich je požehnaně, jedna perla vedle druhé. Těším se na každou reprízu v bedně a myslím, že mne to jen tak nepustí. ()
K nadšeným reakcím se přidat nemůžu. Tohle představení mě naprosto nudilo. Slabá scéna, herecký výkon Barbory Hrzánové je dobrý, ale když dvě hodiny hází stejné vtipy a všechno dělá pořád dokola, tak to prostě nejde. Ostatní nestojí ani za řeč. Navíc takových typických českých reakcí na období normalizace tu bylo možná až moc, nemůže to bavit stále. A jeden dobrý nápad neutáhne dvouhodinové představení. Navíc tři herci, prakticky žádné kulisy a dokola omílané vtipy mi rpostě nestačí. ()
Velmi no-óbl soudružka holčička s dětským pohledem na svět, infantilním batohem do školy a Vladimírem Iljičem Leninem za zády. S hlasem Báry Hrzánové a hlavně mým hurónským podkresem. Jako smíchem, to se tak u divadla říká. Co to znamená? Že Hrdý Budžes je pecka a mě zvedl neuvěřitelně náladu. Soudruhům, zdar! I když? ()
Po první části mohu jen prohlásit, že Bára nemaje krásy, štíhlosti ani výšky běžné ženy, napravuje to svým skvělým lidským herectvím a komedianstvím (hele děcka seru na to ale spektákl vám udělám). Po revoluci se všichni tvůrci nalepili na komunisty jako krásný, etický a dobrodružný námět. Však je nutno rozlišovat, co je vyložená šmíra a co je strhující satyra. Bára to fakt zvládá krásně, na to bych do divadla vážně šel. ( Tím naznačuji, že chodit na novodobé české divadlo je ztráta času, iluzí a peněz-byl jsem tam několikrát, už proboha neee) ()
Galéria (8)
Zaujímavosti (6)
- Bára Hrzánová (Helena Součková) najezdila na pionýrském kole během 500 repríz přes 10 km. (Keldak)
- Podivný název hry je (jak je ve hře konečně vysvětleno) zkomolenina prvních veršů básně A hrdý buď. Tuto báseň napsal jeden z nejklasičtějších komunistických veršotepců, Stanislav Kostka Neumann, a celá zní takhle: A hrdý buď, / žes vytrval, / žes neposkvrnil ústa ani hruď / falešnou řečí. // Takový byl můj lid / s kosou a kladivem. / Na jitřní čekal svit, / čekal a věřil. // Úrodu novou sklidí sám, / sám se svými. /Jděte mu z cest. Staví chrám / bratrské doby. (gjjm)
- Při předávání cen Thálie roku 2003 Barbora Hrzánová (Helena Součková) řekla: "Říkat na veřejnosti, že Rusáci a komunisti jsou svině, akorát se to nesmí říkat, to je takový blaho po těch letech," čímž citovala repliku z této divadelní hry, avšak bylo na ni podáno trestní oznámení za hanobení rasy a národa. (JoranProvenzano)
Reklama